smečka
- Toto téma obsahuje celkem 23 odpovědí. Do diskuze (8 diskutujících) se naposledy zapojil uživatel
Dusty a Indy a poslední změna proběhla před 13 roky a 11 měsíci.
-
AutorPříspěvky
-
12. května 2013 v 15:42 #26442
SáraÚčastníkChtěla jsem se zeptat, vás co máte doma dva a více psů, jak vypadá jejich společné soužití?
Pohrávám si s myšlenkou pořídit k Sáře ještě jednoho psa (je to spíše vyhlídka do budoucna, nechci nic uspěchat a v žádném případě jít do toho s nějakým velkým hurá a potom nezvládat).
Stěhujeme se od rodičů do bytu, takže je na prvním místě seznámit s tím Sáru a věnovat se jí…
Ale představa dvou pesanů mě stále drží a proto jsem k našemu divočákovi uvažovala o vyloženě “línějším” psovi.
Nemáte někdo boma tuto kombinaci:)? Jak se pesanům spolu žije? Ovlivňují jeden druhého- sklidnil se ten divočejší?
Vím, že je to vše o vazbě na pána atd.
Myslím, že by Sára snášela lépe čas, kdy by byli sami doma spolu…
Prosím, než se do mě někdo pustí s tím, že nejdříve si musím vychovat jednoho psa a potom pořídit druhého a nebo s tím, že pořizovat psovi psa, abych s ním nemusela trávit tolik času… Chci říct, že tohle jsou jen dotazi k rozsáhlejšímu uvažování…
Díky za názory Lenka
12. května 2013 v 16:19 #26443JimmyÚčastníkTak jestli můžu přispět se svojí zkušeností se dvěma psy v domácnosti, tak je to fakt na důkladné zvážení. Psi se ve dvou chovají úplně jinak, hodně při sobě drží a fakt se chovají jako smečka. Hodně se strhávají, když jde jeden, jde i druhý. Co se týká třeba dominance vůči jiným psům, je to také mnohokrát silnější. Pes se ve smečce cítí jistý, neohrožený, sebevědomí rostě do nebeských výšin a jeho chování se naprosto liší od chování, když je sám. Jejich chování jde hůře odhadnout. Pokud byste se přeci jen pro štěndo rozhodla, doporučuju psa opačného pohlaví a rozhodně větší věkový rozdíl. Aby starší pejsek byl už vyrovnaný, vychovaný, prostě po pubertě. Potom to může být ku prospěchu věci, jelikož se štěně od staršího mnohé naučí.
Jinak ten divočejší se rozhodně nezklidnil, spíš naopak, ještě k sobě strhával toho druhého:-) Ale to je náš konkrétní případ. Samozřejmě se najde také spoustu kladů na takovém soužití, ale u nás bohužel ty záporné věci převážily. Je to krásné mít 2 pejsky, ale já už jsem se vyléčila:-)12. května 2013 v 16:20 #26444biba-kroutilovaÚčastníkAhojky, máme doma 2 dalmatiny. Prvního Bazira sme si vzali v 5ti letech z útulku a je hluchý. Po 2 letech sme si jeli pro fenku starou rok a půl, Sally. Nejdříve sme přijeli i s Bazirem k majiteli Sally a pustili je na zahradě, neblbnuli spolu, ale očuchali se a bylo to v pohodě, tak šla Sally s námi. Vyrůstala na zahradě, v kotci a pův. majitel jí nejspíš týral (zvýšil se na ní hlas a počůrala se, ocas mezi nohama, klepala se, …)byla hrozně “zdivočelá” a neměla vůbec žádný výcvik… Ale i ve skoro 2 letech se naučila poslouchat, základní povely se naučila od Bazira (i když je hluchý, ale tohle všecho on umí), všechno to od něj odkoukala :), od prvního dne spolu spí v jednom pelechu, navzájem se opečovávají a myjí se :), jeden bez druhého nemůže být, když se jednou proti Sally rozběhl pitbull a chtěl jí ublížit, Bazir mu vstoupil do cesty aby se zakousl do něho a ne do ní (naštěstí to odneslo “jen” kus ouška a pár tržných ran nad okem, ale stehy a léčba to spravili). Jinak tu kombinaci jak říkáš, máme přesně doma… Bazir se umí celý den válet a Sally neví co roupama dělat :). Ale divočák Sally se nesklidnila :), venku se psy blbne pořád a Bazira provokuje aby si hrál taky, ale on je flegmouš :). Proto bych doporučovala k divočákovi divočáka 🙂 dlouho uvažujeme že Sally pořídíme taky nějakého divočáka 🙂 A rozhodně si nemyslím, že pořízení druhého psa je záminka aby si s ním člověk nemusel trávit tolik času… Lidi mají taky kamarády a pes má jen vás, tak proč by doma nemohl mít i přítele psí rasy?
