Kdyz se rvou pejsci – co delat? – Piste sve postrehy
- Toto téma obsahuje celkem 73 odpovědí. Do diskuze (16 diskutujících) se naposledy zapojil uživatel Argo, Tim a poslední změna proběhla před 13 roky.
-
AutorPříspěvky
-
6. listopadu 2013 v 23:07 #30513Anonymní uživatelHost
Rad bych slysel Vas nazor co delat v situaci, kdyz se pejsci do sebe pusti. Bohuzel se to cas od casu stane, ale lidi casto nevedi co delat nebo rikaji mudrosti co nekde slyseli.
Jsme tady komunita pejskaru a meli bychom si rict, co je opravdu ucinne a jak tyto veci resit, bez minimalnich skod.
Dekuji
7. listopadu 2013 v 01:18 #30524biba-kroutilovaÚčastníkAhoj, tak samozřejmě lepší je útok předvídat a rovnou si stoupnout mezi tvého pejska a pejska co beží k vám… Jinak našeho hafana napadli pejsci už víckrát… nejhorší to bylo loni zhruba touhle dobou, přítel venčil hafany a kus od něho šli dva lidi (nějaký mladý pár), měli s sebou staforda, byl navolno… no a on se rovnou rozběhl k příteli (tedy hlavně k našemu hafanovi) páníčci volali, on neviděl, neslyšel… přiběhl a rovnou se nám zakousl do psa… přítel toho cizího psa chytl za obojek a trošku ho tím přiškrtil tak pes pustil… a páníčci stáli celou dobu na jednom místě a mlčeli… že by omluva? ne… ani slovo neřekli, vzali si psa a odešli… nás to stálo 4500,-, náš pes měl cca 12 stehů, ztratil hodně krve a chybí mu asi 1/4 levého ucha… je hodně těžký v týhle situaci zachovat chladnou hlavu a vzpomenout si co dělat a co nejvíce zabírá… nám zabralo tohle a doufám, že už nikdy nebudeme muset přemýšlet, jak odtrhnout od sebe 2 psy…
7. listopadu 2013 v 14:21 #30527Už jsme toto téma řešili na našem amstaff foru ( http://www.aramon.eu/amstaff ), nerada bych se opakovala, tak doufám, že vám nebude vadit, když to sem zkopíruji.[img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-smile.gif[/img]
Od Ascam (kamarádky) – Napíšu svůj názor vyplývající z dlouholeté zkušenosti a soužití s opravdovým rváčem (přišel jako divoký, dospělý pes), dominantní smečkou a mnoha psy různých plemen.
Takže – psí rvačka je velmi hnusná záležitost, pokud se alespoň jeden pes rvát opravdu umí. Nikdy, prosím, nenechávejte svého psa “aby se mohl bránit” – vždy svého psa braňte sami (pokud to tedy jde, ale jde to v 90% případů). Prostě když k vám běží pes, kterého neznáte, tak si svého psa chyťte za obojek, dejte si ho za záda (případně pokud pes poslouchá, tak povel lehni) a zařvěte na majitele, ať si psa kouká chytit, jinak že ho nakopnete. Pokud majitel nereaguje, či jeho pes nereaguje na přivolání, tak prostě vyražte proti útočníkovi se vším odhodláním, které v sobě posbíráte (neb pes, stejně jako jiný dravec, vnímá psychiku soupeře) a prostě se do psa pusťte sami, když to bude nutné – kopanci. Ve většině případů stačí váš postoj k zahnání útočníka – prostě ten pes se chtěl porvat se psem, ne si to na férovku rozdat s člověkem, který se ho nebojí. Pokud je útočící pes tak silný v povaze, že to opře do vás místo do vašeho psa, tak je to sice blbé, neb budete mít zcela jistě pár děr, ale uvědomte si, že to se stává velice zřídka (asi tak v jednom z tisíce případů, bych si dovolila odhadnout), že ošetření vás vyjde podstatně levněji než ošetření vašeho psa a že majitel útočníka je daleko lépe postihnutelný zákonem. Další variantou je to, že útočící pes se nějak dostane kolem vás – a pak je na čase oddělení rvoucích se psů. Pokud jste na to dva, tak je to celkem sranda (tedy když útočník má majitele, který přispěchá). Prostě si chytíte svého psa (vlastně ho stále držíte za obojek, ale kdyby jste ho