Re:Kdyz se rvou pejsci – co delat? – Piste sve postrehy

🙂 vidno, že prostě vrána k vráně fakt sedá 😉 Pro Buddyho jsme naštěstí zavčasu dohledali pomoc mimo město a pesana se podařilo na chlupáče dosocializovat z mého pohledu výborně. Buddy nikdy nebyl z těch, kteří se někam přikrčí, nebo se pomočuje.. Očividně mu selhalo hodně konejšivých signálů s podřízeností k lidem. Pouští hrůzu, zastrašuje.. tohle se mu prostě osvědčilo, aby měl od okolí, které nezná klid. Přitom ikdyž takto zdánlivě “šílený” k člověkovi přiběhne, neskáče na krk ani záda, jen dotyčného důkladně očichá, nechá se pak pohladit, přijde na jméno, vezme si piškot.. to je pro nás úspěch. Bylo by potřeba, aby si ho co nejvíce lidí nevšímalo, hladilo, pamlskovalo.. ale když někoho s uštěkaným, “startujícím” psem požádám, zda půjde k psisku blíž – 99% cizích mě pošle do háje 🙂 Vzala jsem pesana i na Václavák, v představě, že když lidi budou všude, nebude mít možnost řešit všechny a začne je vnímat jako samozřejmost.. bohužel je pesan tak křehký, že se po půl hodině absolutně rozsypal, neuroza, mega stres, pomalu se klepal, dýchal jak by běžel maraton, ale i v tomto stavu z posledních sil když viděl dítko jak popobíhá nedaleko, dostal strach, a povyskočil s vrčením.. Nevypadá na to, ale je to uvnitř “malý posera” 🙂 Když je mezi psiskama, lidí si dnes už nevšímá, pokud je na volno v parku, kolemjdoucí neřeší, jen nesmí být opilý, hlučný, máchat rukama, nebo vískat jako děti.. proto nosíme náhubek, naše okolí se tak cítí bezpečněji a my máme možnost i mezi lidmi pracovat, seznamovat se s pesany. Všechno jde, když se chce.. Pesani si v mnohém poradí sami, i v těch potyčkách.. někomu to trvá pár týdnů si osvojit jiné vzorce chování, jinému roky.. U nás by obava z lidí mohla dospělostí pominout, už teď v pubertě si začíná fixovat stále lepší přístup.. bude líp, alespoň v to plně doufám..