12. května 2013 v 16:32 #26445biba-kroutilovaÚčastníkSouhlasim s erdinou, je to na zvážení, ale já jsem toho názoru že člověk také patří do jejich smečky a musí být “vůdce”. Když máte psa a člověka, už to je smečka a u našich psů, ani u jiných které znám se jejich chování nezměnilo (pokud byl vůdce člověk a ne pes), a musí se jim ukázat kde sou meze. Záleží ale taky i na charakteru toho psa. Kamarádka měla 6 peking. palácových psíků a vůdce smečky byl pes a ne člověk. Tyhle psíci právě s převahou smečky dokázali zaútočit na jakéhokoliv psa a uštvat i kočku… ale to byli nevychovaní gaučáci… Kolik je Sáře?
12. května 2013 v 16:53 #26446JimmyÚčastníkTaky záleží na pohlaví pejsků. Kombinace pes fena je určitě nejideálnější. Psi tak nemají potřebu si něco dokazovat či si konkurovat, jako je tomu u 2 psů. No a bezesporu ta povaha.
12. května 2013 v 18:08 #26447biba-kroutilovaÚčastníkNo naše Sally má radši fenky, protože s fenkama když si hraje tak nemají “vedlejší úmysly” jako psi 😀 ale zase náš pes se asi řídí heslem “co je v domě není pro mě” a za ten rok a půl na ní ani jednou neskočil 🙂
12. května 2013 v 22:12 #26461SáraÚčastníkMoc děkuji za názory.
Všechny tyhle věci jsem zvažovala, ale jak píšete, charakter psa je vždy jiný a postavení ve smečce musí být o to silnější, aby se dva psi zvládli. Můžu to probírat ze spousty stran, ale můžou nastat různé situace.
Sáře byl rok, je spíše bázlivější- všem psům dává najevo podřízenost, ale potom se otrká:) Řádí a běhá a je moc šťastná, když k sobě má parťáka…
O tom jestli by pro nás nebyl spíše lepší pesan se kterým by se Sára vyblbla jsem taky uvažovala… Taky bych nerada, aby štěndo (myslím tím, kdyby to byla rasa, která toho moc nenachodí) zůstávalo doma, protože nám nebude stačit na bruslích nebo tůře. Se Sárou chodíme často na různé výlety a ona pohyb potřebuje…Když se chce, tak se to dá nějak udělat…
Další věc o které jste psali a taky jsem nad ní uvažovala jestli pesana nebo další holku. Myslela jsem na pesana, ale mám strach, aby Sáru úplně neskrouhl při její bázlivější povaze, ale to může nastat i v případě dominatnější fenky.
Tuto situaci asi opravdu nenaplánuji…Musí se počítat se vším, musím to ještě hodně zvážit.
Jak jste se rozhodli vy bylo to spontální nebo s dlouhým rozmýšlením?
12. května 2013 v 22:31 #26464Lumpík, BlackÚčastníktaky máme doma dva hafany, 12-ti letého bígla a 2,5 letého voříška. Bíglíka tak rozhejbal, že pěkně zhubnul (měl docela nadváhu) a občas do něj vjede štěněčí chování, že jsou na roztrhnutí. Ani jako malý si nehrál s hračkami, a teĎ jsou schopní se celý den přetahovat o uzlík. Voříšek je naučený, že než jde ven, tak má pustit hračku z tlamy a bíglík jde za ním a vezme jí a donese jí “potají” ven. Je to legrace na ně koukat. Nebo když běhají po zahradě, je to pěkný koukat, jak nejdřív něco objeví jeden a pak druhý. Teď uvažuji o třetím, je to takový veselejší když jich je víc. Ale máme domek a velkou zahradu, to je taky o nečem jiným. Jinak oba jsou pejsci, voříšek je kastrovaný. Ale venku se chovají každý za sebe a moc jako smečka ne, ale za to domeček ohlídají skvěle 🙂 Takže já budu mít i nadále minimálně dva hafíky 🙂
12. května 2013 v 23:03 #26465Hanusha.aČlenMěla jsem belgičáka, zemřel v 11 letech, před třemi lety jsme k němu pořídili jorkšírku…špatně jeho odchod nesla, pak jsem si pár měsíců na to domů přinesla nové štěndo, flat coated retrívra teď mu je 18 měsíců a Denča se dlouhou dobu špatně vyrovnávala s jeho příchodem, teď už ho i přivítá, když ho dlouhou dobu nevidí.K Ernymu chci za tři roky pořídit fenečku, ale už do bytu kde budu sama, tak uvidíme jak moc se budou mít rádi…Pokud nejsme doma je Denča a Erny odděleně, když jsme doma, jsou společně.
