Článek napsala Dr. Marika Stanovoi. Je zajímavé se podívat na toto téma očima někoho, kdo zažíval lovy s chrty na vlastní kůži.
Od dětství, které jsem prožila v Rusku, odkud pocházím, jsem se zajímala o biologii a loveckou kynologii. Oba moji dědečkové byli myslivci. Děda z otcovy strany lovil výhradně s lajkami, zatímco matčin otec dával přednost setrům. Mne však nadchli lovečtí chrti.
Zpočátku jsem si ale domů nemohla přivést velkého psa, takže jsem začala s jezevčíky. Až v r. 1991 jsem si pořídila vlastního loveckého chrta plemene Chortaja Borzaja. Díky biologickým expedicím, lovům s jezevčíky a chrty mám v Rusku a v někdejších sovětských asijských republikách dodnes spoustu blízkých kamarádů – myslivců a kynologů, s kterými jsem chodívala na lov. Až dospěje můj současný “český” párek “chortů”, mám v úmyslu své přátele navštívit a se svými psy se zúčastnit tradičního lovu zvěře – jednoho z nejstarších způsobů spolupráce člověka se psem.
HISTORICKÉ KOŘENY
Chrti žijí a loví společně s člověkem v rozsáhlých stepích jihovýchodní Evropy a Asie od pradávna. Ve 4. století našeho letopočtu psal Hérodot o Skytech ze stepí východní Evropy a o jejich loveckých psech pronásledujících a chytajících zvěř pro své pány. Z hrobek Skytů na uzemí současné Ukrajiny známe šperky s figurkami chrtů a chrtí kostí s různých archeologických vykopávek. Chrty chovali před dvěma tisíci let také Keltové obývající rozsáhlé oblasti od Britských ostrovů až k Číně. Dodnes na Ukrajině zpívají koladky pro „střelce Ivasenka, který vede chortého“ pocházející z dokreštanské doby, co znamená skoro tisíce let. Je známo, že politické a kulturní kontakty mezi současnou jižní části Ruska a Ukrajinou a muslimským světem, který je proslavený chovem asijských chrtů, byly pevně udržovány po dlouhá staletí. Až do říjnové revoluce v r. 1917 se na tomto území konaly tradiční jarní a podzimní trhy, na které obchodníci z Asie dováželi různé zboží, tkaniny, ovoce a vodili na prodej velbloudy, ovce a koně. Také lovci a chovatelé psů mohli na těchto trzích nakupovat a vyměňovat lovecké chrty, o čemž existují četné zmínky. Např. Tyszkiewicz (1881) píše, že polští lovci nakupovali své nejlepší chrty na ukrajinských trzích.
V západní Evropě byl lov s chrty díky odlišnému systému hospodářství pouze zábavou šlechty a byl provozován pouze v dosti krátkém historickém období. Lze se jen divit, jaké fámy a nesmysly kolují okolo tohoto způsobu lovu, tak jako kolem každé “exotiky”, která nemá u běžných Evropanů a evropských myslivců tradici a kořeny. V původní oblasti vzniku – v lesostepích a stepních oblastech Ruska a Ukrajiny, v pustinných a horních částech bývalých sovětských asijských republik, stejně jako v afrických a arabských státech – je však lov s chrty dodnes součástí života tamních obyvatel. Mnozí majitelé loveckých chrtů jsou často chudí lidé a chrt je důležitý živitel jejich rodiny i v současnosti.
