Giselle Amazonka, Murena Joannidis, Argos Hardy Workaholic
Vytvořené odpovědi
-
AutorPříspěvky
-
Co to, že stránky jsou zrušeny… ? :-/
Ahoj, myslím si, že nejblíže máš Strašín…. Dobrý cvičák. Jinak doporučuji http://www.dogschoolK9.com Luděk je špička ve svém oboru.
Amstaff 🙂 Ale jsou opravdu hodně inteligentní a chce to pevné nervy, důslednost, lásku a výcvik… Při výběru si dej pozor na zdraví a vybírej pečlivě – doporučuji psa s průkazem původu.
Kláro škoda, že je prdelka velká… ono to pohodlí pro pejska na té cestě je přeci jenom nejdůležitější, kor, když jedeme pár hodin….
A jak je to velké, to štěňátko vlkodava? 😀 Já jen, aby se tam vůbec vešel, neb když jsem viděla vlkodava v autí naposledy, tak se tam chůdě hrbilo a všemožně kroutilo… 🙁
Ahoj, my jedeme jenom v sobotu se všemi třemi – pokud stihneme uzávěrku :o) Je možnost odvozu pro 1 pejska a 2 osoby, popř. 2psů a 1 osoby z Prahy, tak kdybyste měli zájem, můžete napsat. Budeme rádi za příspěvek na PH.
Tak jak říkám, ti dva moji junioři jsou pohodáři – “teta” a syn té mojí bojovnice.[img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-laughing.gif[/img] Já se psama pracuji, takže mi tenhle rys nevadí…
Je to prostě určitý povahový rys, který jí neodpářu – potlačit ano, ale to je tak vše a nemůžu čekat, že si bude s ostatními pejskami hrát a lízat jim prďky. Vyrovnaná je, jinak by se mi nehodila na práci a nedosáhla by takových výsledků, jakých dosáhla, ale psy nemá ráda, bere jenom to, co přinesu domu a je to moje – tak je to i s ostatními zvířaty…Jenomže si to vezmi tak, že psi, které potkáváme venku, to není uvnitř smečky… To jsou vetřelci.
PS Nemám smečkové psy a upřímně ani o to nějak extra nestojím, ale to už je specifikum plemene, které vlastním – člověk musí počítat s tím, že pokud si takové plemeno pořídí, nemusí po určitém psychickém procesu (první bitka = přijde bitkám na chuť, proto raději preventivně nenechát se rvát ani aby k rvačce nedošlo, po štěňatech, po prvním hárání… ono je těch faktorů docela dost).Řeknu to jinak, moji fenu bitky vyloženě baví a vyžívá se v nich (geny po předcích se nezapřou). Povím co se mi stalo cca 2 roky zpět, byla jsem v parku kam většinou psi nechodí, měla jsem Gis na volno, vidím z dálky, že běží labradorka a tak si Gis přivolám, připnu na vodítko a volám na pána, ať si jí zavolá. Gis vrtí ocasem a kvičí – to je její bojový pokřik. Pán mi říká, ať se nebojím, že ta jeho je hodná, jen ať tu svoji pustím a netrápím jí, že si chce hrát. Vysvětluji mu, že ona si nechce hrát, ale rvát, on je tvrdohlavý, nenechá se odradit, tak mu povídám, OK já jí pustím s košem, ale jestli vám jí zrube, tak je to vaše vina – souhlasí, neboť si myslí, že má pravdu. Dám Gis košík, pouštím, ona se na ní hned vrhá a bije jí košem hlava nehlava, labradorka kvičí, Giselly útok sílí, jdu si pro psa, sundavám z labradorky, která je úplně vypsychovaná a mimo, klepe se jak osika. Pán neřekl ani slovo, já jenom řekla – tak vidíte, znám svého psa lépe než vy a říkala jsem vám to. V klidu jsme odešli, Gis spokojená a šťastná z chvilkového prožitku bitky…. Oni jsou psi typu bull v tomhle opravdu jiní, než klasicčtí psi….
“…když se k něčemu schyluje, tak zasahuju, protože já jsem vůdce smečky a já rozhoduju jestli se někdo bude prát a když, tak jen já.”
Tak s tímhle plně souhlasím, hezky a stručně napsáno.[img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-smile.gif[/img]Zapomněla jsem tam dopsat – beru to z pohledu člověka, který má jak silně rvavého psa s ostatními psi u kterého stačí vrknutí, popř. čuchnutí k zadku a už jde do boje /ne bububu/, tak i dva psí pohodáře.
Dámy, né, že bych se vám do toho chtěla míchat, ale já taky nenechávám cizí na volno běhající psy běhat k mé starší feně, kterou vodím na vodítku, neb nechci, aby toho psa čapla – a je jedno s jakým úmyslem pejsek příjde. VŽDY prvně volám a prosím, aby si své psy volali, pokud nejsou schopní, nebo ochotní, tak jednám. Pořád lepší nakopnutý pes, než orvaný pes a potom zprávy “bojový pes pokousal (psa)” (lidi milujeme, pejsky ne-e)…
Pokud jdu s “děckama” jakože 2letou pohodářkou a nebo půl ročním juniorem, tak to neřeším, ale i tak vždy, když je člověk ochotný a volá si svého psa, když vidí, že já mám své na vodítku, tak mu poděkuji a pokud není majitel proti, tak je nechám, ať se očuchají, nebo je pustíme, ať si hrajou. To samé je, když já mám psy na volno – vidím psa, volám je a teprve po dohodě s majitelem buď pouštím a nebo jdeme dál.
