LexaRocky

Myslíš že by bylo možné sušit maso i bez sušičky. Třeba ve sklepě?
Jinak sušené maso je lahůdka – zatím jen koupené.

Jo cane corso – můj tajný sen 🙂 chjo snad někdy. výborné stránky canecorsoklub.cz .

[url=index.php?option=com_ccboard&view=postlist&forum=19&topic=196&post=4510&postreport=1&Itemid=106][img]images/blank.gif[/img][/url]
Jednou večer,u jezera,koukám – očím nevěřím…
Koukám,že by Lochneska??To spíš já už dávno spím…

Ten sen mi tak často zdává…sám již nevím-spím či bdím?

Tak ví to snad někdo z vás?Odpovězte mi prosím!!

Sluneční paprsky na mou tvář dopadají,

všichni se kolem mě probouzí a vstávají.

Nikdo však netuší,co ve snu mě straší…

Jestli jsou to divné hlasy,nebo ze skončím jako Lassi.

Probůh,jen to ne-vždyť jsem pes služební…

Výhodou je,že jsme skvělí,to se ví…

Jak to ale k sakru vysvětlit iluzím mým,

když se objevují jen když sním,když ve spaní nemluvím??

Tak a už konec všem Lochneským příšerám,

zapřu nohy,naježím se a pořádně zaštěkám.

To je skvělé…Zaštěkám a hned vyšel můj skvěký plán-

jsem přece chytrý pes-poradím si sám!

Na co tedy potřebovat člověka-toho co jen mě ničí?

Jenom sloužit a poslouchat,a mít kotec tam kde denně vítr fičí!

Odporná studená klec-to už lepší vlkem být!

Svobodu já bych chtěl mít!

Volně běhat,skákat a značkovat,

nač povely dokola vštěpovat.

Nic víc přeci nepotřebovat …

Jen hrst granulků spolykat..

Co bych za tento život dal?

Klidně i mléko, které jsem sál.

“Proč nechceš mě dál sloužit?” – Ptal se pán.

V okolí se štěká, že jsi jelimán.

Jen si běž! Vypadni! řek Pán.

Bež a lov si žrádlo sám!

támhle srna tamhle jelen

bež ty “chudáčku” jeden!

Ulov aspoň jednu srnu, zvědam sem jak bys to zvlád –

pozor zajíc – už ti zdrhnul, nechytíš nic – bude hlad!

Psík jen štěkl , hrdě vstanul-budeš koukat člověče!

Jako vlk já budu lovit, stěží něco uteče!!!!

Časem našel taktiku svou,

zahnal hlad chutnou potravou.

Sem tam zajíc, sem tam ryba….a ted koukej člověče…

vzpomen si jen jak,,s,, mě hanil, že mi všechno uteče…

Co se dívíš, nic neříkáš ,zpytuješ své svědomí?

Já přec jsem pes , zapoměl jsi?…vždy si něco ulovím…

Psík si hrdě vykračuje….jako páv on nese se…

každý zajíc, myš či srna před ním strachy třese se…

I když hlady netrpěl on , něco mu přec scházelo…

pohlazení , hezké slovo -bylo co mu chybělo….

Smutný , nešťastný kouká do oken,

dochází mu o co byl připraven.

Kdyby mohl vrátit zpátky, všechen čas co zlý tak byl…

..poslouchal by, hodný on byl, prostě vůbec nezlobil….

Uši sklopené, oči skleněné,

Já chci domů! Zakňučel zhrouceně.

Kudy se však vydat mám???

zmatený jsem a tak sám….
Hlavně neztrácet naději,
tož na cestu se vydám raději! 
Svého pána zas si najdu…..bude ze mě hodný pes..
pak si štěkl, rozběhnul se , prohledat chtěl celou ves…
rychle běží, běží…
najednou bolest a už leží 🙁
Ježiš snad je to jen sen,
člověk, co mě našel už leze z auta ven.
Lituje mě, ptáse co jsi to pejsku sněd?
Pojď k doktorovi vemu tě teď hned.
Doktor psíka prohlédne si a pak řekne- ,, to nic není,,
napíšu mu trochu lásky, něhy a pak velké pohlazení..
to je to nač psík ten stoná…
se svým pánem chce být doma…
Člověk, co psa našel jásá,
a po celé chodbě hlásá:
“Tak já si tě vezmu k sobě”
“domov dám ti, pánem věrným budu tobě”.

Já kosti psům nedávám, nikdy je nestráví a zvracej – ale ouška můžou 🙂

1-má uši rostlé vzhůru?
2-je využíván do psího spřežení?
3-pochází ze Sibiře?

