Indy

[b]Agil[/b] moc neznám, ale myslím, že je tam pšenice (tedy lepek) a kukuřice. A je celkem vysoké dávkování.
[b]Canidae[/b] – pozor, tam teď změnili složení a trochu se zhoršil. Masa má hodně, nemá lepek, kukuřici, soju… Taky jsem tím krmila, ale na nějakých amerických diskuzních fórech si na to nové složení hodně lidí stěžovalo, takže jsem to přestala kupovat.
[b]Platinum Natural[/b] – obsahuje sice 70% čerstvého masa, ale v tom je ta potíž – čerstvého, to znamená nesušeného. Maso obsahuje snad 90% vody, takže po vysušení toho masa moc nezbude. Navíc je tam kukuřice. A taky se mi zdá celkem vysoké dávkování. 
Myslím, že je to pořád lepší, než Royaly a Puriny 🙂 

Já mám papíráka a rozhodně nepatřím mezi ty, kteří by obráželi výstavy a uchovňovali. Takže žádné DKK, DLK apod., žádné poplatky za členství v klubu. 
Chtěla jsem papíráka jen kvůli tomu, že mám jakžtakž zaručené jak bude v dospělosti vypadat (výška, váha, barva, struktura srsti) a jaké bude mít vlohy (nebude mu v zimě zima, bude rád plavat a nebude mi běhat za srnkama v lese). Určitě bych Indiánka milovala úplně stejně, kdyby to nebyl takový fešák, jako je, ale přiznejme si – kdo si chce pořídit pejska, aniž by věděl, co mu z toho vyroste? Bude to chlupaté nebo krátkosrsté? Bude to línat hodně nebo málo? Bude mít rád vodu a aporty, nebo bude spíš pastevec? …
Nechtěnhých štěňat jsou plné útulky. Kdybych nechtěla papíráka, jdu za srstkou s kubišovou. Nerozšiřuj zbytečně řady nechtěných pejsků a radši se poraď s veterinářem, jestli třeba není jiné řešení. Navíc, jak píše Duvi – ani po zabřeznutí nemáš jistotu, že se jí faleška nevrátí.

Někde jsem četla/slyšela, že labradoři mají jakoby dva podtypy. Jeden je americký, druhý britský. Ti jedni jsou zavalitější, ti druzí hubenější a vyšší.
Přesně si to nepamatuju, ale když se na ně podívám, tak mi to tak i připadá. Je fakt, že labradoři se poslední dobou hodně změnili, z dětství si pamatuju spíš ty hubenější. Ale možná je to jen nějaká moje smyšlenka.

Jasně, že granule nejsou naprosto ideální strava pro psa, ale dají se vybrat ty, kde je minimum škodlivin a maximum toho, co pes potřebuje. Když se vyberou dobře… U té vařené stravy nebo u BARFu bych se právě bála, že neodhadnu, jestli dávám pejskovi dostatek vitamínů apod. Myslím, že vaření nebo BARF je vhodný hlavně pro ty, co tomu opravdu rozumnějí a mají čas a chuť trávit čas počítáním obsahu vitamínů a počtem kalorií.    Zas na druhou stranu – náš první pejsek (voříšek – NO + čaučau + kolie + něco podobného) vyrostl na zbytcích z kuchyně (2 x za týden dostal vařené kuřecí krky), a dožil se 17 let. A zdravotní problémy neměl nikdy žádné… 

Já jsem chtěla taky Indiánkovo štěňátko! 🙂 Ale nakonec jsem se rozhodla počkat, až budou Indymu třeba 4 roky, nebo raději víc… Představa, že mám jednoho puberťáka a jedno štěně… A taky myslím na to, že když budu mít 2 skoro stejně staré psy, tak mi hrozí velké riziko, že:
a) si budou ti dva samečci chtít rázně vyřídit hierarchii smečky / pokud bych měla Indiánka a jeho dceru, tak jak zabránit nežádoucímu početí (2 x ročně hárání?)?
b) oba mi pak umřou zhruba ve stejný čas
Proto chci raději počkat pár let a pak si vyberu nějaké štěně, které zároveň dodá tomu mému už dospělému/stárnoucímu pejskovi trochu nového elánu do života.
 

No nazdar, ne že mi pak budete nadávat, že vám to psíšek nežere, má průjem, nechutná mu to… Ba ne, podle mě je to fakt dobrý… ale to uvidíte sami. Když to nepůjde, odkoupím 🙂