pes lovec

Jen přidám poznámku, co jsem se dozvěděla na přednáškách Turid Rugaas: Pes je lovec a má to v genech, takže nemůžeme po pejskovi chtít, aby přestal úplně lovit. Ať už to jsou cyklisti, běžci nebo zvířátka. Ale můžeme se naučit to zvládnout a samozřejmě to musíme umět nepodporovat.
Zvládnutí lovu – přesměrovat pozornost psa na sebe, a to před tím, než pes vyrazí (to je asi hodně těžký, sama mám naštěstí nelovce, majitelé lovců si zřejmě musí trénovat pozornost a vidět lovený předmět dřív, než pes..)
Jak nepodporovat lovení: neházet míčky (podporujete lovící reflex), zbytečně nerozrušovat a nejuchat… prostě nezvyšovat pejskovi adrenalin v době, kdy hrozí, že by mohl někde něco začít lovit.
Napíšu víc, až si přepíšu poznámky z přednášek 🙂 A držím vám palce, ať ty své lovce zvládnete!!!

No, já o tom házení míčků (jako podpora lovu a vybuzení k činnosti) už slyšela před tím. A souhlasím s tím. Pro pejska to není zas až taková zábava, jak to vypadá. Je to pro něj reflex – vidí letět míček, tak ho popadne a přinese, ty ho vezmeš a hodíš a pejskovi nezbude nic jiného, než pro něj zas doběhnout. A i když vrtí ocáskem a vypadá to, že to má rád, může to být jen o tom, že má rád kontakt s tebou… a přitom by si raději hrál jinak.
Indiánek vůbec neaportuje. Učili nás to na prvním cvičáku a učili nás to špatně, takže jsem mu to znechutila. Byla jsem z toho nešťastná, ale teď jsem ráda. Místo honění se po míčku si Indiánek hraje s ostatními pejsky, nebo si někde něco čuchá. A neloví.
Totéž je s přetahováním – je to fajn tak jednou týdně, ale když by toho bylo moc, zas jen podporuješ přirozený kořistnický reflex.
Místo aportování a přetahování si s Indiánkem radši hraju “intelektuální” hry – skořápky, hlavolamy, učím nové kousky. A Indiánek se tím hodně zklidnil.
Uvidíme… třeba budu časem moudřejší – hodně uvažuju o tom, že bych si u Turid udělala kurz instruktora :))) Musím to propočítat, jestli na to finančně budu stačit. Dám vědět. 

Na povel kočička taky velice dobře reagujeme, myslim že kdybych měla psa jménem kočička, měla bych toho nejposlušnějšího psa na světě 😀 Jinak s tím že člověk musí vše vidět dřív než pes ….. to se lehce naučit, já už za těch 6 let co musím hlídat každý pohyb v lese nebo celkově 😀 tak už opravdu vše vidím dřív než můj pesan (kočku, cyklistu, běžce, zajíce … atd, atd …) Nejlepší je když zavolám psa k sobě a on se nejdříve rozhlídne jestli někdo někdo jde … tohle mě dokáže opravdu rozesmát, jak to ví …. to je opravdu zajímaví, jinak mi převětšinu upoutáváme pozornost na míček na šnuře 🙂

tak včera jsme měli takovou vtipnou scénku se srnkou
šli jsme vysokou trávou a najednou zničeho nic vyskočila srna ve mě hrklo, protože to bylo hned  vedle nás (Aší sice nikdy srnky nezajímali, ale tady byla přímo vedle ní) když se rozběhla do trávy začala Aší prostě jen skákat aby na ní viděla. 
Srnka se najednou zastavila a jako kdyby jí chtěla vyprovokovat ke hře se otočila  a běžela zas k nám, proběhla okolo v tu chvíli se sice Aší rozběhla s ní ale asi po 5 krocích kdy zjistila že je to moc rychlí se zastavila a začala jí opět jen sledovat.[img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-laughing.gif[/img]

Tak mám čerstvou zkušenost! Včera jsem dostala pro Indiánka míček, tak jsem mu ho párkrát hodila a hned pak jsme jeli do lesa… a co čert nechtěl – po 3 minutách v lese se objevila srnka. Bylo to poprvé v životě, kdy Indiánek za srnkou vyběhl a běžel za ní. Normálně totiž buď neudělá nic nebo se rozběhne, ale po 10 metrech se vrací zpět.. 
Tak jsem se mu hned po tom, co vyběhl, schovala… Indiaánek se vrátil asi po 100metrovém běhu, ale nenašel mě. Nechala jsem ho vydusit asi tak 5 minut, pak jsem na něj zavolala. Vzala jsem ho směrem, kam běžela srnka a když jsme jí našli, tak se Indísek přiřadil k mé levé noze a hrozně si mě hlídal!
Z toho plyne – Indiánkovi už míček nikdy nehodím! :))) Jediné, co má dovolenou, je maximálně 5 aportů do vody. Ale abych mu házela míčky na louce? To ne, to už neudělám.