pustili) za ocas (protože obojek jen tak nechytnete, když se to rve), pak přehmátnete druhou rukou na obojek, ten zkroutíte a pokud není váš pes zakouslý do toho druhého, tak prostě odtrhnete. Pokud zakouslý je, tak netahejte – způsobili byste tím druhému psovi i rány tržné – chyťte druhou rukou (v té první máte zkroucený obojek – tedy psa již dusíte) psa za slabinu nebo koule a zvedněte do výšky. Pokud není pejsek až takový magor, tak pustí ihned nebo skoro ihned. Pokud je magor, tak prostě budete takhle muset počkat, než psovi dojde kyslík (což může trvat až pět minut – déle jsem to nezažila). Důležité je samozřejmě takto držet oba psy, aby se nevyvíjel tah. Jakmile kyslík dojde, tak nepokládejte psa ihned na zem – prostě se nejprve otočte, aby se po prvním nádechu zas nemohl zakousnout. Tohle je (podle mě) jediná účinná varianta – a že mám za sebou těch rvaček sakra dost. Daleko horší je, když je na rvačku člověk sám. Adrenalin vám sice dodá neskutečnou sílu, ale kolikrát to nepomůže. Tedy pokud je člověk sám – první variantou je chytit oba psy za ohryzky těsně pod držkou – tím je velmi účinně přidusíte a donutíte je kořist vyplivnout – ovšem vyžaduje to značnou sílu a chce to i praxi – ne každému se to povede. Pokud se povede a váš pes poslouchá, tak zařvěte lehni a držte jen útočníka. Pokud neposlouchá, tak budete s velkou pravděpodobností s hrůzou sledovat, jak se vaše ruce přibližují k sobě. Zkoušejte řvát, pokud vyjde stabilita tak kopat – prostě cokoli, co by psy mohlo vytrhnout z touhy se servat. Když se nepovede a psi se opět dostanou k sobě, tak to zkuste ještě jednou – na víc nebude sil. Pokud se nepovede ani na podruhé psy udržet, či se nepovedlo je vůbec oddělit, tak se vykašlete na svoje zdraví a prostě si lehněte na ty hlavy zakousnuté do sebe. V tomhle případě pokud je vás “kus”, tak máte výhodu. Tím, že na hlavách ležíte, jim bráníte překousnout do lepší pozice vůči soupeři a dusíte je. S velkou pravděpodobností se alespoň jeden ze psů na chvíli zakousne do vás, ale prostě je dostanete od sebe – a pak zbývá se víceméně jen modlit, že se jeden nevysmekne před tím, než se zklidní a nezačne to nanovo. Tolik ke rvačkám ode mě.
Ještě poznatek ohledně pepřáků. Prosím, nepoužívejte je – a to z následujících důvodů. Pokud je pes “ranař”, tak ho tím nezastavíte stejně a pokud není, tak můžete psa náhlou bolestí a oslepením uvést do stavu “umírám, tak trhám vše nač dosáhnu” – a to je nejnebezpečnější stav jaký u psa existuje. Nestojí to za to riziko. Daleko lepší volbou je paralyzér.
A ještě jeden dodatek – nespoléhejte v žádném případě na to, že váš pes typu bull si s druhým psem automaticky poradí – není to pravda. V psí rvačce záleží hlavně na odhodlání a zkušenostech – a ty můžou u druhého psa být daleko vyšší než u vašeho, byť fyzicky lépe pro boj vybaveného.A ode mě v bodech: Pokud chceme psovi otevřít tlamu při rvačce popř. když drží něco, co má rád, tak:
– Můžeme použít breakstick k vypáčení tlamy.
– Můžeme psa vyškrtit (nehodí se v případě držení věci typu pešek apod., jedině když se to použije jako řízená prohra psa, kdy psa povzbuzujeme v držení a škrtíme ho aby pustil).
– Můžeme strčit psovi přes kůži u tlamy, jak má moláry, prst s povelem pusť a ten následně pustí – nehodí se pro psy se silně zavřenou tlamou. Kdy není kam prst strčit. POZOR! Vždy přes kůži, jinak hrozí ucvaknutí prstu!
– Můžeme také psy chytnou za slabiny a zmáčknout s povelem pusť – většinou zabere i u psů při pevném držení, kdy není kam strčit přes kůži prst, pokud se to provede jako překvapení.
