STVOŘENÍ SVĚTA – neboť jak vznikla Pumi

První den stvořil Bůh nebe a zemi, druhý den vodu a tak dál, vždyť to všichni znáte. Šestý den stvořil člověka a sedmý den hodlal odpočívat.

Právě si pohodlně hověl na nebeském obláčku a sledoval dvacetsedm kanálů nebeské O2 TV. Znuděně přepínal z jednoho programu na druhý a užíval si nebeskou nedělní pohodu když v tom se u dveří objevil Adam. Nervozně žmoulal v ruce čepici z fíkového listu a pravil:

–          „Hmm, dobré ráno Bože“

–          „ Jé, čau Adame“ potěšil se Bůh „Sedni si. Dáš si pivo? „

–          „Pivo?“ Adam nervózně usedl na krajíček nebeského obláčku. Přece

jenom, na návštěvu ke Stvořiteli nechodíte každý den.

„Jasně, pivo. To jsem stvořil včera večer. Suprová věc. Chceš lahváč, nebo

plechovku?“

–          „Víš Bože, já jsem tě přišel o něco poprosit“

–          „Jó jasně, sedej, za chvilku začíná na sedmičce fotbal. Andělé proti

ďáblům. Posledně jsme jim to natřeli 5:0 . Co se děje? Něco s Evou?“

–          „Ne, v pohodě“ Adam se s plechovkou piva v ruce pohodlně usadil a začal se těšit na fotbálek. „Evina právě s cherubínama probírá nějaké pletací vzory. Kdo to bude pískat? Starej Alláh?“

–          „Blbost, ten posledně neviděl úplně jasnej faul. Byl z toho pěknej čurbes.

Fanoušci mu rozřezali gumy na tom jeho favoušovi a musel domů vlakem. Je pěkně naštvanej a popichuje proti nám ty svý muslimy. Dneska to odpíská Krišna. To je takovej mladej z Indie. Uvidíme, co se z něho vyvrbí.“

–          „Nazdar Evo, pojď si taky přisednout. Dáš si čaj, nebo kafe? Právě jsem stvořil nesko….“

–          „Ne, děkuji pane Bože, nezdržím se dlouho… Už jsi mu to řekl?“

zasyčela na Adama tak nenápadně, že se otřásly hrnky na nebeských poličkách.

–          „No jo, furt“ odbyl ji Adam.

–          „Víš Bože, my bychom na tebe měli takovou prosbičku“

–          „Copak? Něco není v pořádku“ staral se Bůh.

–          „Ale ne, všechno je jak má být“ honem ho uklidňoval Adam. „Ale my se

s Evou tak trochu nudíme víš. Jídlo nám nosí Cherubíni, fíkové listy perou Serafíni. Na zahrádce taky nemůžeme nic dělat, všechno hned samo vyroste….tak jsme si říkali, jestli bys nám nemohl stvořit psa.“

–          „Psa říkáš?“ zamyslel se Bůh. „Ale mě už nezbyl žádný materiál.Nechtěli

byste si třeba ochočit vlka?“

–          „Ne,ne, to musí být úplně jiný pes než je vlk“ dožadovala se Eva. „Musí

být malinký a mít heboučkou srst, abych ho mohla hladit a česat“

–          „A musí být silný, houževnatý a vytrvalý, aby zaháněl ty otravné paviány. Taky by měl být veselý, aby s ním byla sranda“ vznesl své požadavky Adam.

–          „Měl by být chytrý, abych ho mohla učit různé kousky“ přidávala ještě

Eva.

–          „Hmm“ zamyslel se Bůh „takový pes by se mi taky líbil. Ale z čeho ho

vytvoříme, když už nemám žádný materiál.“

–          „Vždyť to může být docela skromný, malý pejsáneček“ škemrala Eva.

–          „No dobře“ souhlasil Bůh. „Snad se tu nějaké zbytečky ještě najdou.“

A protože Bůh je velmi vynalézavý a sám se na nového obyvatele Ráje začal těšit stvořil pejska z čertích ocásků, andělských vlásků, ďábelského temperamentu a opičí chytrosti. Přidal mu trošku gepardí rychlosti a zaječí mrštnosti, lví odvahy a sloní síly a nakonec mu místo mozku vložil míček z posledního tenisového utkání Hefaiston x Jidáš. Pak si ho zálibně prohlédl a pravil:

–          „Jdi na svět a rozdávej lidem radost. S tebou už se nikdy nikdo nudit nebude“. Tak přišel na svět pumi.

P.S. Za dva dny přišel opět Adam za Bohem. Tentokrát prosil o překážky agility, neboť toho šíleného psa bylo zapotřebí nějak unavit.

Share

Doporučené články

Napsat komentář

Přejít k navigační liště