Re:smečka

Ahojky, máme doma 2 dalmatiny. Prvního Bazira sme si vzali v 5ti letech z útulku a je hluchý. Po 2 letech sme si jeli pro fenku starou rok a půl, Sally. Nejdříve sme přijeli i s Bazirem k majiteli Sally a pustili je na zahradě, neblbnuli spolu, ale očuchali se a bylo to v pohodě, tak šla Sally s námi. Vyrůstala na zahradě, v kotci a pův. majitel jí nejspíš týral (zvýšil se na ní hlas a počůrala se, ocas mezi nohama, klepala se, …)byla hrozně “zdivočelá” a neměla vůbec žádný výcvik… Ale i ve skoro 2 letech se naučila poslouchat, základní povely se naučila od Bazira (i když je hluchý, ale tohle všecho on umí), všechno to od něj odkoukala :), od prvního dne spolu spí v jednom pelechu, navzájem se opečovávají a myjí se :), jeden bez druhého nemůže být, když se jednou proti Sally rozběhl pitbull a chtěl jí ublížit, Bazir mu vstoupil do cesty aby se zakousl do něho a ne do ní (naštěstí to odneslo “jen” kus ouška a pár tržných ran nad okem, ale stehy a léčba to spravili). Jinak tu kombinaci jak říkáš, máme přesně doma… Bazir se umí celý den válet a Sally neví co roupama dělat :). Ale divočák Sally se nesklidnila :), venku se psy blbne pořád a Bazira provokuje aby si hrál taky, ale on je flegmouš :). Proto bych doporučovala k divočákovi divočáka 🙂 dlouho uvažujeme že Sally pořídíme taky nějakého divočáka 🙂 A rozhodně si nemyslím, že pořízení druhého psa je záminka aby si s ním člověk nemusel trávit tolik času… Lidi mají taky kamarády a pes má jen vás, tak proč by doma nemohl mít i přítele psí rasy?