13. května 2013 v 00:36 #26471biba-kroutilovaÚčastníkTak u nás to bylo spíše spontální… když sme chtěli pejska tak sme zašli do útulku, že si nějakého vybereme… Prošli sme celý útulek a žádný pejsek nás moc nezaujal až pak sme ho uviděli… ve výběhu s dalšími psy… Hned mi padl do oka (a já jemu taky [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-smile.gif[/img] ), tak sme si ho vzali na procházku… přítel mě přemlouval, že si vezmeme jiného a štěňátko (asi si nedokázal představit život s hluchým psem), ale já se ukecat nenechala a pak se i jemu zalíbil… Po roce a půl sme si řekli, že by sme mu mohli pořídit kamarádku (byli sme zvyklý jezdit k bráchovi a ten měl vlčáka a vždycky s ní blbnul). Měli sme domluvenou jednu fenku přes inzerát, ale ta nevyšla tak sme hledali dál… No a pak sme narazili na inzerát se Sally a ještě ten den sme si pro ní jeli.
Nikdy sme to nějak moc nepromýšleli. Dostali sme nápad, pár dní sme o tom mluvili, řekli si pro a proti a bylo to [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-smile.gif[/img] Tyhle naši dva hafíci nás prostě něčím zaujali, byla to láska na první pohled, přeskočila jiskra….
A sme moc šťastný že je máme [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-embarassed.gif[/img]13. května 2013 v 09:18 #26480JimmyÚčastníkMy jsme to měli taky celkem spontánní. Měli jsme totiž starého westíka. K němu, aby trochu ožil, jsme pořídili štěně dalšího westíka. Bohužel, než nám ho stihl trochu vychovat, tak nám umřel. A jelikož tohle štěně westíka už bylo zvyklé na společnost druhého psa, byla jasná naše volba dalšího pejska. Nebylo to plánované, prostě to tak přišlo, přes inzerát jsme si našli Jimmyho (Kern) a hned jsme pro něj jeli. Jako štěňata výborný, nedali bez sebe ránu, jsou od sebe pouze půl roku. Ale jak se začali dostávat do puberty, bylo to čím dál horší. Teriéři jsou prostě dominantní a velice sebevědomí psi, takže to doma nedělalo vůbec dobrotu. Začali si dost vadit, někdy to byly docela drsný souboje. Kolikrát tekla i krev. Teď jsou každý zvlášť, mají každý svou domácnost a víc spokojený psy jsem ještě neviděla. Hrozně si užívají to, že mají jen to svoje království, kde není žádný vetřelec. Naprosto se jim po sobě nestýská, naopak když se vidí, jsou jak kohouti na jednom smetišti. Taková je naše zkušenost. Je opravdu krásný mít 2 pejsky, ale v našem případě to prostě dopadlo špatně. Opravdu vás nechci od ničeho odrazovat, jen píšu naši zkušenost, abyste měla představu, jak takové soužití může také dopadnout.
