Re:Kdyz se rvou pejsci – co delat? – Piste sve postrehy

Už jsme toto téma řešili na našem amstaff foru ( http://www.aramon.eu/amstaff ), nerada bych se opakovala, tak doufám, že vám nebude vadit, když to sem zkopíruji.[img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-smile.gif[/img]
Od Ascam (kamarádky) – Napíšu svůj názor vyplývající z dlouholeté zkušenosti a soužití s opravdovým rváčem (přišel jako divoký, dospělý pes), dominantní smečkou a mnoha psy různých plemen.
Takže – psí rvačka je velmi hnusná záležitost, pokud se alespoň jeden pes rvát opravdu umí. Nikdy, prosím, nenechávejte svého psa “aby se mohl bránit” – vždy svého psa braňte sami (pokud to tedy jde, ale jde to v 90% případů). Prostě když k vám běží pes, kterého neznáte, tak si svého psa chyťte za obojek, dejte si ho za záda (případně pokud pes poslouchá, tak povel lehni) a zařvěte na majitele, ať si psa kouká chytit, jinak že ho nakopnete. Pokud majitel nereaguje, či jeho pes nereaguje na přivolání, tak prostě vyražte proti útočníkovi se vším odhodláním, které v sobě posbíráte (neb pes, stejně jako jiný dravec, vnímá psychiku soupeře) a prostě se do psa pusťte sami, když to bude nutné – kopanci. Ve většině případů stačí váš postoj k zahnání útočníka – prostě ten pes se chtěl porvat se psem, ne si to na férovku rozdat s člověkem, který se ho nebojí. Pokud je útočící pes tak silný v povaze, že to opře do vás místo do vašeho psa, tak je to sice blbé, neb budete mít zcela jistě pár děr, ale uvědomte si, že to se stává velice zřídka (asi tak v jednom z tisíce případů, bych si dovolila odhadnout), že ošetření vás vyjde podstatně levněji než ošetření vašeho psa a že majitel útočníka je daleko lépe postihnutelný zákonem. Další variantou je to, že útočící pes se nějak dostane kolem vás – a pak je na čase oddělení rvoucích se psů. Pokud jste na to dva, tak je to celkem sranda (tedy když útočník má majitele, který přispěchá). Prostě si chytíte svého psa (vlastně ho stále držíte za obojek, ale kdyby jste ho pustili) za ocas (protože obojek jen tak nechytnete, když se to rve), pak přehmátnete druhou rukou na obojek, ten zkroutíte a pokud není váš pes zakouslý do toho druhého, tak prostě odtrhnete. Pokud zakouslý je, tak netahejte – způsobili byste tím druhému psovi i rány tržné – chyťte druhou rukou (v té první máte zkroucený obojek – tedy psa již dusíte) psa za slabinu nebo koule a zvedněte do výšky. Pokud není pejsek až takový magor, tak pustí ihned nebo skoro ihned. Pokud je magor, tak prostě budete takhle muset počkat, než psovi dojde kyslík (což může trvat až pět minut – déle jsem to nezažila). Důležité je samozřejmě takto držet oba psy, aby se nevyvíjel tah. Jakmile kyslík dojde, tak nepokládejte psa ihned na zem – prostě se nejprve otočte, aby se po prvním nádechu zas nemohl zakousnout. Tohle je (podle mě) jediná účinná varianta – a že mám za sebou těch rvaček sakra dost. Daleko horší je, když je na rvačku člověk sám. Adrenalin vám sice dodá neskutečnou sílu, ale kolikrát to nepomůže. Tedy pokud je člověk sám – první variantou je chytit oba psy za ohryzky těsně pod držkou – tím je velmi účinně přidusíte a donutíte je kořist vyplivnout – ovšem vyžaduje to značnou sílu a chce to i praxi – ne každému se to povede. Pokud se povede a váš pes poslouchá, tak zařvěte lehni a držte jen útočníka. Pokud neposlouchá, tak budete s velkou pravděpodobností s hrůzou sledovat, jak se vaše ruce přibližují k sobě. Zkoušejte řvát, pokud vyjde stabilita tak kopat – prostě cokoli, co by psy mohlo vytrhnout z touhy se servat. Když se nepovede a psi se opět dostanou k sobě, tak to zkuste ještě jednou – na víc nebude sil. Pokud se nepovede ani na podruhé psy udržet, či se nepovedlo je vůbec oddělit, tak se vykašlete na svoje zdraví a prostě si lehněte na ty hlavy zakousnuté do sebe. V tomhle případě pokud je vás “kus”, tak máte výhodu. Tím, že na hlavách ležíte, jim bráníte překousnout do lepší pozice vůči soupeři a dusíte je. S velkou pravděpodobností se alespoň jeden ze psů na chvíli zakousne do vás, ale prostě je dostanete od sebe – a pak zbývá se víceméně jen modlit, že se jeden nevysmekne před tím, než se zklidní a nezačne to nanovo. Tolik ke rvačkám ode mě.
Ještě poznatek ohledně pepřáků. Prosím, nepoužívejte je – a to z následujících důvodů. Pokud je pes “ranař”, tak ho tím nezastavíte stejně a pokud není, tak můžete psa náhlou bolestí a oslepením uvést do stavu “umírám, tak trhám vše nač dosáhnu” – a to je nejnebezpečnější stav jaký u psa existuje. Nestojí to za to riziko. Daleko lepší volbou je paralyzér.
A ještě jeden dodatek – nespoléhejte v žádném případě na to, že váš pes typu bull si s druhým psem automaticky poradí – není to pravda. V psí rvačce záleží hlavně na odhodlání a zkušenostech – a ty můžou u druhého psa být daleko vyšší než u vašeho, byť fyzicky lépe pro boj vybaveného.

A ode mě v bodech: Pokud chceme psovi otevřít tlamu při rvačce popř. když drží něco, co má rád, tak:
– Můžeme použít breakstick k vypáčení tlamy.
– Můžeme psa vyškrtit (nehodí se v případě držení věci typu pešek apod., jedině když se to použije jako řízená prohra psa, kdy psa povzbuzujeme v držení a škrtíme ho aby pustil).
– Můžeme strčit psovi přes kůži u tlamy, jak má moláry, prst s povelem pusť a ten následně pustí – nehodí se pro psy se silně zavřenou tlamou. Kdy není kam prst strčit. POZOR! Vždy přes kůži, jinak hrozí ucvaknutí prstu!
– Můžeme také psy chytnou za slabiny a zmáčknout s povelem pusť – většinou zabere i u psů při pevném držení, kdy není kam strčit přes kůži prst, pokud se to provede jako překvapení.
– Můžeme psy, pouze při rvačce, polít studenou vodou – pokud jí ovšem máme po ruce, ti následně pustí, popř. povolí a dají se lépe oddělit.

Přeji hodně štěstí a pevné nervy při sundavání psů z kořisti. Každopádně každá z výše uvedených metod zabírá, pokud je provedena správně a ve vhodný okamžik.