Canisterapie

vychází z principu, že pokud se pacient sám nemůže pohybovat, musíme jím pohybovat my, abychom zabránili vzniku proleženin, uvolnili blokace, procvičili a protáhli svaly a umožnili další rozvoj pohybu. U klientů, jejichž těla jsou v křeči nebo nepohyblivá, není možné cvičit, ale pouze pacienta uložit na určitou dobu do určité polohy (na bok, na záda, zkřížit nohy, natáhnout a podložit paži apod.).
Pejsek je k postiženému přikládán, klient vnímá především jeho živočišné teplo a hebkost zvířete. Děti postižené DMO trpí spazmy – křečemi svalstva, které v průběhu polohování vymizí. Svaly se totiž od psa nahřejí, uvolní, a postižený klient pak může začít zvládat cviky, které jsou pro něj jindy jen velmi obtížné. Hlavním důvodem, proč dojde k uvolnění svalstva je teplo. Pes má teplotu o jeden stupeň Celsia vyšší než člověk, což je pro klienty, kterým se určitá část špatně prokrvuje velice přínosné. Například při hlazení srsti, zvedání uší, chytání ocasu či tlapek procvičují i jemnou a hrubou motoriku.
 
Klient však nereaguje jenom na jeho teplo, ale také na rytmus jeho dechu a tepu. Rytmus dechu je tedy nástrojem k uvolnění. Na canisterapii je krásné, že ke zklidnění a zpravidelnění dýchání dochází spontánně. Neobyčejně vysoká úspěšnost canisterapie v poměru s běžnými typy vyhřívání naznačuje, že samotným teplem to není.
Mnoho dětí po DMO je slepých nebo mají jiné oční vady, a pro takové klienty je obrovským stimulem dotek srsti, neobvyklý přirozený psí pach, dotek studeného a mokrého čenichu a naopak teplý, mokrý jazyk psa. V této kombinaci je pes opravdu jedinečný.
Canisterapie je přínosná i pro [b]citový život  klientů.[/b] Ti mnohdy většinu svého života stráví v různých ústavech či nemocnicích, a proto velmi citlivě vnímají kontakt se živým tvorem. Na jejich psychiku má blahodárný vliv také to, že při polohování dostávají pravidelnou porci lásky a pozornosti, která je určená pouze jim.
Canisterapeutické působení psa proto nelze vidět pouze ve zlepšení fyzického stavu klientů, ale také v tom, že velmi výrazně ovlivňuje psychickou stránku jejich osobnosti. Pes, jakožto živá bytost, je v tomto procesu nenahraditelný.
 
Při polohování dochází k viditelným a prokazatelným fyzickým zlepšením. Je velmi obtížné přimět postižené dítě, že musí procvičovat svaly na rukou. Stejné dítě, v přítomnosti pejska, je nejen ochotno bez pobízení cvičit, ale hází mu samo míček, natahuje se, aby ho pohladilo, rozevírá dlaň, aby cítilo jeho srst, když se s ním mazlí.
Děti, které jsou velmi pohybově omezené, se dokáží za psem i plazit nebo lézt po čtyřech, aby se ho alespoň dotkly. Dokonce ty děti, kterým chybí polykací reflex a které jsou normálně krmeny sondou přímo do žaludku, začnou při polohování slinit a mohou pak přijmout potravu standardním způsobem.
 
 

[hr]
 
[Dída 24-09-2009 23:30]:
Indy, popiš mi malinko to polohování, prosím..

Psala jsem to již mezi prvními příspěvky, ale zkopíruji to a ještě doplním :
Jsou věci od kterých se celá canisterapie odvíjí: pes by neměl mít agresivní reakce či až moc bojácné na hluk, nepřirozené zvuky a na padající předměty, měl by milovat lidi, neměl by nepřiměřeně reagovat na šlápnutí na tlapku, či ošklivější zatahání za ocas,neměl by reagovat nepřiměřeně na invalidní vozík, “divně” se pohybující lidi, na berle, měl by snášet i chůzi po nepřirozených povrchách pro něj samotného a prostě by bylo fajn kdyby byl flegmatický ke všem nepřiměřeným projevům cizích lidí.
Pokud toto aspoň povrchově splňuje, pak je teoreticky vhodný pro canisterapii, potom už stačí udělat canisterapeutické zkoušky, zkusit je a uvidíš zda je na to vhodný “profesionálně” nebo ne 🙂
Zkoušky probíhají: je figurant, který hraje postiženého člověka, tahá psa, válí se po něm, vydává divné zvuky, neohrabaně ho bere za ocas , občas zatáhne za nohu.Pak je skupinka lidí, kteří se na psa vrhnou, mluví hlasitě, křičí, hladí si psa, občas upadne hůl – pes by se neměl bát, neměl by reagovat agresivně.Neměl by se bát invalidního vozíku.
Plemena jsou dá se říct všechna vhodná, některá méně některá více, třeba takový kavkazák asi moc vhodný nebude, i když jednoho znám.Mamka se věnuje canisce s jorkšírandou, je to první jorkšír v ČR co má složené caniszkoušky, já začínám s flatem, chodíme na jednorázové akce, přednášky, jednou za 14 dní do speciální školy pro handicapované děti, až budeme mít v 15-ti měsících po zkouškách začneme docházet na dětskou neurologii do Thomayerovy nemocnice.Jedna paní dělá canisku s rotvikem a znám i paní co se věnuje canisterapii s bullíma pejskama, jsou na to výborní, milují lidi, hodí se na canis s dětmi 🙂 a až si (snad už co nejdříve) pořídím borderku, ráda bych pokračovala i s ní, výhodné je mít dva pejsky například k polohování, jedním pejskem se dítěti podloží hlava a druhým například nohy 🙂
[hr]
[Dída 28-09-2009 08:25]:

Tak to je úžasné..
Jak na canisterapeupické zkoušky? Jaký pes je vhodný? Jaká povaha….
 

Hele….Jako pokud je to velký pes, dělá se, že se třeba opře klientovi o kolena a klient si ho hladí, objímá, pokud je klient na lůžku, pak se může položit k němu na lůžko i barzoj, my pokládáme na lůžko i reterívra a jde to 🙂 
 Hele určitě barzojové jsou super psiska 🙂 A odkud jsi? Z Prahy? Ano to je základ pokud má rád lidi a nechá se od nich hladit a mazlit :o)
[hr]
 
[Dída 29-09-2009 04:52]:

Ty dva psi mě zaujali, četla jsem, že někdy může ke klientovi pes i na klín, ale pokud je to velké plemeno, tak to není dost dobře možné.. To samé s nepohyblivými klienty na lůžku, barzoje jim do postele nestrčím.. :-)))
Chtělo by to ještě něco menšího..
Myslíš, že máme šanci se zojem? Celkem mi přijde, že by ty požadavky splňoval, ale nevím, jak se to dá zkoušet. Jít se s ním někam podívat, abych věděla, jak je na tom doopravdy. Třeba reakce na střelbu je vynikající, ani se nehne..
Děti a lidi všeobecně miluje, rád se nechá mazlit..