Jak trpěl malý Enzik s analními žlázky

by

po celém dlouhém roce na Timberwolfu, kdy jsem byl u doktora pouze na očkování a po změně granulí se moje problémy opět ozvaly. Tělíčko mě svědilo a bylo jasné, jaká je příčina. Pan doktor mě problémů zbavil, ale bohužel ne na moc dlouho … za necelé tři týdny přišlo opět drbání, ale já jsem to dlouho tajil, chodil jsem se drbat vedle do místnosti, aby mě páníčci něviděli. Nechtěl jsem na veterinu… Pan doktor tentokrát konstatoval, že by se mi tam mohl rozvinout zánět, ale že také nemusí a mám přijít za pár dní na kontrolu.

13. července 2009

Zánět se potvrdil, následoval výplach a aplikace mastičky s antibiotiky. Auu, toto bolelo, myslel jsem, že umřu …

17. července 2009

Néé, já tam nechci, klidně si to nechám vyhnít, jen mě tam prosím nevoďte, néééé …. opět výplach + podání mastičky s antibiotiky

20. července 2009

Už zas cítím něco ve vzduchu, už zas míříme k tomu hroznému místu. V čekárně se chovám jako statečný, ale hlavou mi lítají hrozné vzpomínky. Najednou se ozve ze dveří, tak pojď Enzo, jdeme nato. Cože, já? nééé, já tu nejsem, já tu jsem vlastně omylem, kam mě to nesete?! Nééé, pomóóóc, já nechci … opět výplach + podání mastičky s antibiotiky. Tentokrát to nebylo tak hrozné, zánět je na ústupu a tak jsem ani moc neplakal.

27.července 2009

Už zas? chjo ….

Dneska mi pan doktor řekl, že jsem vyléčen, jupííí … už zase můžu běhat jak chci a žádné stresy. Kontrola za měsíc.

3.srpna 2009

Enzo, co to máš za bouli na zadku? Necelý měsíc a už mě táhli zas na veterinu. Tentokrát to bolelo strašně moc. Sestřička zavřela dveře se slovy “abys nám neodradil další pacienty”. Pravá anální žlázka “zabetonována” a zánět “jako prase”. Byli na mě tři, panička mě držela, sestřička mi držela ocásek a paní doktorka se mi snažila pomoc. Nešlo to … zánět byl “neuzrálý”, a tak nešel ven. Dostal jsem tedy dvě injekce. Jednu proti bolesti, to jsem byl hrdina a druhou s antibiotiky – to byl pravý opak, štípalo mě to v kožíšku, jako když vás kouše roj včel. Snažil jsem se toho zbavit, ale marně.

4.srpna 2009

Dneska ráno jsem dostal antibiotika v šunce, mňam, to byla dobrota. Bohužel jsem se ani nerozkoukal a zas jsme mířili “tam”. Ne, já už opravdu nechci 🙁 Už ani nemám sílu bojovat, už jen řvu jak na lesy, jestli mě třeba nepříjdou osvobodit ochránci zvířat, protože to co mi dělají je týrání zvířat a ať mi nikdo netvrdí, že není …. výplach + mastička s antibiotiky

6.srpna 2009

Auuuuuu, pomóóóc …. …. výplach + mastička s antibiotiky

8.srpna 2009

juchůůůů, víkend 🙂 paráda, jedeme někam autíkem, budu zas lítat po lese a honit srnky. A ejhle, kde to vystupujeme?! Hmm, že bychom šli k někomu na návštěvu? Tu vůni odněkud znám, ale nemůžu si vzpomenout odkud … hnedka nám nějaká milá paní otevírá dveře, já pozoruji leguána v místnosti. Nějaký pán si pro nás došel a vede nás kamsi, juchůůů, budou tam další ještěrky? Pojď paničko, pojď, ať nám nic neuteče. Pán si sedá na židli, já stojím uprostřed bílé místnosti, dvakrát zavětřím do vzduchu a v tom mi to dojde, už vím odkud znám ten pach!!! Ouu, nééé, jen to néé … zůstal jsem stát jak opařený, oči vykulené, že si pan doktor dělal srandu, aby mi nevypadly. Chjo, ale už to mám dobré, takže jsem nic moc nenamítal, párkrát zařičel ze zvyku, dostal psí sušenky a jelo se domů. Bohužel pořád nesmím moc ven s antibiotiky, tak se tento víkend žádný výlet konat nebude 🙁 (návštěva na pohotovosti z důvodu výplachu a podání mastičky s antibiotiky ob den)

