Jak jsme se vlastně dostali na EOJ :)

0
64

Rozhodla jsem se, že zkusím s mým pejskem jet na kvalifikační závody EOJ. Což je mistrovství evropy juniorů v agility. Jak už bylo v plánu, v sobotu ve čtyři ráno jsme vyjeli z Brna. Řidiče a doprovod mně dělal taťka. Já s Jesskou jsme v autě podřimovaly. Avšak jsme přijeli předčasně a taťka se vyspal na benzínce :). Závody se konaly na cvičáku Praha-Kyje. Cestou jsme potkali Lucku s Rickie a jejím zbytkem rodiny a smečky :). Čas rychle běžel a už se stavěl první parkur. Na programu bylo napsáno, že junioři poběží první a až potom děti. Paráda. Ale v naší kategorii děti medium jsme startovaly první :D. V naší kategorii nás bylo osm. Oproti jiným kategoriím nás moc nebylo. Nejprve nás paní Mandová uvítala, řekla nám, že místo paní rozhodčí Glognerové, která byla nemocná, přijel Petr Dostál. V plánu byla ještě paní rozhodčí Veronika Vostrá, která tam pro jistotu byla. První parkur byly agility, nebyly těžké, ale neříkám, že jsem si byla jistá všude. Doběhly jsme s jedním odmítnutím na skočce, kde jsem chtěla co nejmenší oblouk a vytlačila jsem ji moc. V kategorii jsme doběhly jen dvě, konkrétně my pro druhé místo. Plus jsme dostaly nějaké trestné body za čas. Získaly jsme tedy osm bodů. Šly jsme se podívat k vodě, Jesska se trochu namočila a netrpělivě jsme čekaly na další parkur. Tentokrát na jumping. Podle mě byl trochu těžší, ale dalo se to. Jesska už před parkurem neměla na mě náladu a chtěla být více s taťkem. Nejen proto, že jí dal pamlsek. Začátek nebyl tak šílený, ale u slalomu to bylo horší, tam se začuchala. A po několika pokusem jsem to prostě vzdala. Byla jsem zklamaná, ale nebylo to všechno ještě úplně ztraceno. Běžely se opět agility. Měla jsem naplánované, že taťka půjde do auta. Navíc od Urbanů jsme dostaly játra. Moc děkujem :). Jessinka měla opět náladu, vystartovaly jsme, jak jen jsme mohly. Druhá část parkuru byla běhavá a já jsem si ho prostě užívala. Kladina dopadla jak mohla, s odskočenou zónou. Doběhly jsme si pro druhé místo. Získaly jsme osm bodů. Následovala sekvence. Nejtěžší parkur, co jsem kdy běžela :D. Takové parkury radši sleduji, jak je řeší ostatní :). Jako my bychom to nejspíš doběhly, kdybych si Jessku pohlídala, protože mi oběhnula skočku a než jsem zavolala, byla na kladině :D. Získaly jsme tedy za dnešní den 16 bodů. A dostaly jsme se v součtu za sobotu ještě s Luckou na první místo. Potom se jelo na ubytovnu Rajská zahrada v Černém mostě. Ubytovali jsme se, Jessku jsme nechali odpočívat a šli jsme se podívat, je si není v okolí nějaký mekáč. Čupr, šipka McDonaldu byla rovně. Šli jsme pořád kolem nadzemního metra. Pořád nic, uviděly jsme KFC. Bylo rozhodnuto. Přecházení silnic bylo adrenalinem :D. Cesta zpátky s plným břichem byla dlouhá. Večer jsme se s Jesskou dívaly na Slunce, seno … Jinak byla veliká bouřka.

Ráno jsem se vzbudila dříve, tak jako vždycky :), a tak jsem jen odpočívala. Čas plynul a nakonec jsme ještě spěchali. Ranní rosa mě pořádně vzbudila a mohlo se začít běhat. Tentokrát pohánělo Jessku sušené maso. V naší kategorii nás zbylo pouhých pět. A startovaly jsme poslední :), jelikož ti nejlepší nakonec :D. Ale doopravdy to tak bylo ;). Začalo se jumpingem. Měla jsem strach z látkového tunelu. Prostě ho nemá ráda a s tím už prostě nic neuděláme. Zkoušela jsem Jessku povzbudit v tunelu, ale nešlo to. Po třech záporných pokusech jsem tunel přeskočila a vrhla jsem se na poslední tři překážky do cíle. Byla to zkrátka škoda, jinak by to byl krásný čistý jump. Nevadí, čekalo se na další pakrur. Tentokrát na agility. Parkur nebyl úplně nejlehčí, ale naplánovala jsem si to pořádně. Neštěstí bylo tunel do účka u zóny. Parkur byl celkem běhavý a opět jsem si to užívala, i s skočenou zónou. I tak jsme získaly první místo a 10 bodů. Potom se opět běžely agility. S Jesskou jsem vystartovala vcelku rychle, za slalomem když pan rozhodčí pískl, jsem se dívala co se stalo. Bylo mi to jasné. Poslední tyčka nebyla :(. Jessinku jsem na nic neupozorňovala a běželo se dál s radostí. Opět mě to mrzelo. Měly jsme o víkendu tolik zbytečných disků, látkáč, slalomy. To vše je za náma a to je to hlavní :). Když nám paní Mandová řekla, že large a medium děti nepoběží sekvenci, byla jsem ještě více nervózní. Získala jsem tedy celkově s Jesskou 26 bodů a v součtu jsme byly druzí. S Luckou jsme dostaly úkol, zeptat se paní Mandové, je si můžeme jet, protože ty naše parkury, spíš ty naše byly celkem šílené. Nakonec jsme se dostaly za Lucčinou kamarádkou a ta zjistila, že se dostala jen Lucka. My jsme tedy mohly jet, ale když je to Lucka, tak snad počkáme na vyhlášení. Sekvence se běhaly v super dešti a já jsem byla ráda, že nemusíme. Běhání se docelo dost prodloužilo. Rozhodování, kdo pojede, trvalo ještě déle. A už se ztmívalo. Prvně se vyhlašovalo, kdo splnil kritéria. Lucka s Rickie ano, gratulujem :)). Pak se vyhlašovalo, kdo to nesplnil. Když nás vyhlásily, myslela jsem, že se zblázním. Dostaly jsme přihlášku a mohlo se pádit domů se skvělým pocitem. Doma měla mamka větší radost