Ztracený vipetík

Jednou se takhle v pátek vracím ze školy a slyším slabé kňourání, říkám si, že asi zase sousedka vyhodila Lumpa ven a on tam nechce být a kňouráním a vytím se snaží na sebe upozornit, aby na něj jako nezapomněli …
Ale prošla jsem kolem bránky a Lump nikde, tak jsem hledala dál, odkud ty zvuky pochází .. A našla jsem.

Bydlím naproti obecnímu úřadu, u něj je kotec na ztracené pesany a tam se, v rohu toho malého kotce, krčil světle hnědý pejsek .. Protože jsem „úchyl na psy, “ jak mě přezdívali spolužáci na základce :D, tak jsem se tam hned šla kouknout .. Byla už skoro tma, takže jsem toho prcka moc neviděla. Ale i tak se mi moc líbil .. jen tak letmo jsem odhadovala, co je to za psa a kolik mu tak může být. Líbil se mi. Bál se a byla mu zima .. No ještě, aby nebyla .. byl březen a on měl jen krátké chlupy .. 🙁

Pejskovi jsem slíbila, že za chvilku přijdu a šla jsem se domů převlíknout a původně i najíst. Ale změna plánu, všimla jsem si, že nikdo nedal pesanovi ani vodu ani jídlo 🙁 Bylo mi ho líto, takže jsem úplně zapomněla, že mám hlad .. Vzala jsem doma Beníka, vodu, misku, granule, housku a taky baterku, abych se podívala, co je to zač 😀 .. Mrňous si chtěl s Benem hrát, Ben se na něj jen kouknul a šel si po svém 😀 Nekdřív jsem si na něj posvítila a koumala, co je to za plemeno .. vyšel mi vipet 😀 Pod plotem jsem mu dala housku, snědl ji tak rychle, že jsem ani nestihla mrknout 😀 Pak jsem mu pod plotem prostrčila ještě misku, do ní nasypala granule, zmizely stejně rychle jako houska .. nalila jsem mu do misky vodu, podrbala ho za uchem a chtěla jít domů, ale jak jsem ho tak drbala a prohlížela si ho, tak jsem si všimla tetování v uchu .. Napsala jsem si ho a doma začala pátrat ..

Seděla jsem pořád u počítače a nemohla nic najít 🙁 Hledala jsem na klubu chrtů, v chovatelských stanicích, psala na plemennou knihu (neodpovídali mi, dpověděli až v pondělí), hledala všechny možné a nemožné závody, jestli někde nestartoval .. Už jsem z toho hledání byla fakt zoufalá, bylo mi totiž jasné, že jestli nenajdu majitele, tak už ho asi nikdy neuvidí .. Náš starosta by totiž dal pesana komukoliv, jen aby se ho zbavil .. Ale to jsem nechtěla .. 3la jsem s těžkým srdcem v 1 hodinu spát .. nic jsem nenašla 🙁 O vipetíkovi se mi i zdálo ..

V sobotu jsem se probudila neuvěřitelně brzo a hned zasedla k počítači a hledala vipetíkovi majitele .. pořád se mi to nedařilo .. Ještě, že mám hodnou ségru a pomohla mi s tím, jinak bychom asi ani majitele nenašli .. 🙁 Ségra mě v hledání vystřídala a našla podobné tetovací číslo .. 🙂 Psala chovatelce, ta nám v něděli odepsala, že to není její odchov, ale že ví od koho je, dala nám telefon na chovatele .. Zavolali jsme chovateli „našeho“ vipetíka 🙂 Pak už to šlo jako po drátku 🙂 Dostaly jsme kontakt na majitele a zavolaly mu .. Jenže překvápko, majitel angličan, což mě trochu zaskočilo .. 😀 Ale pak už jsme se domluvily v pohodě, zeptala jsem se na tetovací číslo, souhlasilo 🙂 To se mi ulevilo ..

Teď nastal problém, jak dostat vipetíka (už jsme znaly i jméno – Hyphen) z kotce .. Kotec je na dvoře obecního úřadu a já klíč od brány opravdu nemám .. Starosta mi řekl, ať vysadím bránu z pantů, že to jde .. tak jsem se dsnažila, povedlo se 😀 Vypetíka jsem odchytila a vzala ho k nám na zahradu .. Drzoun drzej si dovoloval na Beníka, a to se na něj jen přišel kouknout 😀

Majitelé hned vyrazili a za půl hodiny byli u nás 🙂 Majitel vystoupil z auta, hned se mi představoval a podával mi očkovák, abych se koukla, že je to opravdu jejich pesan, omlouval se, že papíry v tom shonu nenašel .. Mě to bylo jedno, když jsem viděla jak se prcek raduje, že je vidí, tak mi bylo jasné, že je jejich, rozloučila jsem se s ním, pak naskočil do auta a spokojeně usnul na zadní sedačce .. Byla jsem fakt ráda, že jsme je našly 🙂 Popovídali jsme si, majitel byl angličan, co u nás studuje medicínu a jeho přítelkyně byla češka, moc milí lidé 🙂 Ještě mi pořád vrtalo hlavou jak se k nám dostal, když jsou z Hradce Králové … Já jsem z Býště a to je od Hradce nějakých 15km. Slečna říkala, že byli na procházce a mrňous najednou uviděl zajíce a běžel za ním, nemohli ho zavolat, běhali po lese, ale už ho nenašli .. On asi prostě běžel za zajícem a když se mu zajíc ztratil, tak si uvědomil, že nemá svoje páníčky a prostě běžel .. Je to přece chrt .. Ale i tak na devítiměcíčního prcka uběhnul pořádněj kus a asi jen za necelý 2 hodiny ..

Tak a to je konec příběhu jednoho ztraceného, ale pak zase najitého chrta 🙂



Share

Doporučené články

Napsat komentář

Přejít k navigační liště