Neuznane plemena

Tak já si dovolím představit /jak jinak / plemeno- [u][b]AMERICKÝ BULDOK[/b][/u]…
 [u][b]JSOU DVA TYPY AMERICKÝCH BULDOKŮ[/b][/u] -tzv.[b]JOHNSON[/b] / bully typ-nižší , silnější , kratší čenichová partie, větší hlava a typ [b]SCOTT[/b] /standard typ – vyšší , atletičtější ,menší hlava
-země původu USA ..vyšlechtěn byl údajně z anglického old buldoka a mastifa
– buldoci byli / a ve své domovině stále jsou / považovány za psy pracovní , využíváni jsou k lovu černé zvěře , ale také ke hnaní dobytka nebo strážní psi.Farmáři si těchto psů cení především pro jejich životní sílu,schopnost obrany,inteligenci a prac.schopnosti.
-pes má v kohoutku cca od 55-7Ocm a váží cca od 35-60kg
-fenka má v kohoutku cca od 52-66cm a váží cca od 27-50kg
-je to velmi svalnatý a statý pes se silnou čelistí , je silný a hbitý, v končetinách však lehký.Hrud má širokou se svalnatým krkem.Je odvážný, rozhodný a odhodlaný , nikoli však nepřátelský.Je to živé a sebevědomé plemeno, známé pro svou odvahu při obraně své rodiny.Miluje děti , samozřejmostí je včasná socializace a výcvik kposlušnosti.Vůči cizím je rezervovaný.Aby byl buldok štastný, potřebuje být ve společnosti lidí……dnes můžeme vidět na výstavách ve veteránech i 12leté buldoky   , ovšem dříve patřil mezi plemena krátkověká a průměrný věk byl cca 8let i méně……tolik pár informací z chytrých knížek…já bych toto plemeno představila stručněji – ,,jsou to zlatíčka:-)),,
-a nakonec fotky obou typů –                            
[url=http://www.celysvet.cz/galerie/foto-48211-z-vyletu-grufik-amp-quot-s-roxana][img]http://www.celysvet.cz/fotogalerie/nahled/foto-48211.jpg[/img][/url][url=http://www.celysvet.cz/galerie/foto-23082-gideon-tenesco-neraka-vystava-mlada-boleslav][img]http://www.celysvet.cz/fotogalerie/nahled/foto-23082.jpg[/img][/url]
typ SCOTT /moje fenka               typ JOHNSON
[size=4] více o plemeni na http://www.american-bulldog.estranky.cz
[/size]
 
 

[b]ČESKÝ HORSKÝ PES [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-cool.gif[/img][/b]
[b]Něco málo z historie[/b]První štěňata českého horského psa se narodila v roce 1977 v chovatelské stanici Třeboň-Kopeček v Třeboni. Vzešla ze spojení feny slovenského čuvače Galka Vajgarské vrchy a Leifa, černobílého tažného psa neznámého původu z Athabasky (někdy nazývaného hudsonského psa či kanadského saňového psa). Tito psi byli využívání jako tažní pracovní psi k přepravě pošty a nákladu do odlechlých končin Aljašky. Leif předal dalším generacím vlohy pro vytrvalost, otužilost, přátelskou povahu a silné vlohy pro tah. Čuvač byl vybrán pro obdobný vzrůst a adaptaci na naše klimatické podmínky. Štěňata vypadala velmi nadějně a proto po konzultaci s několika předními českými kynology se přistoupilo ke šlechtění nového českého plemene. Bylo jasné, že šlechtit pouze nového saňového psa v našich podmínkách nemá smysl. Tenkrát tu jezdilo se psy v zápřahu jen pár nadšenců a dal se očekávat příliv severských plemen k tomu šlechtěných.

Hlavním cílem šlechtění tedy bylo získat psa všestranného, dobře ovladatelného, přátelského k lidem, otužilého a houževnatého, vhodného zejména do našich horských a podhorských oblastí. Psa, kterého bude možné zapřáhnout do saní, stejně jako třeba s ním absolvovat záchranářský výcvik. Psa, který zároveň bude člověku dobrým společníkem doma i na cestách. Podobné všestranné plemeno u nás dosud chybělo. Při vzniku plemene se vycházelo jen ze dvou jedinců a příbuzenská plemenitba se musela používat po několik generací. Nové plemeno dostalo název “český horský pes”. Po úvodním testování psů na Šumavě a v Krkonoších první expedice vyrazila v roce 1982 do Nízkých Tater. Pravou prověrkou psů i lidí se staly dvě expedice do tehdejšího Sovětského svazu, a to první z nich v roce 1989 za Polární Ural. Po ní následovala expedice do oblasti zamrzlého Bajkalského jezera. Nějaký čas také spřežení čechohoráků rozváželo po Krkonoších poštu.