11.srpna 2009

Dneska jdu už jen na kontrolu. Jsem bez zánětu, a tak se s paní doktorkou ani nerozloučím a snažím se dostat co nejrychleji pryč z té hrozné místnosti – trochu jsem jim oškrábal dveře 🙂

13.srpna 2009

slyším divné věci, prej půjdu 18. srpna do psí nemocnice, ale co to je? nějaký výlet? To vám napíši zas příště…

17.srpna

Hej! chci snídani! … Vrrr, haf, já se do té nádoby s granulkami dostanu. Ouu jéé, nééé! Proč mi ji berete? To jste tak natvrdlí, že vám nedochází, že mám hlad?! Prosííím, smilujte se, už mi škrundá v bříšku! Hmm, vůbec vám nevadí, že umřu hlady?!

18.srpna

Proč vstáváme tak brzy? Hurá, jedeme na výlet, jupííí, ani ten hlad a kručící bříško nevnímám, jakou mám radost. Ještě rychle na malou procházku a už se jede. Ale něco mi nesedí, proč páníček jede na výlet v pantoflích?! Aha, jedeme k rybníku a bude se koupat se mnou! Super … Hurááá, jsme na místě … ajéje, rybník žádný, zato kámoši na blbnutí. Ouuu, nouuu, to nééé …. vždyť já jsem zdravý, už nemám žádné potíže, tak proč jedu do nemocnice?! Asi na očkování … noco, tu jednu včelku vydržím a alespoň dostanu psí sušenky. Hnedka v čekárně jsem si vyslechl, jaký jsem namyšlený blbeček, to jsem si ale nenechal líbit. Od nějakého bílého vořecha, pche!

Bílý vořech: hej ty tam, blbečku, zapomněl sis učesat uši

Enzo: komu říkáš blbečku ty bílej smetáku

Bílej vořech: já nejsem smeták ty smetáku

a dále by muselo být samé “píp, píp, píp, píp” 🙂

A jéje, už volají moje jméno a už se na mě usmívá pan doktor. Ale proč mě dávají hned na váhu? Asi aby věděli, jak  úžasnou atletickou postavu já mám 🙂 vážím 8,70kg, ještě aby ne, když mě doma týraj hlady! Jůůů, dneska jako nepůjdu tam nahoru na ten odpornej, studenej stůl? Asi po pěti minutách jsem se ale dočkal, už jsem byl připraven, že mi buď budou zas mačkat zadek a nebo dostanu očkovací injekci. A ejhle, ani jedno! Wau, co to je???? já nechcííííííí! nééé, já nechci být naháč! Představte si, normálně mi oholili packu a ostříhali mé záclonky, které si tak pěstím v bažinách všemožného rázu. Chjo, teď vypadám jak vořech.

A co je jako toto?! ouu, kam mi to jako budeš strkat? Myslel jsem, že přinesou limču, a budu usrkávat, ale to jsem se zase spletl. Tak mě pak napadlo, že mi to bude sloužet k potápění v rybníku. Víš jak, abych se mohl na dlouho potopit a nemusel zbytečně na hladinu pro vzduch. Něco jako mají takoví ti, jak se jim říká potápěči, myslím. No, tak to by byla paráda. Do tlapky? ou nou, tam to nepatří! Jako by nestačilo, že mám jednu nohu oholenou jako blbec, oni mi tam ještě zarazej injekci s hadicí. Ale zas na druhou stranu, kdo se tímhle může vytáhnout. Jo, jsem hrdina a musím se tak chovat! Pan doktor byl moc fajn, pan asistent taky, dokonce z hlavy věděl, kolik mi je let! Asi to je někdo z mého fanklubu, tihle lidé si pamatují i kolikrát chodíte na záchod, tak co by si nepamatoval můj datum narození, že? Hej, co to děláš, to je moje vodítko! Proč mě bereš a kam mě neseš? Ale jo, jsi moc milý pán, tak alespoň si na chvíli odpočinu od těch mých páníčků …. a fakt nemůžou jít se mnou?

 

Share

Doporučené články

Napsat komentář

Přejít k navigační liště