– Můžeme psy, pouze při rvačce, polít studenou vodou – pokud jí ovšem máme po ruce, ti následně pustí, popř. povolí a dají se lépe oddělit.Přeji hodně štěstí a pevné nervy při sundavání psů z kořisti. Každopádně každá z výše uvedených metod zabírá, pokud je provedena správně a ve vhodný okamžik.
9. listopadu 2013 v 03:42 #30545biba-kroutilovaÚčastníkPřesně tak… u nás pomohlo to “přiškrcení” obojku rukou. Už máme taky pár zkušeností, bohužel, jen sme byli vždy napadení my(náš pes).
9. listopadu 2013 v 15:15 #30550BuddyÚčastníkNeexistuje pravděpodobně žádný zaručený recept vyjma prevence (socializace, smečkování, poslušnost, náhubek). Ale automaticky na každého cizího psa, který chce něco řešit s mým, volit také agresi mi přijde kontraproduktivní. Jsem vyznavačem spíše asertivnějšího přístupu, tedy nevyhodnocovat situaci předem, pokud nemám dostatek informací o příčině konfliktu, protože jen izolace psa od zkušennosti ho ničemu dobrému nenaučí. Mj. každý pes má vzrušivost, bolestivost a zkušenost na jiné stupnici než ten váš. Jeden se křiku zalekne, druhého vyhecuje do akce.. některý člověka jdoucího čelem napřímo bude považovat za znak sebevědomé dominance na kterou nestačí, jiný za drzou hrozbu volající po útoku.. Viděla jsem rvačku, kde se psiska od sebe trhala za ocas a “nic”, zakousnutí trvalo, tržná rána se prohlubovala, voda nikde, pak přiškrcení za obojky a “nic”, prsty do čumáku.. pomohl až náraz kolenem na tepnu na krku.. Slyšela jsem i rady o vsunutí prstů dozadu do mordy a tlačit na jazyk.. Mnohdy je ale psů ve rvačce více, a vložit i jen ruku mezi cvakající čelisti, napřažené tlapy s drápy mohutných rozzuřených psů je pouze pro šílence.. A ani když se vám podaří zachytit cizího psa za obojek, hryže hlava nehlava, a tak má nablízku vaše nohy, paže.. zraněné pak svému psisku stěží pomůžete, a nedej bože, pokud chodíte na vycházky s malým dítětem – nemotejte se do toho a raději odveďte dítě dostatečně stranou!! Vždy zabírající způsob jsem ještě nepoznala a ani mezi odborníky nezaznamenala.. Nejčastěji zaznívá přiškrcení obojku, kopy kolenem, povalení útočníka na bok a koleno na krk, udržení ho vůči vám v podřízené pozici.. toto zabralo u jednoho labradora, ale jaké následky to bude mít na psychiku psa do budoucna.. to se neodvažuji domyslet. Buddyho už také xkrát napadla zdánlivě bez důvodu cizí psiska. Vždy samci a jak se později ukázalo, ve věkovém rozmezí 2-5 let, tedy dospívající, dospěláci – od staforda, přes vlčáka, labradory k borderákovi.. Ani jeden z těch psů nebyl na první pohled skutečně agresivní mezi jinými psisky. Jako naschvál se nám to přihodí vždy v téměř poloprázdné lokalitě a majitel nikde na dohled, asi se loudají kdesi opodál v domění, že jeho pes, je “hodný”, nikdy “nekouše”, proto může “vždy” běhat na volno bez koše.. Z mého pohledu absolutně naivní nezodpovědné myšlení. Pes má zuby, používá je ke komunikaci a tak i kouše, pokud je to nutné. Je mnoho psů, kteří jsou vyrovnaní, flegmatičtí, snadno se podřídí a nemají potřebu “řešit okolí”, ale denně vidíme kolem sebe psíky, kteří se nevracejí na přivolání ani od čichání, nebo majitelé, který svého vrčícího psa chlácholí slovy “neboj on tě nepokouše” a ještě mu pohlazením potvrdí, že příště může vrčet zas.. Domnívat se, že mám psa s kdejakou zkouškou a tak má svatozář nad hlavou, je krátkozraké. Stejně jako majitelé, kteří žijí v bludu, že na 100% odvolají svého psa i ze rvačky, protože přeci chodí na cvičák..