Musím říci, že v žádné z výše uvedených situací se nestresuji a jednám klidně – pokud nejsem zrovna ve špatném psychickém rozpoložení a konflikt se neopakuje stále dokola (viz. s těmi pololabradory, skončilo to nakonec tak, že se odstěhovali a od té doby se mi fena ani jednou neservala).Asi je to na jiné téma, ale také proto jsem ho tam táhla, aby si zvykl na psy různých velikostí a naturelu [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-laughing.gif[/img] V čem byl vykoupaný? No doma se hárá jeho mamina, takže je celý voňavý, stejně jako jeho tetka, která se nehárá, ale všichni by jí nakrývali – tu jsem nechala pro jistotu doma, neb té by se nelíbilo, kdyby jí tam takhle válcovali juniora. Junior má tady kamaráda – Tosa Inu, to je teprve obřík a “řízek” [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-surprised.gif[/img] …
K té starší feně, mě nevadí, že se rve… Když jsem si tohle plemeno pořizovala, počítala jsem s tím, že to třeba i přes socializaci, výchovu i výcvik, nemusí být s pejskami za dobře.
Ještě k tomu konfliktu na srazu – já u toho nebyla, přišla jsem o to, neboť jsem byla ten pozdní příchod, který vás doháněl [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-laughing.gif[/img] … takže vše jenom z doslechu a dle toho jsem soudila.Vykám jenom preventivně, neb ne každý je na tykání zvědavý – já jsem za něj ráda, neb jsem zvyklá tykat [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-innocent.gif[/img] .
Nemyslela jsem to nikterak zle, pouze se ráda vyhýbám konfliktům, kdy mi pes odchází z bitky orvaný a na šití, vzhledem k tomu, že mám výstavní zvířata, tak to nevypadá hezky. Navíc jako šéf své smečky určuji hranice, kam až se smí zajít a kam ne, takže když já uznám zavhodné, že na cizí psy se nevrčí, tak se na ně prostě nevrčí – jen příklad – a psi moc dobře vědí, co smí a co ne, pokud se jim to správně vysvětlí. “Bububu” neřeším u bezkonfliktních zvířat, ale vzhledem k tomu, že znám své psy, tak vím, že je lepší jim to utnout, než je nechat si to vyřešit, neb holky když se do toho dají, tak to nezůstává u pár štípanců a bububu, ale u bitky na život a na smrt. Mladší fenka i můj mladší pejsek (zatím skoro štěně), jsou pohodáři, ale nejstarší fenka pohodářka není a sebemenší náznak dominance, agresivity a už se to pere.
Jinak Buddy mi tam šikanoval mého juniora, na srazíku, to mi ale nevadí, jen ať se otrká… [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-tongue-out.gif[/img]Buddy z Baskervilu, upřímně, chtěla bych vidět, jak byste nechala svého psa pouštět na mého, dostal by pěkný čutanec, neb to, co předváděl na psím srazu s tím větším hnědým křížencem mé dobré známé, tak bylo při nejmenším na facku a jediný, komu to tam přišlo normální jste byla vy. Pokud si vás pletu a pejsan je jenom podobný, tak se omlouvám [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-innocent.gif[/img].
Starší fenu odvolám když jde do rvačky na první povel (už to mám ozkoušené), psy si cvičím sama, jenom na obrany dojíždím za zkušeným fígou. To jen, aby nepadalo něco o cvičákovských typech [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-cool.gif[/img] .
Ještě jeden malý detail, asi jste ještě nezažila skutečnou psí bitku, ale jenom “bububu”, kde zásahu není potřeba, pokud jsou oba psi tak říkajíc “na měkko” . Psy jsem dřív od sebe trhala skoro na denním pořádku (to víte, sousedi se sto procentně hodnými kříženci labradora a pita? , psi věčně na volno, out of control… pokud to šlo a viděla jsem je dřív, než jeho psi moji čubu, tak jsem přecházela na druhý chodník, většinou to tak rychle nešlo a končilo to bitkou) a asi ze 40 rvaček jsem měla jenom 2x prohryzané ruce, neboť jsem se rozhodla sundavat dříve svého psa, kdy jak má fena povolila zákus, tak druhá měla šanci překousnout a vzala mě za ruku, než toho cizího – dvě osudové chyby, ale poučila jsem se a už zásadně sundavám cizího psa a teprve potom až svého.
Největší “sranda” byla sundavat z mé feny, tehdy roční, kavkazana (psa!) s paničkou hysterkou, co okolo jenom běhala a nebyla sto mi ani pomoci. Nevím, jak se mi to tehdy povedlo, ale povedlo, psa sundat narvat ho paničce, která ho ani nemohla udržet a pes jí vesele táhnul za mojí fenou, aby se mohl servat, já se svižným tempem pádila pryč, neboť jsem to nechtěla zažít znova. Čuba dorvaná…. No žádná sranda, kor ty výdaje za veterinu a dohledej potom toho člověka. -
AutorPříspěvky