LOV S CHRTY V HISTORIIJak vypadal lov s chrty provozovaný v bývalém ruském impériu, si lovci a kynologové ze západu obvykle představují podle knih nebo filmů o životě ruské šlechty ze Severoevropské časti Ruska, která ve své většině chovala dlouhoststého ruského chrta nebo Psového Barzoje. V případě celkového systému lovu s honiči a dlouhosrstými chrty jde o novodobý “vynález”, který od provozovatele vyžadoval nemalé finanční náklady. V obrovských psincích bylo často chováno až 1500 chrtů a honičů, což vyžadovalo četnou armádu personálu, který se o vše staral. Samotný lov byl velkolepým divadlem se spoustou herců a diváků. Smečka honičů, která byla sestavena tak, aby zpěvné hlasy psů lahodily během štvanice sluchu lovců, vyháněla zvěř z lesa na nevelké louky, kde na ni, již notně unavenou, čekali lovci s chrty – Psovými barzoji. Barzoji byli na místa lovu často dováženi na vozech.
Většinou byly loveny lišky a zajíci, nezřídka byl uspořádán i lov na vlka. Ulovení vlka považovala většina chovatelů barzojů za největší lovecký úspěch jejich psa a chlubila se jím. Přitom jde o “omyl”: barzoji totiž vlky nikdy doopravdy nelovili a ani neulovili. Ulovit znamená kořist dostihnout a usmrtit ji, což je v případě barzojů možné u zvěře jako je liška, zajíc, drobní kopytníci apod. Při námi popisovaném lovu vyhnali honiči vlka na louku a úkolem chrtů bylo obklíčit a zastavit jej, dokud nedorazil člověk – lovec, který měl zvláštní úkol: na koni se přiblížil k vlkovi stojícímu v obranném postoji, ve vhodném okamžiku seskočil z koně na jeho záda, chytil ho za slechy a znehybnil. Pokud si lovci přáli, aby byl vlk uloven živý, byl mu do mordy vražen klacek a zvíře bylo spoutáno. V opačném případě lovec vlka usmrtil jediným bodnutím nožem. V tom spočívalo umění lovu na vlky – lovcem byl člověk. Podle knih o lovech s chrty a podle tvrzení chovatelů žili v historii jen dva psi, kteří dokázali zastavit vlka, chytit ho za šíji nebo kůži za slechy a takto ho udržet do příchodů lovců. První se jmenoval Zvěr a byl křížencem irského vlkodava a barzoje. V žilách druhého kolovala krev velkého pasteveckého psa, který je schopen vlka zadávit.
Spolu se šlechtou zanikly po říjnové revoluci v r. 1917 i severní tradiční způsoby lovu, včetně lovu na vlka a málem vymizeli i důležité pro tento lov dlouhosrstí Psové barzojové. Jejich chov byl značné zdecimován, objevila se spousta kříženců z bývalých velkých zrušených psinců. Jen někteří chovatelé z měst vlastnili velice omezený počet čistokrevných barzojů. Populace dlouhosrstých barzojů začala znovu vzkvétat díky importům ze zahraničí až po 2. světové válce. Přesto z evropské části Ruska a Ukrajiny tradiční lov vlků s chrty zřejmě nadobro zmizel. Lov střelnými zbraněmi je totiž snazší. Navíc se již asi nenajde takový chovatel chrtů, který by byl ochotný znovu postavit velké psince a stovky chrtů vydal bezohledně napospas vlčím zubům, aby vyšlechtil jednoho psa schopného vlka udržet.Kvůli tradici se ještě dnes v některých loveckých střediscích pořádají tzv. zkoušky chrtů z ostrosti na vlka. Podle mých informací obstáli za posledních dvacet let v Rusku na těchto zkouškách asi čtyři chrti. Šlo o dva psy – sourozence – plemene Chortaja Borzaja, kteří získali za práci v páru diplomy ve III. ceně a jednoho nebo dva chrty plemene Psovaja Borzaja. Vím přesně, že jeden Psový Barzoj má diplom v II. ceně (snažil se vlka udržet za kůže nad kohoutkem, ale neudržel), tím druhým si nejsem jista. Podle zkušebního řadu probíhá zkouška ostrosti většinou bezkontaktně: sleduje se chování chrta v přítomnosti vlka. Jediným uraženým při této zkoušce bývá majitel nejchytřejšího chrta, který se na vlka nechce ani podívat. Vlk je totiž bystré, silně a nebezpečně zvíře, má bleskurychlé reakce, umí se dobře bránit i zaútočit. Je škoda každého chrta, který utrpí zranění nebo uhyne jen pro pobavení svého ctižádostivého pána.