Buddy je na smečku a chování v ní zvyklý. Jezdíme hojně na akce kde je volně mezi psisky různých ras i věku a smečkování je mu tedy naprosto přirozená psí komunikace. Agresivitu nikdy neprojevil, vyštěká ho i jezevčík. Počátek sporů mezi psisky vypadá na první pohled vždy hrozivě. U každého sporu, který kdy můj pes měl, se mi vyplatilo to nejšílenější, co pochopí jen málokdo.. jít od psa a když je na vodítku, tak to pustit na zem. Kdo to neviděl v praxi, asi nepochopí, že to může fungovat. Do šarvátek nezasahuji pokud není nezbytně nutné. Principem je, že pes ví, že jsem nedaleko, že mě nic nehrozí, ví že s mou silou nemůže jen tak počítat, že je na konflikt sám a tak se ho vyplatí včas nenásilně ukončit. Není to žádný rváč, tak vždy volí přiměřenou obranu, a ikdyž sám nese v kožichu už pár hryzanců, tak NIKDY tržné rány, ŽÁDNÁ negativní zkušenost na psiska, ani “zasahující” lidi obecně, to samé platí i pro jeho protivníky bez výjimky. Buddy i bez náhubku psa jen držel za kůži, ale i s náhubkem šarvátku ustojí. Vše probíhá “čistě” jako souboj s vítězem a poraženým, který se respektuje. Když se ke mě pes jako poražený vrací a “prudič” ho pronásleduje, pak svého psa tělem blokuju a toho cizího hlubokým hlasem odvolávám “domů, na místo” .. nějaký povel, který mu zakáže a odvede “do pryč”.. Psa při návratu ke mě nijak nechválím, nekonejším, prostě jde se dál, ukončená záležitost.
Bránit mého psa jsem začala pouze v případě, když očividně z boje utíkal jako poražený a cizí pes ho i nadále napadal, a když měl cizí pes měl zřetelnou převahu a nevyrovnaný boj by způsobil vážná zranění. V takovém případě je dle mého zásah autority nezbytný. Pokud pes jasně vysílá signál o pomoc, musí ve vás najít oporu! Ale řešit za psa každou hlučnější potyčku.. to jako vůdce smečky nebudu..9. listopadu 2013 v 16:08 #30552JimmyÚčastníkMusím souhlasit s tím, že svého psa při potyčce nechávám být. Rychle dávám ruce pryč, protože moje přítomnost v něm akorát vzbuzuje větší agresi. Nevím, jestli se se mnou cítí silnější nebo jestli má potřebu mě bránit. Ale každopádně jak bych na něj sáhla, byl by malér. Pokud ho nechám být a jdu pryč, obejde se to bez větší potyčky. Jen se ho z dálky třeba snažím korigovat hlasem. S vodítkem to samý, okamžitě ho pouštím. Naštěstí jsme tedy nikdy nenarazili na žádnýho magora, samozřejmě pokud by to byl masakr, neváhám rozhodně Jimmyho bránit za cenu vlastní úhony:-) To člověk asi v takový situaci nedomyslí a prostě jedná.
10. listopadu 2013 v 00:37 #30560Buddy z Baskervilu, upřímně, chtěla bych vidět, jak byste nechala svého psa pouštět na mého, dostal by pěkný čutanec, neb to, co předváděl na psím srazu s tím větším hnědým křížencem mé dobré známé, tak bylo při nejmenším na facku a jediný, komu to tam přišlo normální jste byla vy. Pokud si vás pletu a pejsan je jenom podobný, tak se omlouvám [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-innocent.gif[/img].
Starší fenu odvolám když jde do rvačky na první povel (už to mám ozkoušené), psy si cvičím sama, jenom na obrany dojíždím za zkušeným fígou. To jen, aby nepadalo něco o cvičákovských typech [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-cool.gif[/img] .
Ještě jeden malý detail, asi jste ještě nezažila skutečnou psí bitku, ale jenom “bububu”, kde zásahu není potřeba, pokud jsou oba psi tak říkajíc “na měkko” . Psy jsem dřív od sebe trhala skoro na denním pořádku (to víte, sousedi se sto procentně hodnými kříženci labradora a pita? , psi věčně na volno, out of control… pokud to šlo a viděla jsem je dřív, než jeho psi moji čubu, tak jsem přecházela na druhý chodník, většinou to tak rychle nešlo a končilo to bitkou) a asi ze 40 rvaček jsem měla jenom 2x prohryzané ruce, neboť jsem se rozhodla sundavat dříve svého psa, kdy jak má fena povolila zákus, tak druhá měla šanci překousnout a vzala mě za ruku, než toho cizího – dvě osudové chyby, ale poučila jsem se a už zásadně sundavám cizího psa a teprve potom až svého.
