Buddy

Ahoj, původně jsem měla v plánu zvolit taky stejný víkend, ale dovolenou jsem dostala jen na víkend 12-15.5 “zábavný”.. 🙂 Jezdíme tam často, a stejně se vždy těším jak bych tam jela zas poprvý 🙂 Užijte si to!

nevím jestli extrémy, s flexi se v mém okolí potkávám až příliš často. Spousta pejskařů se tak snaží dostát vyhlášce, že pes tu nesmí pobíhat volně, a tak aby se “proběhl” tak mu dopřejí těch 5-10metrů lanka. A kombinace postoj – flexi, i na větším plemeni, s odůvodněním, že “on se jinak škrtí”..to už mi hlava prostě nebere.. 🙂

Tedy ať u psa používám cokoliv, mělo by to mít nějaký efekt.. Pokud vodítko, pak asi plnit nějakou funkci, vždyť je to vlastně moje prodloužená ruka, nástroj k činnostem a možnost mít nad psem nějakou tu kontrolu. Jsem jednoznačně zastáncem pevného vodítka ideálně do dvou metrů přepínací, či do metru “couračku” a to pro případ chůze u nohy, nácviku poslušnosti i triků, nebo deseti metrové stopovačky pro nácvik povelů a využití ve sportovní kynologii. Jestliže má někdo “důvod” používat Flexi vodítko, je to jeho volba, ale mě osobně už nějak dochází míra tolerance a vidím v tom pouze pohodlnost, neznalost. Zvládnu pojmout tento trend pouze u skutečně vyrovnaných, vycvičených psů, a to jako avangardu, tedy retro doplněk :-).
Čtu tady – proč by ne, hlavně mít psa “nadosah”, nechat ho “vyběhat” “? A přitom jediný důvod co mne nyní napadl je, že jsou to jen “výmluvy”, když vás pes nerespektuje a chodí si kam chce, neslyší na přivolání, nedáte si námahu ho zaujmout ke hře k činnostem, a proč by pes ve městě nemohl být na volno? Tam jde vidět jen špatnou socializaci a malou důslednost, chybu ve výcviku, že pes uteče za prvním podnětem co vidí, a vy pak u silnice trnete hrůzou, protože nedokáže neslyší vaše “ke mě”, “k noze”, ani “stůj!”.. Někdy mám pocit, že takové majitele nevenčí svého psa, ale pes spíš venčí páníka, který se courá kolikrát i stále stejnou trasou stejným tempem.. den za dnem.
Sama mám chlupáče pro radost, nevěnujeme se nikterak intenzivně zkouškám, rozhodně to není flegmatický apatický typ vodícího psa. Nedosocializovaný, bázlivý, nedůvěřivý… navíc větší, černý.. ale po městě mi lítá na volno, na vodítku netahá, u silnice si sedne… a když byl po zákroku veta a nesměl “lítat”, chodil u nohy a zůstal v klidu. Jsem si vědoma všech důsledků, nesu za něho plnou odpovědnost.
Je mi to líto, ale čím víc pozoruju “pejskaře” kolem sebe, tak ikdyž nemám ráda předsudky, tak jsem stále víc v němém úžasu, jak mi většinou vyjde “předpověď”, že jak se jedná o “majitele psa na flexi”, bude “komplikace”. Většina z nich a taková je moje zkušennost, si vůbec neuvědomuje, proč jejich pes tahá, a že “ikdyž je na vodítku” může ohrozit jiného psa, a potažmo i lidi.. Viděla jsem jel školák na kole po chodníku, proti němu si vpravo štráduje psovod s flexi.. a ejhle, pejsek co celou dobu fičel na tři metry dopředu, se jen kousek stočil vlevo a už školák měl silniční lišej jak mu natažené lanko vletělo pod kola, a pes na něj ještě z leknutí štěkal a startoval.. jinde zas pejsek uvázaný na flexi před obchodem dvakrát hryznul a pak si pobíhal vesele po okolí, bylo jen velké štěstí, že nejelo žádné auto, když se začichal u krajnice v silnici.. A když jdu se psem na volno u nohy a jiný pejsek na vodítku jde proti nám, na toho mého atakuje z napnutého vodítka a vidím jak majitel si ho ani nestáhne na krátko, žasnu.. a jak tady padl dotaz na “srazy”.. hned mám před očima setkání pár pejskařů u nás v parčíku, menší psíci na vodítkách aby se jejich páníci cítili “bezpečně” až se jeden co asi z vodítka od páníka pocítil trošku té nedůvěry, se rozhodl “šéfovat” a začla mela.. za vodítka se pesani táhnout nedali, s “madlem” se vše zamotalo a pesani se ve stresu zamotaní dohryzali, velmi škaredý pohled.. páníci pokousané ruce, jak je trhali od sebe.. njn.. mít psa na dlouhém vodítku není žádná záruka.. 
Asi mě ukamenujete.. ale v mém okolí není NIKDO, kdo používá flexi vodítko, schopen svého psa zvládnout.. Nepopírám, že jsou mezi vámi “uvědomělí uživatelé”, ale osobně takové neznám, proto tato vodítka nikomu neumím doporučit.. 😉

