pkrpec

My míváme ještě kocoury, které, bohužel, dost často měníme kvůli blízké silnici. Doma jsou vždy kamarády. Dáte psovi granule, kocourovi mlíko a oni se vymění u misek k oboustranné spokojenosti. Nej kocour s námi chodil i na procházky a když šly špicky do venkovního kotce, hned jim šel dělat společnost. Špicky někdy kocoura venku trochu proženou, ale není to nic dramatického. K morčeti nebo králíkovi projevují spíše mateřské pudy. Chudáci jsou pak celí olízaní. Jednou jsem v zimě čistil králíkovi kotec a dal jsem ho dočasně do spodního kotce se slabým pletivem ve vrátkách. Když jsem se po čase vrátil, byla v pletivu malá díra a králík celý olízaný na sněhu. Dodnes nechápu, jak ho přes tak malou dírkou dokázaly špicky vytáhnout, když my králíka taháme z kouta obtížně ven i přes otevřená dvířka.

Mně jednou naše vlčí špicky odskočily z cesty do lesa. Zahnul jsem za nimi a po pár krocích vidím špicky a proti nim zválený prskající – tchoř. V srsti vlastních psů jsme nesli domů důkaz, že pověsti o smradlavosti tchoře nelžou.