…tak jsem se Vám jednou takhle narodila….k životu mi stačila jen maminka se spoustou moc dobrého mlíčka a ochrana mého velikého a silného tatínka.Spolu se svými brášky a sestřičkami jsme vedli bezstarostný život a užívali si sladkého nicnedělání.
Naši smečku tvořili ještě moc divní tvorové , kteří jak jsem zjistila, nejsou zdaleka tak dokonalí jako já a moji sourozenci…představte si , že mají jen dvě nohy…. a vůbec nemají žádný ocásek….no,jak říkám,byli moc divní…..hladit bříško a drbat za ouškem uměli ,ale opravdu dobře a tak jsem jim nějaké ty nedokonalosti odpustila.Čas plynul a maminka s tatínkem nás naučili všemu důležitému,co prý budeme v životě potřebovat.Povídali nám také ,že jednou budeme mít sami svou smečku , ale nám se to zdálo tak vzdálené…vždyt co nám chybělo.Jednou přišli nějací dvounožci a odnesli si jednoho z mých bratříčků…..a my poznali, že se přiblížily dny,o kterých nám rodiče vyprávěli .Byli jsme velmi zvědaví …vždyť doposud jsme znali jen velikou zahradu obehnanou vysokou zídkou a zajímalo nás jaký život se vede za ní,ale také jsme se báli opustit mámu a tátu…….a pak to přišlo ….dobře si to pamatuju…ten den začal jako každý jiný…sluníčko svítilo tak moc, že jsme již od časného rána lenošili a byli zalezlí do všech možných koutů, které skýtaly alespoň trochu stínu.Slyšela jsem jen jak vrzla branka a náš dvojnožec se přivítal s jinými dvojnožci.Zvědavost mi nedala a vybatolila jsem se ven na sluníčko.Moji sourozenci mě následovali , ale já byla přece první…….dvojnožci na mě moc pěkně mluvili a jak mě hladili …páni …to byla bašta…no,co vám budu povídat , oni všude vyprávějí, jak si mě vybrali , ale vůbec jim nevěřte, bylo to přesně naopak……rozloučila jsem se s tatínkem, maminka mě naposledy olízla a se sourozenci jsem si ,,bafla,,na rozloučenou.Nasedli jsme do nějaké veliké plechové krabice a ujížděli k novému domovu.Schoulila jsem se mé nové kamarádce v klíně a samou nervozitou jsem brzy usnula. Probudilo mě bolení bříška , které ne a ne poslechnout, aby přestalo……až jsem to prostě nevydržela a všechny granulky, které jsem ráno zbaštila, skončily v klíně mé nové paničky……ta se ,ale k mé úlevě jen usmála, vše uklidila a protože bylo opravdu moc teplo , tak jsme udělali přestávku u lesa…….to jsem viděla poprve les a hned si ho zamilovala….když jsem se vyvenčila a napila pokračovali jsme dál v cestě domů…
…tam mě čekal nový pelíšek, miska, granulky a spousta hraček….po cestě jsem byla hrozně unavená a tak jsem brzy usnula a nechala si zdát o své mamince.Spala jsem v pelíšku se svou novou paničkou a zdály se mě samé krásné sny. Kdybych v noci nemusela jít několikrát čůrat ,tak bych ji asi celou prospala ….tak pěkně se mi spinkalo….probuzení bylo úvodem do poznávání všeho nového…páni, to vám bylo pachů a zajímavých věcí…..každý následující den byl pro mě něčím zajímavý a nezapomenutelný…na maminku a tatínka jsem myslela čím dál méně….i když vám musím prozradit , že v noci mě ještě dlouho pronásledovali sny , kdy jsem se znovu tulila k mojí mamince a pila její mlíčko…..jak jsem rostla převažovala ve mě zvědavost a touha poznávat vše nové….s paničkou jsme chodily na výlety do přírody, ale také na ,,cvičák,,kde jsem se začala učit poslušnosti ….a kam chodíme dodnes….vždy mám nesmírnou radost , když udělám něco správně a odměnou mi je nejen pohlazení , ale také nějaký pamlsek nebo hra s balónkem.Taky jsme si byli vyzkoušet coursing..to je takové běhání za kořistí a můžu vám říct, že to se mi opravdu líbilo.To však neplatí o výstavách , kam s paničkou taky jezdíme…je to velká nuda než přijdeme na řadu a ještě to nakrucování v kruhu..no, co vám mám povídat,ale když vidím tu radost když vyhrajeme, tak se teda ještě nějaký čas obětuju…..ono mě pak vždy za odměnu čeká něco móóóc dobrého.Taky jezdíme na tábory, kde poznám spoustu nových věcí a taky psích kamarádů a jejich ,,lidí,,.
Nejraději však chodím s moji paničkou do lesa, který obě milujeme. Podnikáme dlouhé vycházky a užíváme si spolu nikým nerušený klid.Stačí pohled do očí, abych poznala jak se má panička cítí a ona pozná zase mé rozpoložení..a nemyslete si, i my pejsci máme občas náladu pod psa…v nejbližších dnech spolu začneme trénovat na dogtrek.
To jsou takové ty dlouhé vycházky přírodou.To se mi bude jistě líbit,tak to je v krátkosti něco o mě…brzo se Vám zase ozvu…teď si dojdu k paničce pro nezbytné pohlazení,v pelíšku se třikrát zatočím a třeba se mi bude zdát opět o mé mamince….tak tedy Vám všem- jedno psí HAF na dobrou noc……….
Vaše Roxinka
…..pro Roxinku od paničky-díky , že tě mám…..