uf.. prokousat se touto diskuzí bylo vysilující 🙂
Tedy kdo probůh může poradit začínajícímu chovateli takového hloupé praktiky k výchově štěněte, až takový drobek ztratil respekt vůči “granulodárci”… takoví “chytráci” by zasloužili.. Také jsem v počátcích se svým pesanam jako laik byla bezradná a hltala kdejaké zprávy “jak na to”.. tak si umím představit tu bezmoc, když se štěndo i přes sebevětší snahu chová jak nemá a situace se jen horší. Ono můžete vyčíst mraky diskuzí, knih, poslouchat rady “zkušenějších”, ale dokud vám někdo s rozumem v hlavě nevysvětlí jak pesan vnímá svět a názorně neukáže co při nežádoucím chování dělat, a jak jinému předcházet.. jste nahraní.
Ať už ti radí kdokoliv cokoliv.. nikdy vůči pesanovi nereaguj v afektu vlastní bezmoci, vzteku, strachu.. protože z toho nikdy nevznikne nic správného. Ať už budeš hrkat psem za kůži, klopit mu čumák k hrudi, hrhat s ním na vodítku.. přesně jak tu psala “jimová” – “asertivně”.. Sic se to snadno píše, ale tyto situace znám velmi dobře.. Okolí na mě kolikrát hledí jak na bezradného flegmatika.. ale třebas pokud svého psa okřiknu při nějaké potyčce, bude se ten můj rvát ještě víc.. bo z hlasu vycítí moji histerii, že si pesani ublíží.. jak s ním budu hrkat mezi jinými pesany, tak si jen vsugeruju, že ho upozorňuju na nějakého netvora co nám jde po krku.. atd.. pesani prostě vnímají naše pocity, takže pokud človek nemá “jasno”.. měl by prve sám sebe hodit do pohody, a až pak řešit psa.
Pokud tedy máš s prckem chlupatým nějaké trable a jsi zmatená z jakých rad si vybrat.. porozhlédni se v okolí po psí školičce, a prober s výcvikářem na co se zaměřit. Z mého pohledu bude nutné znovu získat důvěru psíka. Protože jak už na svého pána pesan cení, tak mnoho vztahu s respektem k tobě nemá. Má tě rád, ale za “šéfa” tě považovat nemůže, neví co od tebe má čekat a pes potřebuje jistotu.
Nepostřehla jsem, kde s bíglíkem žijete, ale určo když dáš vědět, tak ti zdejší “komunita” zasvěcených ráda předá reference na ověřené tábory, akce, cvičáky, kde ti poradí jak správně se psem komunikovat. 🙂 

Heroltice alias skola.kynolog.cz Pavla Bradáče je chválena pro možnost řízené socializace a velmi dobré komunikace směrem k majitelům psů. Ti pak řádně poučeni a v praxi natrénováni dělají velké pokroky a vydávají se vstříc lepším a zábavnějším zítřkům.. Je jedno zda se účastníte akcí pro štěňata či problémové pesany, či něco tématického. Metodika je tam založená na pozitivní motivaci tedy pochvala pamlsek pohlazení (a ikdyž to pro mnohé zní lacině.. tak správně načasovat, intonovat, nasměrovat je alfa omega), stejně jako to zákazové “NE” a trhnutí o kterém je zmínka tady u “táhnutí na vodítku” 🙂 Jde tam hlavně o získání pevného vztahu psa a psovoda do týmu. Teď tam byl víkend pro naprosté začátečníky pro “stopu” a všichni účastníci nadšení 🙂 Fajn akce a přístup jsou také od psí školy HAFBEZOBAV.. víc je jich zmíněno v diskuzích o táborech.. 🙂 Naštěstí česká kynologie má stále pár schopných lidí.. ikdyž mnohdy jejich jména zná jen omezený okruh lidí..