V roce 1984 bylo toto plemeno československými úřady uznáno jako české národní. Na mezinárodní uznání FCI teprve čeká. Noví majitelé se velmi pečlivě vybírali a ne každý měl štěstí. V současné době je zapsáno cca 1500 odchovaných štěňat a bylo dosaženo 13. filiální generace. Od roku 1999 jsou zařazování jedinci do chovu na základě výsledků z výstav, bonitace a kontroly dysplazie kyčelních kloubů.
[b]Standard plemene:[/b] Nenáročný, odolný pes takové stavby těla, která umožňuje skloubení síly, rychlosti a vytrvalosti. Dobře osrstěný, bez problémů snáší rozdíly teplot klimatu střední Evropy. Kontrastní strakaté zbarvení umožňuje, že je dobře viditelný při práci v terénu v zimních i letních podmínkách…

[b]Třída:[/b] Savci (mammalia)
[b]Řád:[/b] Šelmy (carnivora)
[b]Čeleď:[/b] Psovití (canidae)

[b]Číslo standardu FCI:[/b] neuznané (Česká republika)
[b]Oficiální zkratka v ČR:[/b] CHP

[b]Obecná charakteristika:[/b] Dlouhosrstý strakatý pes s převislýma ušima, mírně obdélníkového až téměř kvadratického formátu těla, na vyšších nohách, pevné konstituce, bez známek lymfatičnosti nebo hrubosti.
[b]Povaha:[/b] Povaha přátelská, sebevědomá.
[b]Temperament:[/b] Temperament živý. Je dobře ovladatelný, schopný všestranného výcviku.
[b]Hlava a lebka:[/b] Úměrná velikosti těla, správného pohlavního výrazu. Mozkovna poměrně široká, ale její šířka je vždy o něco menší než délka, temeno spíš ploché, nepříliš klenuté. Linie temene a nosního hřbetu jsou divergentní.
[b]Nos[/b]:Nosní houba černá, nosní partie jen mírně kratší než lebeční, nepříliš hluboká, tupě zakončená. Nosní hřbet rovný, široký.
[b]Oči[/b]: Zbarvení duhovky tmavohnědé, oči dobře posazené, s tmavými okraji víček
středně velké, oválného tvaru, vodorovně uložené, hnědé až tmavohnědé, mírného výrazu. Okraje očních víček sytě pigmentované.
[b]Uši:[/b] vysoko a široko od sebe nasazené, se širokým úponem, převislé, trojúhelníkovitého tvaru. Poměrně velké, při natažení dosahují ke koutkům tlamy. Předním okrajem přiléhají ke skráním, zadní okraj, zejména v afektu, odstává.
[b]Tlama:[/b] Pysky silné, ale přiléhavé, nepřevislé. Koutky tlamy uzavřené. Pigmentace sytá. Zuby velké, skus pravidelný nůžkový. Přípustný je i klešťový skus. Počet řezáků úplný.
[b]Krk:[/b] Středně dlouhý, poměrně silný, dobře osvalený, nesený šikmo přibližně v úhlu 45°. Kůže silná, ale bez laloku. Osrstění velmi husté.
[b]Přední část:[/b] Rovné a silné, rovnoběžně a středně daleko od sebe postavené. Lokty – směřují přesně dozadu. Záprstí – pružné, ale ne měkké. Tlapky – oválného tvaru, velké, uzavřené. Prsty silné, klenuté.
[b]Trup:[/b] Kohoutek – zřetelný. Hřbet – rovný, pevný. Bedra – pevná, svalnatá, krátká. Záď – zaoblená, její nejvyšší bod leží ve stejné výšce jako kohoutek. Může být i lehce přestavěná. Předhrudí – dobře vyvinuté, ale ne přehnané široké. Hrudník – oválného průřezu, dlouhý. Spodní linií dosahuje k loktům, ale ne níže. Břicho – mírně vtažené.
[b]Zadní část:[/b] Bedra a nohy silné, dostatečně osvalené, dobře zaúhlené, Hlezna nízká, pro pohledu ze zadu rovná, nevytočená dovnitř ani ven
[b]Ocas:[/b] Nasazený v linii zádě, dosahuje k hlezennímu kloubu. Je bohatě osrstěný. V klidu nesený svisle dolů nebo mírně prohnutý a v pohybu a v afektu srpovitě nad linií hřbetu.
[b]Váha:[/b] Psi 30 až 40 kg, feny 26 – 36 kg
[b]Výška[/b]: Kohoutková výška psů je 60 – 70 cm, fen 56 – 66 cm.
[b]Srst[/b]: Dlouhá, délka srsti na hřbetě do 10 cm, na zadní straně stehen a na ocase mírně delší. Je rovná, hustá, uzavřená, v zimě s bohatou podsadou. Břicho je rovněž dobře osrstěné. Na hlavě a předních stranách končetin je srst krátká.
[b]Zbarvení srsti[/b]: Je vždy strakaté – barevné plotny na čistě bílém podkladě. Barva ploten může být libovolná. Hlava je zbarvena celá nebo s bílou lysinou. Plotny na trupu mohou být rozmístěny jakkoliv nepravidelně. Na trupu musí být minimálně jedna malá plotna. Plášťové zbarvení je méně žádoucí, ale přípustné, pokud je plášť zřetelně přerušen bílou barvou alespoň na krku (límec) nebo na bedrech. Na bílém podkladě se někdy objevuje tečkování, které lze tolerovat, pokud neruší celkový dojem kontrastu ploten a podkladu.

