Vendula Zavřelová

Kdybyste někdo ještě neměl program pro pejska na léto, tak vás zveme na “náš” tábor do Oderských vrchů (Pustá polom), kde budeme cvičit lovečinu a agility (možno buď jen to a nebo ono, a nebo obojí).
Lovečina buď pro pokročilé jako intenzivní příprava na zkoušky a použití v praxi, ale nebo pro začátečníky, co zatím neví zda by se tomu chtěli v budoucnu věnovat, ale mají loveckého psa a uvědomují si, že bez elementární ovladatelnosti v přírodě to prostě nejde. Ubytování v hezkých chatkách, v bezprostřední blízkosti restaurace a wellness centrum, koupání a hlavně krásná příroda 🙂 
Výcvik agility povede instruktorka a dlouholetá agiliťačka Jana Podolinská: http://www.khammi.cz , kurz navazuje na seminář Barbary Sajdokové: na [url=http://www.bestmudi.estranky.cz/]www.bestmudi.estranky.cz[/url]
Lovecký výcvik povede Roman Trojka, strohé info zde: [url=http://www.vycvik-psu.com/]www.vycvik-psu.com.[/url]
Nejlepší info přímo na uvedených kontaktech, ničeho se nebojte 🙂
 
 

Jenže pokud se to týká Adrianky, tak pokud vím, byla zvyklá chodit s paničkou do práce..takže i tam bude problém, naučila se odcházet taky místo toho aby zůstala doma a čekala. Pochvala za příchod rozhodně ne, i to je signál, že se něco dělo, není třeba chválit za automatickou věc. Ať psa potrestám, nebo pochválím, je to znamení, že se NĚCO stalo a že NĚCO udělal. Neloučit, nevítat, nechválit – a hlavně přestat to řešit sám v sobě, je to i o výčitkách a o tom, že podvědomě člověk místo chválení toho psa lituje a chlácholí, takže opravdu zhluboka vydýchat cestou do schodů (pes cítí adrenalin – opět signál na zbystření), domů přijít naprosto ledově klidný, napít se, svlíknout, vyčůrat nebo já nevím co, a až pak se začít se psem s klidem bavit. Rozhodně dávat najevo jakoukoliv radost ze shledání není ok, protože pro psa je to zpráva – tys byl sám a já jsem taááááák rád že už nejsi, že jsme tu spolu, už se ti nic nestane, ty chudinko..a tak dále. Ten pes stejně nepochopí za co je chválen, stejně jako nechápe když dostane na držku v poledne za koš, kterej vytahal po ránu. Stejně jako psa nechválím za to, že chodí nebo běhá nebo já nevím co..byl by z toho akorát nejistý a čuměl, co se vlastně stalo, protože žije z minuty na minutu a neumí pochopit, že to je za celý dopoledne strávený doma. Pokud přijdu domů, patrně už stojí u dveří protože mě slyší odemykat, nebo je na cestě k nim. Pochválím ho teoreticky za to, že stojí u dveří…musí si to osvojit jako naprosto přirozenou součást života a čím menší je v tom pravidelnost, tím dřív je to unaví a vzdají to. Je to těžký a hlavně otravný to nacvičovat, ale většinou je to velkou měrou v člověku – ve chvíli, kdy člověk přestane řešit výčitky sám v sobě, to ustane. Jsou to parchanti mazaní..moje poslední malá taky doma vřískala, není ničící, ale je plačící, naštěstí to pochopila dost brzo. Pak začala znovu s háráním, to už byla větší a měla vyšší volume 😀 ..naštěstí máme fajn lidi v baráku, takže žádnej další stres pro mě, a jelikož vím, že ji domů vracím vyvenčenou tak, že by to vystačilo na tři psy místo jednoho, tak prostě výčitky nemám.

Samostatnosti se učí tak, že pejsek se za nic netrestá, ani se ale za nic nechválí, neloučíme se a nevítáme, a z odchodu a následného příchodu domů uděláme časem naprosto běžnou věc, za kterou ani nestojí zvedat hlavu z pelíškua jakkoliv ji komentovat. Odejdu, počkám až na chviličku přestane ječet, přijdu, na pejska se ani nepodívám, napiju se ze skleničky, a opět bez hnutí brvou odcházím. A pořád dokola. Nezapomeňte na psí čich, pokud budete stát za dveřma a číhat, pes vás cítí na sto honů. Cítí vás i o patro níž, pokud se vám nepovede zamést pach nějakým šikovným průvanem mezi pejskem a vámi, proto je velmi pravděpodobný, že jakmile zmizíte dostatečně daleko a neucítí vás, přestane se za vámi dobývat. Hodně velkým závislákům před ochodem neděláme žádné rituály, např. to, že si ve stejném pořadí balíme baton, pak se obouváme, bereme klíče..a snažíme se dělat co nejmíň pro to, aby věděli, že už zase jdeme pryč. Nejdůležitější je NELITOVAT je a hlavně pracovat s tím, že stahanej pes = hodnej pes. Je to těžký ale jde to rychle, jen to chce mít nervy, psa neřezat a ani nechlácholit, místo toho si ráno přivstat a zrakvit ho do bezvědomí (teď to jde už i odpoledne, já ráno po procházce vracím fenu domů v takovým stavu, že je ráda že jdu pryč a může spát 🙂 ). Hodně štěstí všem závislákům, ať je to brzo přestane trápit!
 

Případ, že by sestřelil někoho cizího, se vůbec nesmí stát…min. než ho někdo ozkouší a bude vědět, co si s ním smí a nesmí dovolit, tak by měl být min. jištěný vodítkem ..

Najdi si web BOC Anything 4U od Zlatonosné říčky, tam má propozice. Já tam mám zaplacené místo, mohla bych ti ho uvolnit, protože myslím že má plno, už brala i náhradníky před měsícem.

A pak vím ještě o jednom agi/agi nebo agi/dogdancing u Semil, ale ten je pod stanem.

Já se letos mooooooc těším 🙂 v červenci jedeme na agi/dd tábor do Semil a v srpnu na agi do Vrchlabí. To to zas rychle uteče… 😀

Já jsem posledního kardiaka – bulteriera – dochovala v srpnu a není to nic moc, tvůj pes je asi mladý, postupně se to pak zhoršuje a omezuje ho to v dýchání, potažmo v pohybu. Patrně po sonu dostane nějaký ac inhibitor, možná i betablokátor a zřejmě se bude zavodňovat, takže časem i diuretika.
Upřímně doufám, že už NIKDY kardiaka mít nebudu, vůbec ti to nepřeju. Tak držím palce.