Úplně jinak vypadá život a tradičný lov s chrty ve zbytku Eurasie – v jejich původní vlasti, stepi. Na jihu Ruska, v části Ukrajiny a v Asii chrti byli a dodnes zůstali jediným druhem loveckých psů. Pro majitele jsou důležitými živiteli jejich rodin. Nikdo nevlastní více než dvě smečky po třech chrtech, takže šest psů je zpravidla maximální počet na jednoho lovce a chovatele. Na lov se člověk vydává pešky nebo na koni a bere s sebou jednoho nebo častěji pár chrtů. Lovcova rodina často žije z toho, co se podaří ulovit.
Přes složitou minulost chrtí plemena ve své původní vlasti přežila do současnosti. Pro své nadšené majitele stále ochotně pracuji a loví a s jejich chovem se pomalu začíná i za hranicemi bývalých sovětských republik.
PÁR POZNÁMEK K VÝCVIKU CHRTŮ
Mezi lovci – majiteli chrtů – a jejich psy dodnes panuje stejný vztah jako po staletí předtím. Pes, který jakkoliv nevyhovuje svému pánovi, bývá bez špetky sentimentu utracen. Nervózní, agresivní nebo kousavý pes nemá šanci na přežití. Stejně tak bývá utracen i pes, jenž si spletl dobytek či drůbež s kořistí. Téměř žádný lovec nemá zájem mít psa “pro krásu”, neboť lov je nutný pro přežití jeho rodiny. A tak se přihlíží především k fyzické kondici psa a jeho loveckým schopnostem. Nutno dodat, že veterinární pomoc v rusko-asijských stepních končinách nebo na Asijských horách je vzácnější než lední medvěd v Africe, takže je jasné, že jen odolný a geneticky “zdravý” pes přežije a dá potomstvo.
Chrt při lovu úzce spolupracuje s člověkem. Prohledává terén v udaném směru, přináší kořist vůdci nebo jej k ní dovede. Chrti často loví v párech. V tomto případě jeden chrt zůstává u kořisti, zatímco druhý se vrátí k vůdci a dovede jej k úlovku. Lovecký chrt nesmí nechat úlovek a odejít hledat další kořist. Tato vada se neobjevuje často, protože psi, u nichž se projevuje, jsou vylučování z chovu. V praxi to vypadá tak, že pokud lovec u psa vadu zjistí, okamžitě ho zastřelí. Odhalit vadu je možné jen při lovu nebo na zkouškách. Zkoušky z praktického lovu na zajíce nebo na lišku jsou dodnes podmínkou chovnosti každého chrta v klubech ruského Loveckého kynologického spolku, který vznikl v r. 1862 a je zakládajícím členem Ruské kynologické federace – člena FCI.
Chrt je jediný druh loveckého psa, který nepotřebuje žádný trénink na živou nebo umělou kořist před zkouškami nebo před lovem. Úplně stačí dobrý fyzický stav psa a jeho kontakt s vůdcem. Vždy mne trochu zlobí historky o chrtech, kteří utíkají chudákům majitelům! O vadách, které vznikají kvůli zanedbání výcviku psa vůdcem, ale bude ještě řeč. Proto jako odpověď položím následující otázku: k čemu by byl lovecký pes nevracející se k svému vůdci? A od neschopného majitele uteče i cvičený německý ovčák!
