Víte jak blondýnka štípe dřevo?

Ten den začal opravdu zvláštně. Vzbudila jsem se totiž už v šest a to se mi opravdu často nestává. Brouzdala jsem v rose po zahradě a kochala se letním ránem. Večer nám mají přivézt dvanáct metrů dřeva, tak bych dneska mohla naštípat ten zbytek, co zůstal v dřevníku od zimy. Ať je tam uklizeno. Asi to zní divně, ale štípání dřeva patří mezi mé koníčky. Nebo alespoň dosud patřilo. Tak teda konec flákání a jdeme na to, ať je to oběda hotové, „Šelmičky, jdeme domů“ . Všichni pejskové se poslušně zvedli a šli. Postupně je pouštím dveřma a počítám : „Hesinka, Puma, Mienka, Wininka, Bombonek, Texínek, Lilátko…..kde je zase Kuťák?“

„Kutýýýýýýýýýý“

Pes nikde, na zahradě klid.

„Kutýýýýýý, ke mně“

Pes nikde, na zahradě klid. Kurňa, kam zase zdrhnul. Jdu nakouknout k sousedům. Nechci řvát moc nahlas, je půl sedmé ráno. Tak jenom syčím „Kutýskůůůůů, nááááááá“ . Pes pořád nikde. Až ho najdu tak ho strašlivě zmlátím. Jdu se podívat na pole. Ani tam není. Na  ulici taky ne. Zmlátím ho úplně příšerně, určitě je až u kravína a válí se v močůvce. V půlce cesty ke kravínu mi dochází, že si Kutýnka včera půjčila na víkend Kristýna. V duchu si vynadám do blondýn a jdu na to dřevo.

Sekerku mám, špalek je támhle v rohu, klínek tu taky někde byl. V okně zvědavě sedí kočky Líza a Jůšenka čekají co se bude dít. Jsem plná energie, beru první polínko, pokládám ho na špalek, rozmach…ZASTAVTE AKCI. Polínko se kutálí na zem. Znova ho balancuji na špalku a…. znova padá. Tak to teda ne! Do třetice na špalek a už mi nespadneš ty šmejde! Mozek se patrně odebral na dovolenou. Levou rukou SHORA přidržuji to prokleté polínko a pravou do toho praštím. Nevěřícně zírám na tu spoustu krve a můj řev „ do pr…, já jsem tak blbá“ vyhání kočky z okna. Začíná se mi zatmívat před očima. Jestli teď omdlím tak vykrvácím. Než Mášenek v poledne vstane bude dávno po mě. Musím se dostat domů. Potácím se do obýváku a ječím „Tome vstávej, já jsem si usekla prst“ . Krev proudem teče na koberec a psi se rvou o to, kdo ji sežere. Mášenek zmateně běhá nahý po baráku a ptá se co má dělat. O bože, jestli to přežiju tak ho přihlásím na kurs první pomoci.

–          „jdi do chlíva a najdi ten prst než mi ho sežerou kočky“

Beru ručník, snažím se zastavit krvácení a potácím se k autu. Tomáš z chlíva křičí, že nemůže nic najít. Jdu dovnitř, zvedám prst ze z pilin a vlaštovčích hovínek. Dávám ho Mášenkovi s dalšími instrukcemi: „Umýt, dát do ledu, zavřít Pumu do klece, spěchat!“

Mám černo před očima a vím, že dlouho už to nevydržím. Sedám do auta a do klína se mi dere Armageddon. Do háje, kdo ho pustil? Zmobilizuju poslední zbytky sil a vleču Armana do kotce. Z baráku už se řítí Mášenek. V jedné ruce nese sáček s ledem, v druhé tričko. Na sobě má akorát kraťasy. U auta se otáčí a zdrhá zpátky pro klíčky.
Půlhodinovou cestu do Krnova zvládne za sedm minut. Smykem zastavuje před nemocnicí a vybíhá z auta. Stále polonahý. Zastavuju ho a žádám, aby se a) oblékl b) vzal s sebou ten prst. Vystupujem a přibíhá k nám ochranka. Zdálky řve, že tady stát nemůžem. Tomáš mu odsekne, že akorát odnese dovnitř moji ruku a přeparkuje to 😀 Chlápek v uniformě je z toho tak v šoku, že ani neprotestuje. Pár minut nato už jsem ležela na sále. Prst jsme hledali zbytečně, přišít nešel. Klidně jsem mohla nechat Lízu ať se nažere.

P.S. Kdybyste někdy štípali dřevo doporučuji krnovskou chirurgii. Jsou to profíci na svém místě a je s nimi sranda. Se sestřičkou jsme stihly probrat chov šeltií v jednadvacátém století, s doktorem výhody a nevýhody investic do dluhopisů 😀

Share

Doporučené články

Napsat komentář

Přejít k navigační liště