Tak a je to tu, panička mě vzala na 1. Voříškiádu. Dojeli jsme do Kynšperka už na 8 hodinu ráno, abychom se stihli včas zapsat. Vzal jsem sebou svýho prťavýho kámoše Huggíska. V Kynšperku už nás čekal Enzo s Ený a jejich paničkou Hankou. 
Úspěšně jsme se zapsali s paničkou radši jenom na překážky, Enzo se přihlásil i na volnou disciplínu. Enzo běžel překážky před námi. My vyrazili s pořadovým číslem 4. Jako nejmladší účastník závodu jsem paničku nezklamal a v pohodě jsem zvládnul všechny překážky – lávku, áčko, skočky, jenom ty tunely mi dělali problémy. Všude po zemi byly rozsypané různé dobroty a ty mě teda panečku dokázali rozptýlit. I když jsem den před tím zvládl běhat tunely i do esíčka, ten jejich tunel mě trochu vystrašil a moc se mi do něho nechtělo. Nakonec jsem to ale zvládl, bohužel se ztrátou bodů. Do dalších krátkých tunelů co končili dole látkou a nebylo vidět skrz, mě ovšem nikdo nedostal. Na Vořískiádu přijela i krásná borderka s paničkou, co běhají agility a prý nás budou od května učit v začátečnících. Ta nám všem nekompromisně předvedla, jak se má všechno správně běhat a zaslouženě obsadila první místo. Pak přišli na řadu ukázky obrany místního Kynologického klubu. Předvedli nám je dva pejsci, jeden malý a jeden velký. Viděl jsem něco takového poprvé, tak jsem pořádně nevěděl, co se děje, ale pro jistotu jsem pesanům pomáhal pořádně štěkat. A pak nastoupili volné disciplíny. S paničkou jsme litovali, že jsme se nepřihlásili, protože bysme je taky zvládli. Mohli jsme
vidět spoustu prvků z dogdancingu, poslušnosti a dokonce jsme viděli vyhledávání osob. Moc se mi to líbilo. Volnou disciplínu obsadila krásná borderka a pak jedna malá bílá slečna (čistokrevný voříšek). Obě předvedli hlavně dogdancing, ale rozhodně to byly holky šikovný. Soutěže se zúčastnila také spousta dětí se svýma hafíkama a ty si samozřejmě odvezli nejvíc cen. Po volné disciplíně byla chvíle pauza na sečtení bodů. Pak byli vítězové zapsáni na tabuli a mohlo dojít k vyhlašování a předávání cen. Byli jsme s paničkou poslední, ale protože s bodama to bylo opravdu těsné, tak mi to vůbec nevadilo. Taky proto že jsem stejně dostal cenu a měl jsem z ní obrovskou radost. Byla to sada pro štěňata od Eucanuby a krásný diplom za účast ve Voříškiádě. Příští rok si určitě tuhle Voříškiádu nenecháme ujít, užili jsme si spoustu zábavy. Zatím nemáme s čím porovnávat, ale na další Voříškiádě se uvidí.
Zapsal Loki