EKOLOGICKÝ ZPŮSOB LOVU
V 80. letech minulého století vedl Ústav ekologie, morfologie a etologie zvířat ruské Akademie věd výzkum, při kterém byl porovnáván zdravotní stav a kvalita zvěře ulovené střelnými zbraněmi a s pomocí chrtů. Přes 80 % zastřelených zajíců nemělo před ulovením žádné zdravotní problémy, u méně než 20 % byly objeveny různé odchylky od normálního stavu (předchozí poranění, vývojové poruchy, cizopasníci, různé nemoci a vady). V případě zajíců ulovených chrty bylo zjištěno, že 90 % z nich trpělo různými zdravotními problémy ať již patrnými na první pohled nebo odhalitelnými pouze na vědeckém pracovišti. U zbytku zajíců ulovených chrty bylo při lovu zjištěno defektní chování.
Jak ukázal výzkum, chrt může dohnat a chytit pouze nemocnou kořist, takže její kvantitu i kvalitu reguluje sama příroda. Této unikátní vlastnosti chrtů bylo využito při rozmnožování a reintrodukci ohrožené populace antilopy džejrana (gazelle) která byla v místech původního výskytu v Bucharské přírodní rezervaci v Uzbekistánu téměř úplně zničena lovem střelnými zbraněmi. V rezervaci funguje “zdravotní chrtí jednotka” – lovecká smečka chrtů plemen Chortaja Borzaja a Tazy – se kterou zaměstnanci rezervace antilopy regulérně loví, a tak bez vysokých nákladů, zato však s velkým úspěchem, šlechtí chovné stádo zdravých antilop.
Ještě jeden důkaz o pozitivním vlivu lovů s chrty přímo z praxe. Má kamarádka je rozhodčí z výkonu chrtů a deset let vlastní tréninkovou a loveckou stanici chrtů ve stepi na jihu Ruska. Zajíci, které chrti lovili v tamní oblasti před deseti lety, byli drobní, stěží vážili 3 kg a nechali se snadno ulovit. Lovci ze sousedních vesnic se smáli, že zajíci mizí před očima, že již nejsou “jako dřív” a že nemá smysl je lovit, natož s chrty. Tvrdili, že nejspíš za pár let žádný zajíc v oblasti nezbude. Po deseti letech lovu pouze s chrty váží zajíci v oblasti kolem tréninkové stanice kolem 5 až 6 kg a chrtům “připravují náročné dostihy”. Ulovení zajíce vyžaduje od chrta značné úsilí a zkušenosti. Zdravé a silné zvíře psům vždy uteče a poslouží k zesílení populace. Při lovu se střelnou zbraní pozorujeme často přesný opak: lovec se snaží ulovit zpravidla co nejsilnější trofejový kus a automaticky negativně ovlivňuje kvalitu populace zvěře. Lov s chrty naopak zvěři prospívá, a tam, kde se takto loví, je zvěř zdravá a je jí dost.
Člověk je jediný živočišný druh, který loví pro pobavení. Protože mu lov s chrty nestačil, vymyslel střelnou zbraň. Střely, které nezasáhnou cíl, však končí v půdě a ve vodě, takže mnohé rybníky a řeky jsou kontaminovány olovem do té míry, že je narušen zdravotní stav a reprodukce v okolí žijících živočichů. Chrt po sobě zanechává maximálně trus … Při lovu s chrty nedochází k úrazům střelnou zbraní. Rovněž se nemůže stát, že by postřelená a nedohledaná či nedosledovaná zvěř hynula v útrapách. Po lovu s chrty nezůstává poraněná zvěř: buď je chycena a v jediném okamžiku usmrcena nebo zdravá uniká. Lov s chrty je absolutně ekologický a podobný přírodnímu výběru predátory. Nelze při něm vyhubit zvěř tak, jak to známe z některých oblastí díky intenzivnímu lovu střelnými zbraněmi. Lov s chrty je také blízký přírodě: chrt může ulovit jen malou a “vadnou” část populace zvěře, přičemž k ulovení každé kořisti je nutné velké úsilí.