Ahoj,
z mediálních hvězd “psích expertů” českých si narychlo vybavím Dostál, Zelníček, Desenský, Žertová, Šilhavý, Eichler… a vážně mohu brát jen ta dvě poslední.
Pokud je mi známo, tak dvojice Dostál, Zelníček mají velké problémy se sebeovládáním vůči účastníkům kurzů a diskuzí a vůči zvířatům bývají mnohdy až bezcitní. Když jsem v minulosti hledala pomoc s výchovou mého psíka, našla jsem nejednu velmi negativní reakci a takovým lidem bych nikdy psa do rukou nesvěřila. Z doslechu kamarádky, která se kurzu p. Dostála účastnila a jiné, která u p. Zelníčka byla na loveckém výcviku si pamatuji na jejich vyprávění o hrubosti, aroganci, opovrhování vším živým. Obě z kurzu odjely předčasně, a to holky nejsou žádné “barbie” ani nemají nesocializovaná psiska a na sparťanské podmínky jsou zvyklá.
Kontroverzní dvojku Desenský, Žertová mnozí nespojují, ale pro mne jsou to ti co mají pesany moc rádi, ale jejich práce je spíš “pokus omyl”. V počátcích mi imponovala populistická snaha o začlenění problémových psů a osvěta veřejnosti jak s takovými zacházet a nabídnout jim druhou šanci. Bohužel jeden je víc vlk než chlap s reálnou představou o dnešní společnosti a druhá je převahou odbornice na medikaci, než výchovu a výcvik. Myšlenky sem tam dobré, naděje pro zoufající, ale doporučované praktiky nelze šablonovitě aplikovat. Akce Desenského zcela nezatracuji, určitá snaha pomoci je, nabízí i azyl a kdo byl na free sobotě sám v roli laika, nestačil se divit rozsahu neřízené socializace a množství zfanatizovaných lidí, z nichž alespoň třetina odjížděla ve zklamání. Ono je bláhové očekávat zázraky z jednoho trhnutí vodítka, vrčením na povaleného psa, či jednoho rafnutí do čumáku. To samé jako od paní doktorky co dá bázlivému psisku horu sedativ a čeká, že si pes obranu příště “rozmyslí”. Není řešena příčina, jen je přebíjení důsledků a proto jsem moc ráda, že mi včas přátelé, otevřeli oči.
Větší výhra už je kombinace Šilhavý a Eichler. Oba se svědomitě věnují výcviku, každý na jiné úrovni, ale oba jsou důslední a jejich výsledky jsou odrazem smysluplné práce. Myslím, že oba mají jasno v tom, že psisko potřebuje zaměstnat, je nutné mu nabídnout pochvalu a motivaci a také jasnou autoritu, důslednost. Jejich tréninky jsou o plném nasazení, ale jsou to osoby, se kterými se dá mluvit a neztrácejí se v časoprostoru.
V telce je možné vidět Cesara i Victorii a ikdyž nejsem pravidelný divák tohoto media, tak v podstatě spokojenost. Jasně totiž dokazují, že pokud se člověk oprostí od vlastního strachu, začne aplikovat sterotypy a začne se na mnohé dívat očima mazlíka, může se vymanit z bludného kruhu a to mnohdy rychlostí rakety 🙂

Ahoj, nemáte někdo tip na skutečně kvalitní výcvik v lokalitě Prahy 11, tedy Opatov, Chodov, Šeberov, Háje.. Původně navštěvovaná ZKO 246 mi nevyhovovala ani pro štěně.. natož nyní pro 2letého psa. Potřebuji pravidelný víkendový režim pro dospívajícího velkého psa. Dobrých rad zkušených trenérů není nikdy dost a podmínky mojí “zahrady” s překážkami jsou omezené, stejně jako kontakt s jinými dospívajícími psisky.. 🙂 Dojíždění na krátké vzdálenosti MHD zvládneme, ale trávit v něm více jak 30min. to je neefektivní, když tréninky nebývají delší jak hodinu, dvě..
Na HAFBO jsem také zaslechla dobré reference, a jejich přístup se mi líbí, ale termíny mi nesedí, časově to v rodinném rozvrhu “nedáme” 🙂