[ratings]
Ráno jsme vstávali až moc brzy, ale vše jsme v klidu stihli:) šup na vlak do Kralup nad Vltavou, najít start, vzít si popis cesty a upalovat na Okoř – 14 km.
U startu nás přivítali 3 milí “chlapci”, chtěli vědět, jak se jmenuje můj hafík a popřáli nám hezkou cestu. Artíka jsem si připnula k pásu, který jsem chtěla konečně vyzkoušet a Luko studoval cestu. Zašli jsme do klidných ulic a tak Artuš capkal po svých. Za námi šel pár, který nás snadno předehnal a už jsme je viděli dáááleko před námi. Šli jsme dále podél vody, čehož hned Artík využil a smočil se. Tam mi okolí hodně připomínalo Vysočany, kam často chodíme. Dál kolem silnice a pak už podél kolejí. Prošli jsme kolem domku se zahrádkou, kde na nás štěkalo hned několik psů – čtyři malí kříženci. Museli jsme přes koleje, kde se o sebevraždu pokoušel další kříženeček s mega velkýma ušima. Čuchnul si k Artíkovi, vzal si pamlsek v podobě kostičky a my pelášili dál, páč nás čekalo ještě 9 km.
Sešli jsme dolů mezi domky a pokračovali kolem staré továrny, kolem parčíku se sochou Antonína Zápotockého a hurá do prudkého kopce. Kolem nás všude louky a pole, tak si Artík hledal myšičky. My se museli svléknout, protože sluníčko pěkně hřálo, u nejbližší lavičky napít a šup dál. Na kopci v Budči hráli lidé fotbálek a tak se Artík pokusil ulovit míč 🙂 Zbývalo 5,5 km do Okoře.
Šli jsme kolem hřbitova s krásnou rotundou (1100 let stará rotunda sv.Petra a Pavla) a pokračovali zákonitě lesíkem z kopečka. Vyšli jsme u silnice, tak Artík pro jistotu na vodítko. Okolí bylo moc krásné, všude louky a stromy – prostě příroda.
Už jsme byli na polní cestičce, když jsme potkali skupinku lidí a psů – 5 vlkodavů. Myslela jsem si, že bude Artík protivný, tak jsem ho přivolala, ale po chvíli jsem ho pustila a zjistila, že se opět mýlím – Artík utekl raději do pole. Po polní cestě jsme se napojili na lesní cestu a po té jsme došli až k Zákolanskému potůčku, kde se Artík zase vyráchal. Pokračovali jsme přes pole a dostali se k zahradě, která stojí na místě zvaném Nový Mlýn – slouží jako obytný prostor, ale zároveň jako galerie pod širým nebem. To nám chyběli ještě 2 km. Artík se opět smočil a museli jsme projít přes uzounkou kládu přes potůček. Pro Artíka samozřejmě skvělá zábava, takže mu bylo jedno, že mě málem shodil, když odmítal jít dál a rozhodl se po kládě vrátit:) Na louce za potůčkem jsme potkali slečny se štěndem kraťandy a šeltií.
Za malý okamžik jsme procházeli vesničkou, kde byli domky z kamenů (Okoř) a to už jsme poznávali okolí z minulého výletu na Okoř. Byla vidět zřícenina a to jsme šli necelé 2 hodinky. Prošli jsme branou a mířili na louku před Okoří, kde měl být Cíl. Našli jsme si stánek, kde jsme předložili startovní listinu, nadiktovali jména a obdrželi diplom, kalendářek a odznak pochodu. U dalšího stánku jsme si mohli vzít časopis Turista a ochotná paní nám dala rovnou 6 čísel daného časopisu. U jiného stánku mi Luko koupil mandle v cukru a pádili jsme na autobusovou zastávku, kde jsme se napapkali a 20 minut čekali na bus, který nás dovezl na Podbabu. Odtud jsme jeli domů:)
Těšíme se na další rok a pochod Do Okoře bez oře