Největší “sranda” byla sundavat z mé feny, tehdy roční, kavkazana (psa!) s paničkou hysterkou, co okolo jenom běhala a nebyla sto mi ani pomoci. Nevím, jak se mi to tehdy povedlo, ale povedlo, psa sundat narvat ho paničce, která ho ani nemohla udržet a pes jí vesele táhnul za mojí fenou, aby se mohl servat, já se svižným tempem pádila pryč, neboť jsem to nechtěla zažít znova. Čuba dorvaná…. No žádná sranda, kor ty výdaje za veterinu a dohledej potom toho člověka.10. listopadu 2013 v 01:32 #30561BuddyÚčastníkAno paměť máte dobrou. Na srazu 40ti psů, tedy smečky kde každý hledá své místo, mi přišlo naprosto normální, že pes “naskočí” na jiného psa pokud je na volno. Psa jsem na jiného cíleně nepouštěla nikdy, na této akci bylo na volno a dokonce bez košů většina psů. Nevidím na té situaci nic nenormálního ani agresivního, za co bych si vysloužila vaši “facku”. Buddy s Olim se poměřovali, byl to střet pouze těchto dvou psů, ani Buddy ani Oli neřešili žádného jiného psa, jednalo se pouze o ujasnění jejich hierarchie. Ostatně pokousaný je Buddy, tak bych možná mohla být spíše já rozlobená, že organizátor akce pro všechny nestanovil pravidla a předem nezmínil rizika pro volný pohyb psů a až nyní “expost” je zjišťováno “co s tím”. Nicméně to beru jako vycházku na vlastní odpovědnost, pro poznání nových přátel, pro fajn dovádění psů, takže žádná tragedie. S Naďou jsem v kontaktu, přišlo mi to v této situaci samozřejmé. Pak nevím proč se angažujete v uzavřené záležitosti, když se vás vůbec netýká. Také jsem viděla nejednu ošklivou rvačku a ne vždy stojím stranou, pokud mi někdo trhá psa, ale umím si už ujasnit kdy je nutné skutečně řešit a kdy není třeba propadat histerii. Pokud vám vyhovuje fungovat s fenami jak popisujete, je to jen vaše soukromá věc. Každá máme asi jinou zkušennost, jinou metodiku výchovy, která pro konkrétní plemeno je vhodná. V té mé se neosvědčila striktní izolace psa od “problému”, ani potřeba vše řešit násilím a za psa. Možná se skutečně pohybuji pouze mezi těmi “hodnými bubu” pejsky, ale s tím asi nic nenadělám. Nemá každý možnost bydlet ve vaší blízkosti. Buddy byl v kontaktu stejně s naháčky jako s brazilskou filou.. denně potkáváme fenu pitbula, v parku potkáváme stafordy.. nikdy žádná kolize. Pokud se však účastním akce v cizím prostředí v davu lidí, preventivně psisko nosí náhubek. Když je pes daleko mimo můj dohled, volám si ho zpět. Buddy feny ani štěňata neřeší, ostatně jako většina dostatečně socializovaných zvířat. Pak tedy nevidím žádný problém. Mj. můžeme si tykat.. mě to mezi “pejskaři” byť rozdílných názorů přijde obvyklejší. Irena
10. listopadu 2013 v 13:44 #30563Vykám jenom preventivně, neb ne každý je na tykání zvědavý – já jsem za něj ráda, neb jsem zvyklá tykat [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-innocent.gif[/img] .
Nemyslela jsem to nikterak zle, pouze se ráda vyhýbám konfliktům, kdy mi pes odchází z bitky orvaný a na šití, vzhledem k tomu, že mám výstavní zvířata, tak to nevypadá hezky. Navíc jako šéf své smečky určuji hranice, kam až se smí zajít a kam ne, takže když já uznám zavhodné, že na cizí psy se nevrčí, tak se na ně prostě nevrčí – jen příklad – a psi moc dobře vědí, co smí a co ne, pokud se jim to správně vysvětlí. “Bububu” neřeším u bezkonfliktních zvířat, ale vzhledem k tomu, že znám své psy, tak vím, že je lepší jim to utnout, než je nechat si to vyřešit, neb holky když se do toho dají, tak to nezůstává u pár štípanců a bububu, ale u bitky na život a na smrt. Mladší fenka i můj mladší pejsek (zatím skoro štěně), jsou pohodáři, ale nejstarší fenka pohodářka není a sebemenší náznak dominance, agresivity a už se to pere.
