Být doma sám…

A vrátit se do bytu ve chvíli kdy pes ječí, byť za účelem ho sprdnout, je nejhorší věc jakou můžete udělat – je to pro něj signál, že jeho jekot zabral, a je mu jedno že dostane na budku, hlavní je, že dostal co chtěl – vyřval si vás, na to pozor. Je třeba to trénovat a pokaždé jinak – klidně když už začíná nervit ve chvíli, kdy si vezmu do ruky bundu, tak si ji oblíct a pak si uvařit čaj a sednout si s ním do postele, jakoby nic. Pak bundu svlíknu, vrátím se do postele, načež bez varování a jakýhokoliv řešení se seberu a vypadnu. Za chvíli to každýho přestane bavit tyhle věci řešit a přemýšlet, hlídat vás. Pes taky někdy potřebuje spát a odpočívat 🙂

jo a souhlas ,že přesně ví kdy jste za dveřma, chce to vyjít dál. nejsou to žádný blbci 🙂 . tedy ale řeknu vám, že Jima,když byl štěně jsem nikdy neutahala, on byl neutahatelnej, přísáhám bůh. sice doma neplakal, zato mi tam předváděl likvidační četu. a to i v noci když já jsem spala. a pohybu co měl- normální pes by byl potom mrtvej dva dny. nikoliv Jimeček :). to likvidování ustalo s věkem.

Jenže pokud se to týká Adrianky, tak pokud vím, byla zvyklá chodit s paničkou do práce..takže i tam bude problém, naučila se odcházet taky místo toho aby zůstala doma a čekala. Pochvala za příchod rozhodně ne, i to je signál, že se něco dělo, není třeba chválit za automatickou věc. Ať psa potrestám, nebo pochválím, je to znamení, že se NĚCO stalo a že NĚCO udělal. Neloučit, nevítat, nechválit – a hlavně přestat to řešit sám v sobě, je to i o výčitkách a o tom, že podvědomě člověk místo chválení toho psa lituje a chlácholí, takže opravdu zhluboka vydýchat cestou do schodů (pes cítí adrenalin – opět signál na zbystření), domů přijít naprosto ledově klidný, napít se, svlíknout, vyčůrat nebo já nevím co, a až pak se začít se psem s klidem bavit. Rozhodně dávat najevo jakoukoliv radost ze shledání není ok, protože pro psa je to zpráva – tys byl sám a já jsem taááááák rád že už nejsi, že jsme tu spolu, už se ti nic nestane, ty chudinko..a tak dále. Ten pes stejně nepochopí za co je chválen, stejně jako nechápe když dostane na držku v poledne za koš, kterej vytahal po ránu. Stejně jako psa nechválím za to, že chodí nebo běhá nebo já nevím co..byl by z toho akorát nejistý a čuměl, co se vlastně stalo, protože žije z minuty na minutu a neumí pochopit, že to je za celý dopoledne strávený doma. Pokud přijdu domů, patrně už stojí u dveří protože mě slyší odemykat, nebo je na cestě k nim. Pochválím ho teoreticky za to, že stojí u dveří…musí si to osvojit jako naprosto přirozenou součást života a čím menší je v tom pravidelnost, tím dřív je to unaví a vzdají to. Je to těžký a hlavně otravný to nacvičovat, ale většinou je to velkou měrou v člověku – ve chvíli, kdy člověk přestane řešit výčitky sám v sobě, to ustane. Jsou to parchanti mazaní..moje poslední malá taky doma vřískala, není ničící, ale je plačící, naštěstí to pochopila dost brzo. Pak začala znovu s háráním, to už byla větší a měla vyšší volume 😀 ..naštěstí máme fajn lidi v baráku, takže žádnej další stres pro mě, a jelikož vím, že ji domů vracím vyvenčenou tak, že by to vystačilo na tři psy místo jednoho, tak prostě výčitky nemám.

A jak mu vysvětlíš, za co ho chválíš? Za to že byl potichu = nic nedělal = za to nemůže být chválenej, pes nemá šanci to pochopit. Ideální situace je, aby vůbec nedošlo k tomu, že ho napadne řvát. Nejdřív musí pochopit, že nemá cenu ani začínat, tj. trénovat to tak, abych byla zpět dřív, než vůbec začne (!!) a pak to prodlužovat. Odměním ho ve chvíli, kdy udělá něco, co po něm chci, ale těžko po psu chtít, aby nic nedělal a pak ho za to chválit..to je podobnej princip jako proč ve většině případů nefungujou zákazový povely – je sice hezký hulákat na psa ne, fuj, nesmíš a kdesi cosi, ale pro něj je problém vymyslet, co teda má jít dělat místo toho. Proto je lepší rovnou zadat jinou činnost, než zakazovat a nechat ho tím bezprizorního. Přijít domů a pochválit psa je o ničem, protože on nikdy nepochopí, jestli je chválenej za to že dejchá, kouká, za to že sedí, stojí, za to že má ocas nalevo, ale max. si může vybrat něco z toho, co dělá v reálném okamžiku, ne co dělal dvě hodiny zpátky..to se nemá šanci dovtípit sebechytřejší pes, i když nám to připadá logický.

Vím že už je tu dost odpovědí, ale přijde mi že už jsem vyzkoušela snad vše. Jsem si vědoma že jsem si to zapříčinila sama, protože jsem ho to řádně nenaučila od štěněte a nechci se zde vymlouvat na okolnosti. Takže můj hafan má 4 roky a nevydrží doma sám ani 5 minut. Všude si naši přítomnost vynucuje štěkotem a to i před krámem, v autě,… Doma už pochopil že odcházím pryč a nechá mě jít, tím to ale končí. Nyní jsme se přestěhovali a má tedy zahradu a ani tady si nemůže zvyknout. Ráno ho pustíme ven on se vyčůrá a jakmile zjistí že my jsme šli opět dovnitř, tak stojí u dveří. Střídavě tam leží a sedí a opravdu málokdy se jde sám projít na zahradu. Jinak tam i kňourá, vůbec se tedy přes den nevyspí a proto večer kdy jde do domu padne za vlast. No a když chceme jít pryč nejde to. Štěká neustále vkuse a zdá se mi že jsem vyzkoušela vše. Napadlo nás vzít si ještě jednoho psa, ale myslím že spíš začnou štěkat oba než aby se zabavili a nenudili. Když přijdu vůbec se s ním nevítam a max. ho i odstrčím – je to hrozný radovan když kdokoliv přijde domů…. Předem díky za rady