Tak mě panička vzala na další výlet. Sraz jsme měli ve 14h v Božíčanech. Tentokrát naplánoval trasu a vedl nás Roman s Jessinkou. Přišel i Míra s mým mrňavým kamarádem Huggískem, Ivča s Monthym, Jitka s manželem, Agirem a Indym a tentokrát dorazil i nový člen, 6 měsíční kluk Charlie (čistokrevný voříšek) a jeho panička Katka s doprovodem.
Vyrazili jsme směr Jimlíkov, došli jsme k nějakému rybníku, kde páníčkové odpočívali a my jsme mohli klidně lítat a řádit. Samozřejmě jsme s Monthym museli vyzkoušet nového kamaráda Charlieho a tak jsme se proháněli hlavně s ním. Agir se mezitím zase pokoušel sundat nějakou krásně tlustou větev, tentokrát ji měl ale dost vysoko, přesto se pořád zkoušel na ní vyskočit. Jeho prostě nic neodradí…Na louce bylo i ohniště a to přivedlo páníčky a paničky k nápadu uspořádat další výlet s opékáním buřtíků….mňam, kdyby se zeptali nás, určitě bysme jim to doporučili dávno před tím. No co…aspoň že je to nakonec napadloJ. S Charliem jsme se honili a tahali o klacíky, prozkoumali rybník a zkusili trochu naší síly ve vyrovnaných soubojích. Pak se zavelelo a šli jsme dál. Charlieho panička vytáhla tenisák, že bude Charliemu házet….hihi, v tomhle by se měl Charlie polepšit a nedat se tak snadno obrat o tu nejlepší hračku, která existuje. Takže tenisák byl můj a já byl na nějakou dobu spokojený. Když už jsme byli venku asi tři hodinky, Monthy s paničkou se od nás odtrhli a vraceli se domů. No jo no, když je panička nemocná, musí ji pes následovat. A tak už mi zbyl na hraní jenom Charlie. Dokonce jsme spolu vyzkoušeli bažinu, co jsme objevili a paničce jsem udělal zase ohromnou radost. Když jsme dorazili k dalšímu rybníku, dokonce mě sama přemlouvala, abych si tam skočil. Ale moc se mi nechtělo, stejně jako Charliemu, který na tom byl stejně. Voda byla dost hluboká, přeci nepolezu všude, kde to neznám. Ta panička má občas ale nápady. Nakonec jsme tam s Charliem vlezli jenom po packy, a když to viděl malej Huggísek, skočil za náma. Je sice malej, ale občas nás teda dokáže pěkně zahanbit. No a vzhledem k tomu, že Jessince se tam taky moc nechtělo, tak ji tam její páníček hodil. To byly mety potom panečku, takhle by měla Jessinka běhat pořád a unavila by i mě. Šli jsme dál kolem kraviček a našli jsme nějaké klády, kam jsme si všichni postupně vlezli na focení. A zase se předvedl malej Huggísek, když z té největší klády skočil. Asi už na něj nebudu pořád koukat jako na prckaJ. No a pak už jsme vyrazili zpátky k autům a hlavně hurá domů odpočívat. Prochajda se nám protáhla na 4,5 hodiny a mě opravdu bolely nožičky.