Jinak Buddy mi tam šikanoval mého juniora, na srazíku, to mi ale nevadí, jen ať se otrká… [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-tongue-out.gif[/img]10. listopadu 2013 v 15:00 #30564BuddyÚčastníkŽádný šrám na zvířeti nevypadá hezky, zdraví mají choulostivé všichni a výdaje za veta jsou nemalé. Nikdo rozumný nestojí o trable. Kdybych viděla, že můj pesan zuřivě prudí bez rozmyslu okolní ňafíky, a smečku “nedává”, tak bych nechtěla kazit ostatním zábavu a zvolila bych s klukem samostatnou vycházku po okolí, a rozloučila se s vámi. Věř mi, že nepatřím mezi ty nezodpovědné bezradné, co se za každou cenu někam vecpou a se pak nestačí divit, co že se to přihodilo. Často se pohybuju mezi problémovými psisky a dokážu domyslet následky. Na sraz jsem ale jela spíš s obavami z davu lidí a cesty mhd. Buddy k cizím důvěru nemá, ale psiska ho na srazech pohltí a nechává se i hladit a jak se mi nyní potvrdilo, mezi psisky neřeší ani děti! Je víc socializovaný na psiska než na lidi 🙁 Uzavřené prostory jako kupé ve vlaku, jízdy metrem, busem.. to mu “nedělá dobře”.. 🙁 ale časem to bude taky fajn. Možná moje jednání na srazu pro neznalé působilo jako “laxní přístup”, ale je založené na reálných zkušennostech a to i mezi takovou tlupou pesanů. Buddy není trhač, “baskervil” mu říkáme jen proto jak ze strachu zastrašuje lidi a ty se ho bojí jako toho z bažin od Sherlocka 🙂 Známky agrese nemá ani Oli, oba jsou spíše nejistí. Buddy bude pravděpodobně kříženec labrouše s ovčounem, tedy ani nic co se rve na život a na smrt. Kontakt s Olim ani expost nedokážu vyhodnotit jinak než obyčejnou smečkovačku, kde o nic vážného nešlo. Buddy rituálně naskočil na Oliho, ten se ohnal a prohryzl mu tlapu, do toho přišla Naďa usměrňovat, žádala jsem ji, ať to nechá být, že toto “kluci” zvládnou sami. Buddy řešil obranu, Oli útok. Následky mohli být menší, pokud by Oli nemusel řešit strach i za Naďu. Každý jsme to viděli z jiné strany.. Z takových situací si rozhodně pes neodnese žádné rovnítko, že cizí pes je hned boj. Naopak, jen si vzájemně potvrdí, že si umí urovnat titěrný spor se sobě rovným, dodá jim to zdravé sebevědomí a napříště se už můžou s respektem pouze “vyvrčet”. Pokud máš takto dominantní fenu, je to do tvého života komplikace, ale žít s tím umíš, ikdyž je to o neustálem “soustředění, předvídání” 🙂 Musím ti dát i za pravdu, Buddy si skutečně tvého juniora zamiloval, však mě se taky moc líbil 🙂 Jsem se už málem chtěla zeptat v čem je vykoupaný, protože sotva náš čerňoch nasál, už by ho muchlal pod sebe, naprosto omámený.. pak jsem ho musela i cvaknout, on by mezi prckama skotačil rád, tam mu nic nehrozí, tak se tam pořád cpe posera jeden, ale přeci jen 40kilo na takového drobka, to už bylo moc :-)) Očividně na něm mohl oči nechat. Zas na druhou stranu, pesánka budeš mít krásně navyklého i na “baskervily” :-)), takže luxusní socializace 🙂
10. listopadu 2013 v 16:29 #30565Asi je to na jiné téma, ale také proto jsem ho tam táhla, aby si zvykl na psy různých velikostí a naturelu [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-laughing.gif[/img] V čem byl vykoupaný? No doma se hárá jeho mamina, takže je celý voňavý, stejně jako jeho tetka, která se nehárá, ale všichni by jí nakrývali – tu jsem nechala pro jistotu doma, neb té by se nelíbilo, kdyby jí tam takhle válcovali juniora. Junior má tady kamaráda – Tosa Inu, to je teprve obřík a “řízek” [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-surprised.gif[/img] …
K té starší feně, mě nevadí, že se rve… Když jsem si tohle plemeno pořizovala, počítala jsem s tím, že to třeba i přes socializaci, výchovu i výcvik, nemusí být s pejskami za dobře.
