[ratings]
Jak budu trávit letos dovolenou? Miluju pohodu, přírodu, kolo, dobré jídlo, pivo a moře, ale také mířím do Častoboře… (pro upřesnění země česká, blízko přehrada Slapská)… aneb jak se lidský tvor dostane na psí tábor…
Zde tedy pro odlehčení třeba na dovolenou ode mě čtení:
Nechcete sedět celý den v kanceláři? Připojte se k němé tváři, co úsměv a teplo na srdci vytváří i endorfiny zazáří, ať je leden nebo září. Ale jak to všechno začalo a co se vlastně stalo.
Máme rádi zvířata – to můžeme si dát na vrata. Ze všech němých tvorů propadli jsme kouzlu labradorů, jsou společenští, hodní, plní energie – na sport i zábavu je užije, rychle se učí, i když kousavostí všeho občas mučí. Jednou takhle přišel den, kdy náš žlutej pejsek zůstal po psí stránce opuštěn, a tak zakrátko koupíme si i jí štěňátko. Je krásně snědá, tentokrát je to holka hnědá. Hurá do Svoru, těším se na novou psí „potvoru“. Opravdu chcete hnědou? Jasně, je krásná a voňavá, jak čokoláda pravá, takového kamaráda já bych ráda. No nevím čím to je, přerušuje mě dodavatel chovatel, ale ty hnědí jsou živější a akčnější – to v paměti mám a často na něj vzpomínám. Pak strčí nám do ruky dva naprosto stejné uzlíky – vyberte si. Jsou stejné, říkám manželovi, to poznáme kulový… Co myslíš? No jak Ty myslíš… Díky za nápovědu – líp si poradit nedovedu. Tu náhle malá tlamička líže nás oba na líčka. Jasně, to je znamení, nic jiného to není. A tak milý pejsek nám rychle roste, kničí a ničí početně i včetně své žluté starší psí kamarádky – to už jsme daleko od pohádky – to vypadá i na hádky.
A tak jednou sedím bezhlavě s hnědou barvou na hlavě u kadeřnice a líčím, čím plním popelnice, co dokáže naše kouzelnice. Rozkousané kytičky, prádlo i prostěradlo padlo, to by mě všechno nenapadlo, ostřikovač, z auta stěrač, z baráku polystyrénu kusy – i to jsou její psí kusy. No co naplat, pejska je třeba zaměstnat a zkusit ho poslušnosti vychovat. Tady máte spojení, určitě budete spokojení. Pořídíme vybavení, myslíme, jsme připravení. Ejhle, ono to tak lehké není. Přijdou chvíle překvapení. Jak to děláš, jak se to k ní chováš? Jak to vodítko držíš, proč tak málo chválíš? Ty toho psa stresuješ, sám se pak taky nervuješ. Pane Bože, jak to vlastně je, kdo tu koho trénuje? Co dodat k tomu – vracíme se z cvičáku domů. Jsme od bahna od hlavy až po stehna… Auto jako prase, to musíme tam zase? Důležitá je důslednost, trpělivost, nekrč se a ukaž svou osobnost. Mám toho dost -sedni, lehni, ani se nehni.
A nyní je tu nábor na nějaký psí tábor. Jedete taky? Se zbláznili taky…?. Nebudu dělat nikde šašky, povídám si do flašky a už vyplňujeme přihlášky. Přece nejsme baby, ani žádní srabi. Já vím, jak Vám je. Ne nevíte, tak se to brzy dozvíte. Tábor je ve znamení Vinnetou a Nšoči, to mě snad šálí oči. Dobře hned mě napadne, nějak to snad dopadne. Do breku už mi není, snadné bude aspoň balení, psi přece nemají oblečení. Tu přišly pokyny pro pejsky, potřebujete: pro důkaz potvrzený tři dny starý očkovací průkaz, deky, tuny žrádla, misky, mlsky, hračky, vodítka, obojky, aporty, píšťalku, kanystr na vodu, dotvoří balící pohodu a máme kufr plný pejsků – kam dáme tu misku? Nezapomeňte sekery, barvy a hadry na indiánskou noc. Pomoc, není to moc? Balíme svůj skromný úbor a valíme na tábor.
Na každé chatce visí dopis, co je to zase za spis? Jo to je denní rozpis – nebudeme vás do ničeho nutit, rozhodně nebudeme se nudit. Večer nástup u vedení, do skupinek dělení… Ráno brzy vstáváme a po louce tápáme. Všichni v ruce na hovínka pytlíčky, poslepu venčíme svoje mazlíčky. Pak psí cvičení, už po poledni jsme zničení. Asi se půjdeme natáhnout, no jak mě to mohlo napadnout? Brzy zjistíme, že nejdřív u oběda posedíme, ale moc času na otálení a válení už tedy není. Teď pro páníčky je tu cvičení, fotbal či jiná zábava – to naše je duševní potrava. Jé, to se máme, na běžné starosti vlastně úplně zapomínáme. Večer co večer zažíváme pohodičku, pijeme, pějeme u ohníčku. Den co den, bohatý program je pro nás připraven. Pak přijde další zaměstnání – totémů dělání, scénky chystání, na indiánskou noc, práce i legrace je moc, ale je tu pomoc – děti i dospělí, všichni se zapojili, abychom spokojení a nejlepší byli. Všechny družstva výhry dostaly a o odměny se podělily… Trička, buřty, čokolády, všichni jsou tu spolu rádi. Hlavní soutěž nakonec, než bude týdne konec. Častobořský pohár – pro pejsky soutěž, pro výhru si poběž, vpřed na buřt, plavání. Pejsci jsou dobří a my jsme občas taky mokří a aport – každý retriever totiž miluje sport. Většina je na čas – Ty prošvihla jsi to zas, slyšíme od Houšky, jemu pes zalezl do houští… Místo aby rychle aport našel, odskočit si prostě odešel. Odpoledne všichni unavení, pozor přijde vyhlášení! Co naplat – nemohli jsme nic vyhrát. Jsme tam noví a nezkušení – to na odměnu prostě není, ale přišlo překvapení, i naše feny – Nicol a Eny – vyhrály krásné ceny. Každému zúčastněnému také dali jednu krásnou medaili, k tomu taška, z které čouhá hračka a kostičky a mlsky pro naše šikovné pejsky. Velká chvála a třikrát sláva pro naše holky, cvičitelky Danu s Ivanou, jakou jsme měli prima dovolenou. Připravili nám krásný čas a proto letos do Častoboře jedeme zas.
S mým mužem se však i jinak snažíme, a tak nejen na naší a psí zábavu myslíme, protože tyto plemena pomáhají rádi a nejsou to jen dobří kamarádi. Lidé je potřebují, ti, co se těžce pohybují – vozíčkáři i jinak postižení, slepci, epileptici. Retrieveři jsou sice původem lovečtí a taky nosí myslivcům ptáky, ale také jsou dobří společníci a tedy pomocníci lidští. Pracují jako psi asistenční, vodící, signální, pomáhají i rodinám postižených a ulehčují jim těžkou životní situaci, proto podporujeme jejich práci. Kdyby se i vám minimálně přispět chtělo, či vás to jenom trochu zajímalo, zde se můžete podívat, jak se němé tváře dají využívat: www.vodicipsi.cz či www.pomocnetlapky.cz.
