Michal

Nechci se nikoho zastávatat ani dotknout, ale jedna z možností je i “vylepšování stránek”.
Zrovna jsem koukal, že bychom mohli někam vytazit a když kliknu na datum, objeví se mi nějaká loga psí lásky a text sraz nezařazen. 
No a když se mi to objevilo 4x za sebou, tak jsem s tím praštil. Chápu, že je to asi nějaké zlepšení, ale pro nás dříve narozené jsou tyhle změny natolik nepochopitelné, že nás většinou odradí a tak jezdíme na výlety sami, nebo s přáteli, které jsme schopni kontaktovat mimo psí lásku, což je jistě škoda.
Z mého pohledu ne vše nové je přínosem. I díky tomu jsme zde nepublikovali další ročník Řípské tlapky .
ještě máme v plánu zářiovou tlapku, ale bůh ví, jestli do té doby pochopím, jak to nyní funguje.

Indy promiň, ale nějak mi připomínáš chovatelku, která, když jsem jí řekl, že chci psa jako člena rodina a ne jako šaška na výstavy mi odpověděla, že její psi musí být vidět, takže mi ho rozhodně neprodá.
Máme psa z kvalitního vyhlášeného  chovu , kde je prakticky vše, o čem si psala známo. Je mu něco málo přes rok a je díky bohu v naprostém pořádku. Jeho sourozenec má za sebou tři operace a má dvě vady, kvůli kterým nesmí do chovu. 
Náš psí kamarád je z dalšího vyhlášeného chovu, jen malinko, asi dvakrát přerostl standart.
A když sleduješ dění u nějakého, konkrétního plemena, kolikrát se setkáš s tím, že majitel psa se ho zbavuje pouze proto, že je přerostlý, že se nehodí pro chov, že neakceptuje povely atd.
Zná, ze svého okolí několik psů, kteří si prošli útulkem, nebo které jejich páníčci prostě odkopli jako nepotřebné a ani u jednoho s ním současní majitelé nemají problémy, ba právě naopak, jejich psi jsou jim neskutečně vděční za nový domov a váží si ho víc než ti “fon hafani “.
Takže bych rozhodně útulky a pejsky, co se v nich ne vlastní vinou vyskytnou tak razantně nezatracoval .
Nikdy nevíš, co se může přihodit .

s tím se dá souhlasit, navíc mám stále osobní pocit, že je zde dost věcí těžkopádných, nebo chcete-li zavedených jinak, než je standardem. K tomu, jak by přispěla k návštěvnosti změna a la Facebook se neumím vyjádřit. Patřím do skupiny pejskařů, kteří jsou rádi, za každé zjednodušení, pro které je internet určitou i když někdy těžko pochopitelnou formou diskuse a setkání. Mě osobně slovo facebook vůbec nic neříká, takže třeba to bude přínos, třeba to bude znamenat změnu i pro nás starší v tom smyslu, že budeme ještě méně chápat, co se po nás chce a tudíž využívat všechny ty vymoženosti moderní doby. My například chodíme dost často s pejsky prozkoumávat nová místa, ale místní systém jak o tom napsat příspěvek je pro mne natolik složitý a nepochopitelný, že se o to raději ani nepokouším.

k tomu odkud psa a jak starého.
My si pořídili šelťáčka Michala jako štěně ( jinak super pejsci i do bytů) a po povodních jsme se ujali Pretinky ( taky šeltička), která přišla o bydlení nad hlavou a jinak by skončila v útulku. Stal se z nich super pár pro výlety a procházky a přestože si Pretinka nikdy s ničím nehrála ( nikdo jí to v mládí nenaučil) byla to nerozlučná dvojice.
Po jejich odchodu máme Rendu ( šelťáček, jak jinak) od štěněte a k němu jsme si pořídili Nica – (malý špic pomerein), kterého majitelka nabídla v jeho třech letech, neboť nesplňoval její výstavní předpoklady ( to je dost hrozný důvod). Klucí jsou spolu již nějaký ten měsíc a pomalu se na sebe zvykli. Dnes už se mladřímu podaří staršího občas vyprovokovat k nějaké té hře, přestože s hračkami si také neumí hrát.
Rozdíl mezi těmi, co jsme měli od štěněte a těmi, co jsme měli od dospělosti byl a je vidět. U těch druhých je to logicky pomalé hledání cesta k nám , které se časem mění v obrovskou lásku a vděčnost. Ta myslím přesahuje vztah majitele a psa chovaného od malička. 
Prostě ti, co našli nového páníčka jsou mu nebetyčně vděční. A to platí i o pejscích z útulků.
Budeš-li vybítat, jednou z možností , kterou jsme dvakrát využili i my je nabídna v Annonci.

pokud seš o všem naprosto rozhodnutá, tak proč si vůbec zakládala toto vlákno ? Kvůli chatu na netu ? Nemohla si čekat nic jiného než diskusi podobnou této, co tu je. Myslím, že je to celé zbytečné a jen to ukazuje na tvou nevyzrálost.

Já v té diskusi vidím několik problémů :¨
1. nemáš k dispozici odpovídající prostor, ale chtěla bys velkého psa.
2. mamka ti ho schvaluje ale její přítel ne.
3. pes bude často poměrně dlouho doma.
Tak si představ začátky – přineseš si štěně, co musí častěji vykonávat potřeby. Ty budeš chodit do školy, mamka do práce. Přítel, který ho nechce přijde domů a tam loužička, tady druhá, nemluvě o něčem “větším”. Přejde to mlčením. Jednou, dvakrát, desetkrát. Nebo taky ne. A když nebudeš moci s pejskem ani ty, ani mamka, vezme ho ven ? Pokud v tom nejste jednotní, váž vztah k pejskovi fungovat nebude.
Nebo jinak. Seš ochotná denně vstávat do školy, práce o hodinku dříve, abys vyvenčila svého pejska ? Seš ochotná každý večer místo zábavy s kamarádkami a kamarády vzít svého pejska ven, ať už leje jako z konve nebo je venku 20 pod nulou ? A seš rozhodnutá to podstoupit ne týden, měsíc, ale 10, 15 i více let ?
Seš připravená na to, že jednou tvůj pes zestárne a stane se třeba nemohoucím, takže ho budeš muset nosit ?
Máš ráda prázdniny, ale dobrovolně se zřekneš některých možností, jako třeba dovolené u moře, protože máš doma živou bytost, o kterou ses rozhodla po celý její život starat ?
Toto všechno jsou otázky, na které musíš mít jasnou odpověď. Mít pejska je hezké a zažiješ s ním mnoho krásného, ale i těžké chvíle mohou nastat. Ty ale budeš vždy ta jeho panička, která se o něj postará.
Pes je celý život jako malé dítě, které vyžaduje pozornost. Dítě když vyroste, dokáže si samo zajistit potravu a pití, dokáže samo řídit veškeré své potřeby, chodit venku bez dozoru, ale v tomto pes zůstává malým dítětem, které je závislé na své mámě, tedy na tobě.
Jestliže si budete 100% jisti, že psa chcete, pak ti přeji, ať najdeš toho správného přítele, pokud ne, rozmysli si, zda jej chceš a vše, co jsem psal pro něj obětuješ. Není nic horšího než zraněné psí srdce.

no jo, s tím asi nic nenadělám, prostě můj PC nemá mapy rád. To samé mi to dělá i u konkurence