Re:Včera poprvé

Ahoj 🙂
Jo, jo, to znám. Mám kolie. Mílioví psi na cokoliv živého, samci nijak přehnaně dominantní, ale prostě mu narostly koule a v nich má hormony. [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-tongue-out.gif[/img] Můj pes se ke každému jinému blíži jako ke kamarádovi na hraní, ale nějakou nerovnocennost si líbit nenechá. Proto nerada potkávám např. staffordy psy, jež nejsou zvládnuti svými majiteli. Cíleným šlechtěním jim bylo vyhnáno sebevědomí do extrému a tak si dominují vše, co potkají. A to si moje zvířata zase líbit nenechají. Jak psala Jimová, až na opravdu výjimečné situace je to pouze divadlo.
 
Záleží na tom, jaký je tvůj pesan. Pokud u toho přímo nestojí majitel druhého rváče, řeším to vždy tak, že skočím po cizím psovi a chytím ho, protože svého Blacka uřvu a pokud řeknu ne, útočit nebude. Jenom stojí, vrčí a vypadá děsně zlověstně. [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-laughing.gif[/img] Jakmile dorazí druhý majitel, předám psa a Blacka chytnu za obojek. Tím mu samozřejmě naroste sebevědomí ještě víc, páč má “podporu své paničky” [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-smile.gif[/img] a začně být ještě razantnější.
 
Sejde na tom, kolik odvahy sebereš. Mnohdy však stačí zařvat a po nějakém psu chňapnout, obzvláště, když druhý majitel není daleko. Neboj, zvykneš si. Taky jsem musela. [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-wink.gif[/img]