[b][i]Byl raz jeden psík,který miloval svého pána natolik,že by za něj položil život.Pouto mezi nimi bylo opravdu velice silné.Pouhým pohledem do očí svého pána, poznal pejsek jménem SPIKE jeho rozpoložení.Byli naladěni na stejnou vlnovou frekvenci…kdo ty dva znal,věděl,že je nemožné potkat jednoho bez druhého. [/i][/b]
[b][i]Jednoho podzimního večera,kdy slunce již zapadalo za barevné koruny stromů,šel pán se SPIKEM na procházku.Jako vždy,šli tiše,jen tu a tam pohladil muž svého psa pohledem v kterém se odrážel hluboký cit a porozumnění.Procházeli krásnou krajinou,která lahodila oku,když náhle….pocítil muž u srdce palčivou bolest a s nataženou rukou (jako – by hledal pomoc u svého věrného psího kamaráda) se sesunul na podzimním sluncem vyhřátou zem…SPIKE znejistěl,nechápal co se děje, ale cítil,že není cosi v pořádku…nehápal proč  tu,,jeho člověk,, nehybně leží. proč ho jeho ruka nehladí , proč neslyší z jeho úst vlídná slova , na které je zvyklý….přitulil se svým malým tělíčkem k velkému tělu svého pána a tak jak mu velela jeho věrná psí dušička  vyčkával, až se jeho dvounohý přítel opět probudí….. Měli štěstí, a i když byl už večer,našla je na zemi postarší dáma,a ihned zavolala sanitku.Psík ač malý vzrůstem , hrdinně bránil svého pána jak mu velelo jeho velké srdce naplněné láskou a oddaností……vždyt jak on, obyčejný voříšek , mohl vědět, že lidé v těch divných bílých pláštích chtějí jeho milovanému pánovi pomoci…on byl připravený bránit jej a bude-li to třeba, položit za něj i svůj psí život. Záchranáři už chtěli volat odchyt psů aby se mohli dostat k bezvládnému tělu, ale v tom postarší dáma vytáhla z kabele dobrůtku a lákala Spika k sobě. Mluvila na něj a vysvětlovala, že musí záchranáře k pánovi pustit aby se uzdravil a jestli chce, že může zůstat zatím u ní.[/i][/b]
[b][i]Velkýma očima sledoval psík starou paní a něco uvnitř mu říkalo, že ji může věřit….že je stejně hodná a laskavá jako jeho pán….důvěra v ní vzrostla natolik, že se rozhodl tu zvláštní ženu následovat….nejprve se však pohledem plným úzkosti na odjíždějící sanitu rozloučil se svým pánem….aby pak vykročil vstříc neznámu… [/i][/b]
[b][i]Kdyby jen věděl, že paní žije v domku u lesa, sama , jen se svou malou čtyřnohou přítelkyní , kterou kdysi našla co-by vystrašené  štěnátko odloženou u cesty a která je dnes jejím smyslem života….jistě by ji následoval mnohem klidnější……[/i][/b]
[b]Něco mu říkalo,že musí jít,….ale stesk po svém pánovi byl tak zničující…..pomalu a odevzdaně se šoural za starou paní…..stále se ohlížejíc a doufajíc, že se jeho pán zničehonic objeví, pohladí ho po hlavě a řekne-,, ty můj hlupáčku , neboj se , byl to jen sen, jsem s tebou a tak to i zůstane..navždy,,…..pán se však neobjevoval a psík pochopil , že otáčet se nemá smysl…. [/b]
[b]Venku začínal padat mlžný opar a ochladilo se,Spike následoval starou paní po lesní cestě,nevnímal okolí ….lesní zvěř je mlčky po očku sledovala…tahle dvojice nevěděla co je společně čeká…[/b]
[b]Když náhle z mlhy vynořila se malá chaloupka…lemovaná byla celá květinovými záhony a bylo z ní cítit teplo domova ….zde nemůže bydlet nikdo zlý, pomyslel si Spike..[/b][b].Na prahu chaloupky se však zastavil,nedůvěřivě vešel za svojí společnicí dovnitř,….překvapení….vyřítila se jim vstříc  malá čtyřnohá krasavice,která nečekala,že její panička ji přivede kamaráda…. [/b][b]Spike se zarazil a pomyslel si….kdopak je asi ta krasavice..?…..při pohledu na ni si byl hned  jistější, že se mu bude u neznámé ženy líbit…[/b]
[b]Taky se tak stalo, jak čas plynul Spike a jeho malá krásná Loli se stali nejlepšími přáteli , hráli si, jedli, spali , běhali a dělalali vše spolu. Stala se z nich nerozlučná dvojka. Jejich paní začínala být ale příliš slabá a velmi rychle stárla.[/b]