Ještě k tomu konfliktu na srazu – já u toho nebyla, přišla jsem o to, neboť jsem byla ten pozdní příchod, který vás doháněl [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-laughing.gif[/img] … takže vše jenom z doslechu a dle toho jsem soudila.10. listopadu 2013 v 17:20 #30566BuddyÚčastníkPsiska, která se rvou mi vadí pokud nejsou zajištěna.. K obřím tlamičkám amíků a asiatů respekt mám. Na srazu ale velmi mile překvapil Drago. Tlamu širší jak moje stehno, a to už je panečku rozměr! 😀 a očka mu jen zářila, když si nechal podrbkat kožíšek. Zprvu jsem z něho měla obavu, ale páník má skutečně vyrovnaného pesana radost pohledět. Žádný náznak dominance, a přitom neskutečně nad věcí. Na tu krátkou chvíli co jsme šli poblíž mi tento pesan učaroval 🙂 Možná mě i překvapilo, že páník Draga byl vlastně jediný, kdo se mě zeptal, jestli Buddy nemá nějaké zranění, když byl Oli bez košíku.. 😉 Mrzelo mě, že se ta potyčka tak vyhrotila. Nechtěli jsme žádné problémy, přišli jsme jen poznat prima lidi z Prahy, co nedřepí o víkendu doma u telky, a co pesany netahají pořád jen na šňůrách za sebou. Trošku mne zamrazilo, že kvůli šarvátce takového typu, na mě někdo křičí, že mám jasně “agresivního psa”, ať si ho okamžitě odtáhnu, připnu.. že si už předtím všimli jak je zlý, sotva jsme přijeli.. To skoro až zabolelo. Toto jsem mezi lidmi, kteří se věnují psům, skutečně neočekávala. Ale to sem už nepatří 🙂 Ale i na další akci by to předem chtělo stanovit nějaká pravidla.. Mj. hračka v takovém chumlu také může být příčinou sporu, to zas zaskočilo mne, že do smečky se háží balonky.. 😉
10. listopadu 2013 v 17:25 #30567Hanusha.aČlenJá to řeším tak, že vůbec cizího psa k Ernymu pokud je na vodítku nepustím…to znamená, že pokud neni pánem odvolatelný nastavuji nohu a nejsem proti ji použít pokud by pes byl moc otravný…pokud už rvačka nastane, tak sundavám a vyškrcuji.A pokud pes napadá mého psa, tak kopu, dokud psa nezkopu z mého, pokud toho majitel neni schopný, ale to musím zaťuk se “naštěstí” stalo naposledy na půl roce, kdy to pro mého psa byla konečná “stanice” pro kamarádění s pejsnama.
10. listopadu 2013 v 17:45 #30568BuddyÚčastníkTo Hanusha.a: Nevím jestli jsem to pochopila správně, ale vadí ti, že se k tvému uvázanému psisku vůbec přiblíží jiný pes bez vodítka? Nebo to bylo myšleno jen na psiska, co už z dálky cení a Erny se před nimi ježí? Připadalo by mi totiž trošku divné, psa který se k vám nachomýtne holt nepozván obratem vystrkávat a kopat do pryč. Když uvázaný Erny potká jiného psa na volno, tak je v klidu ne? A když odstrkuješ cizího psa, tak tvůj ti zůstává za zády a jen pozoruje že ty zaháníš “vetřelce”? Taky se k nám takto často přijdou přátelit psiska z parku, když s Buddym něco cvičíme a je na vodítku, ale vždy stačilo vodítko odepnout, nechat psiska “pokecat” na dva kroky vzad a jak byl klid, přivolat a pracovat dál.. Na rozverné dotěry většinou houknu jen cosi jako kde je páníček, hledej.. nebo domů, místo.. a skore klidu je stále větší než konfliktů..
10. listopadu 2013 v 20:41 #30569Hanusha.aČlenNo…vůbec nenechávám ani když se jde kamarádit ani když jde s špatným úmyslem…nenechám svého psa stresovat a vytáčet se proto že majitel dovolí svému psu aby šel k cizímu bez dovolení majitele dotyčného psa…
-
AutorPříspěvky
- Pro reakci na toto téma se musíte přihlásit.