Těch je teda 🙂

jj, krysařík taky..asi mi vypadl:-o

Very40:Něco málo??[img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-laughing.gif[/img]

Zdravím 🙂 Tak já představím naše národní neuznané plemeno – chodského psa. 🙂
[i][b] “Na hranicích v službách lidu, Chod svůj čekan hrdě nes, v bouři, sněhu, větru, klidu, po jeho boku byl vždy pes.”[/b][/i]
[b]České národní plemeno – Chodský pes[/b]  
Chodský pes je české národní plemeno, doposud však není uznán FCI. Historie předků chodského psa sahá až do 13. století. Psi Chodů, strážců hranic, byli tvrdí, houževnatí a velmi odolní – houževnatost a odolnost jim vydržela dodnes. Zmínky o chodském psu najdeme ve vzpomínkách historie Chodska od Šimona Baar. V roce 1985 byla započata praktická regenerace chodské psa, kdy se narodilo první štěně odpovídající vybranému páru. Na regeneraci a upevnění standartu se podílel hlavně Ing. Jan Findejs. Chodský pes je středně velký pes ovčáckého typu. Jeho srst je dlouhá s hustou podsadou, takže může být držen celoročně venku. Nadevše miluje svou rodinu a přeje si být co nejvíce s ní. Má výborný nos, je rychlý, obratný, snadno vycvičitelný – proto vhodný i pro začátečníky – nezklame však ani zkušené kynology. Miluje vyvíšená místa – proto nejraději a nejčastěji polehává na střeše své boudy (né v ní), miluje vodu a využije každé příležitosti, jak se k ní dostat. S chodským psem se můžete věnovat všem kynologickým sportům – do všeho jde tento temperametní pes s chutí – např. agility, služební výcvik, dogdancing, dogfrisbee, záchranařina, dogtrekking, bikejoring, flyball a díky jeho skvělé povaze i canisterapii či slepeckému výcviku. K neznámým lidem přistupuje s rezervou a v případě ohrožení svých blízkých nebo jejich majetku umí být i ostrý. Výška má být u psa 51 – 56cm a u feny 48 – 53 cm. Váha je v rozmezí 16 – 25 kg. Srst je černá s hnědozrzavými znaky, dlouhá 5 – 12 cm, “samočistící”.
Fotky:
[url=http://www.berrinka.estranky.cz/archiv/iobrazek/40]http://www.berrinka.estranky.cz/archiv/iobrazek/40[/url]
[url=http://www.berrinka.estranky.cz/archiv/iobrazek/20]http://www.berrinka.estranky.cz/archiv/iobrazek/20[/url]
[url=http://www.berrinka.estranky.cz/archiv/iobrazek/36]http://www.berrinka.estranky.cz/archiv/iobrazek/36[/url]
Klub přátel chodského psa: [url=http://www.kpchp.org/]www.kpchp.org[/url]
Naše chovatelská stanice: [url=http://www.berrinka.estranky.cz/]www.berrinka.estranky.cz[/url]

Dokonce neuznané plemeno je i Belgický ovčák ….
Ale teď jaký, máme 4 různé varianty, dřívavěji bylo dokoce známo 8 begických ovčáků, jenomže si psy byly hodně podobní a proto z nich chtěly udělat co nejméně plemen, dneska jsou známí 4 varianty, ale ovšem všechny opravdu uznány nejsou.
4 Varianty:
[b]Malinois[/b]
[b]Groenendael[/b]
[b]Tervueren[/b]
[b]Lakenois [/b]
 
Uznané varianty jsou Belgický ovčák Malinois a Belgický ovčák Tervueren, Groenendael je uznán pouze jako plemeno Belgický ovčák a Lakenois není uznán vůbec
 
To jen taková zajímaost k plemenu které mám doma 🙂