A jak jste psala, že se bojíte, že pes bude fenu potlačovat, tak to si nemyslím. Fenka bude starší a určitě bude mít tendenci štěně vychovávat. Toho bych se nebála, že by se nechala strhnout z vyšší pozice. A takovéto chování bych čekala spíš od jiné feny. Pochybuju, že by se pes k feně choval nějak dominantně, feny si tuto situaci umí dobře ohlídat a umí si psa srovnat. Vy tu fenku můžete i určitým chováním na té vyšší pozici udržet, podpořit ji. V případě dvou fen by tak mohlo spíše docházet ke konfliktům, protože fena si na fenu klidně dovolí. A to, že se venku chová ke psům podřízeně ještě neznamená, že tomu tak bude i doma, kde je pánem ona, kde je její teritorium. Zkuste si tam třeba přivést na zkoušku jiného pejska, jak by se chovala. Kdyby si pejsek začal nárokovat něco, co je její, tak vás může velice překvapit.13. května 2013 v 10:50 #26506Hanusha.aČlenMy si pořídili před těma třemi lety jorkšírku, protože belgičák se otrávil a bylo to s ním špatný, chtěli jsme mu pomoci aby se vzpamatoval a chtěl jít dál a ono se podařilo…Bert ožil a byl tu s náma další dva roky :o) U mě to spontánní bejt nemůže i když bych s tím problém neměla, ale bydlím s mamkou a ta dalšího psa odmítá, musím to respektovat, bohužel… S tím ujasňováním si pozice mezi psama v dospívání…s tím máme taky zkušenost, ale ne úplně mezi psy u nás doma…Erny (FCR) od štěněte (6 týdnů) denodenně vyrůstá s kamarádky goldenem který je o pár měsíců starší..bydlí hned vedle nás, takže jsou spolu každou volnou chvíli…myslím, že oni dva se považují za takové “brášky” a Erny jeho paničku a Effek (GR) mě berou za své…To co si k sobě dovolí a jak blbnou a spolu se chovají jak dementi 😀 a mají i hodně podobné povahy a chování (prostě se hledali až se našli 🙂 ) tak to je asi důvodem proč jsou na sobě tak závislí, tak se milují, nikdy se nepoprali až teď…co Effek dospívá a Erny je v pubertě tak si vyřizují kdo na jakou pozici patří, jsou to psi, takže narozdíl od fen se nemasakrují k smrti…ale teď už je to zase v pohodě…jen v tu dobu nemohli být spolu tak hodně jako předtím…
13. května 2013 v 15:55 #26577SáraÚčastníkJá jsem o dalším psovi začala uvažovat právě pro, že se stěhujeme do vlastního- doma by mi to také neprošlo:) Co se týče zkoušky toho, jak by sára reagovala na druhého psa jsem už domluvena se známou, která má ang. buldoka a tenhle její krasavec, který je jen o pár měsíců starší než Sáruš prospí celý den:) tak jsem zvědavá, jestli mu naše Sáruš dá spát:) myslím, že ne. Já teď na spontální rozhodnutí nemám moc odvahy, abych pravdu řekla, tak mi Sára dávala docela zabrat, jako prcek- máí hodně divokou bíglí povahu a skoro nespí, pokud bych se rozhodla pro dalšího psa, tak se budu snažit poradit s co nejvíce lidmi a vybírat opravdu důsledně. Když jsem si před rokem vibírala štěně, tak jsem toužila po velkém psovi, ale vzhledem k tomu, že limity nastavovali naši, tak mi řekli, že max. bígl a ten že by se mamce i líbil a že toho by mi i svolila. O bíglovi jsem začala uvažovat a na základě tohodle a musím říct, že jsem se v případě Sáry asi docela přecenila (ale není to jen o tm, že je to bígl je to prostě dívočák) Když jsme si Sáru přivezli, tak jsem asi po měsíci naprosto nezvládala a byla tak unavená, že jsem se sotva držela na nohou, v té době už to byla láska jako trám a všechno bylo v okamžiku odpuštěno:) Bez Sáruš už ani ránu:) Bohužel jsem neměla možnost vidět, kde se narodila, protože jsme si jí brali od lidí s malými dětmi, které kousala…Myslím, že prvotní kontakty které měla nebyli moc dobré (myslím od majitelů její maminky) Když jsme si Sáru přivezli měla v uších svrab a socializace pokulhávala. Zeď když se přestěhujeme chci vše dotáhnout, protože mi to nikdo nebude kazit rozmazlováním.
13. května 2013 v 16:14 #26578biba-kroutilovaÚčastníkAno, taky si myslím, že fenka si psa srovná. A u 2 fenek záleží co mají za povahu tak jako u 2 psů. Naše fenka si umí srovnat venku i hodně dominantní psí puberťáky. Pokud bude ale fenka starší a pořídí se štěndo fenky (ne ale domin. typ) tak si jí ta starší srovná taky… chtělo by to vyrazit mezi pejsky a zjistit které plemeno by nejvíce vyhovovalo, zjistit to z praxe 🙂
13. května 2013 v 16:27 #26579JimmyÚčastníkVzhledem k tomu, že výchova bígla je opravdu dosti náročná, vím ze svého okolí i podle toho, co píšete, tak vás teda obdivuju, že máte odvahu jít ještě do dalšího pejska. Podle toho co píšete, chtělo by to rozhodně pejska povahy úplně opačné, žádného tvrdohlavce, psa snadněji ovladatelného než je bígl. Neumím si třeba představit 2 bígly pohromadě, to se, myslím, rovná sebevraždě:-) Budu vám držet palečky a až ta situace nastane, rozhodně dejte vědět, jak jste se rozhodla a jak to všechno dopadlo.
-
AutorPříspěvky
- Pro reakci na toto téma se musíte přihlásit.