Socializace dospěleho psa

Jinak s tím “zůstat v klidu” máš pravdu, ovšem za 10 let soužití s Kennym (napadený pes) jsem se opravdu být v klidu naučila, protože jinak bych tohoto divocha nemohla mít, neboť na každé procházce bych nedělala nic jiného, než se nervovala, a to je potom na prd, tzn. zůstávám v ledovém klidu za každých okolností, to mi věř, ale stejně to nepomáhá, startuje prostě na všechno, co má pindíka [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-laughing.gif[/img]

Já mám taky velký problém-přiznávám,že nyní už i sama se sebou. Můj pes byl 2x bezdůvodně napadený jiným psem. Poprvé to byl o hodně větší pes bez vodítka ,ale naštěstí s náhubkem,z této potyčky odešel jen se strachem z velkých psů,který se projevoval vrčením,ocasem staženým mezi nohy,sklopenýma ušima,ježatým hřbetem,po labíkovi mé dcery,který byl tenkrát ještě v pubertě,vystartoval-vyjel mu po krku a to si s ním ten moula mladej chtěl jen hrát. Na loňské dovolené došlo k dalšímu útoku jiného psa,kterého si ten můj vůbec nevšímal.Tentokrát bez náhubku a šel mu rovnou po hlavě. Od té doby si k sobě nepustí žádného psa,vrčel dokonce i na fenku a na štěňata. Přitom dříve byl naprosto bezproblémový dobrák,který miloval všechny-psy,kočky a další zvířata a samozřejmě i lidi,byla jsem si téměř jistá,že by neublížil nikomu. Možná to nechtěně přikrmuji i já,protože mám od té doby taky strach. Jsem na svého psa bohužel hodně fixovaná,pomáhá mi překonat vážné onemocnění,je to takový můj osobní canisterapeut. [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-wink.gif[/img]
Jsem docela bezradná,jak z toho ven. [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-frown.gif[/img]

http://skola.kynolog.cz/index.php/vycvikove-vikendy-mainmenu-36/vikend-pro-problemove-psy-aneb-vycvik-vdc-smeky-mainmenu-42 a ted kopíruju reference : Martino zdravím, v Herolticích jsem byla.. nejednou. Mě i mým přátelům atmosféra kurzů vyhovuje, pes je tam šťastný, vždy je tam zábava, spousta nového, co nás obohacuje. Sama mám psa z útulku, neurotického nedůvěřivce.. už jako malý nebyl dobře socializovaný, rychle rostl a tak se jeho “výpadů” začalo bát a bylo nesnadné s ním někam vyjít, řešil muže, děti, psiska.. na “cvičáku” jsme dostaly velmi špatné rady, každý jen radil na dálku, nebo žádal tisíce za “převýchovu”.. Prakticky nikdo kdo by měl skutečný zájem pomoci a dát možnost nežádoucí chování potlačit. Díky těmto “amatérům”, kterým jsem důvěřovala, jsme si rozbily vztah, se psem špatně komunikovaly a bylo zaděláno na malér, pes nereagoval na přivolání, cenil na vše chlupaté.. Dnes je pesanovi kousek přes dva roky, dospívá, ještě je na čem pracovat, ale už s ním můžu vyjít na ulici, aniž bych polkla “diazepam” :-)))) Do Heroltic jezdí hodně lidí a jedno zda malý velký, mladý starý, s PP či kříženec… skutečně není omezení. Osobně od srdce každému doporučím, chyba nikdy není v pesanovi.. jde jen o nás lidi! Stačí změnit přístup, zavést řád, porozumět psí komunikaci, určit si priority, opakovat sterotypy a trpělivě důsledně aplikovat na každého psa to “jeho” – jen poznat co to je.. :-).. Pavel Bradáč a jeho tým jsou moc zkušení výcvikáři, hledají příčinu problému chování psa, neodstraňují jen důsledky.. Že pes startuje na jiného samce, nemusí značit rváčskou agresi.. mnohdy může jít jen o nešťastně potvrzované chování, jindy o nejistotu, nedostatečnou socializaci, špatnou zkušennost, přílišné vzrušení, či jen že neuznává autoritu psovoda… Na dálku toto nelze rozpoznat. Ideální je se zúčastnit víkendového kurzu, na něm výcvikáři psa pozorují přímo v interakci s ostatními psíky, celý den v péči majitele.. dostává tak přímo rady na tělo, hned na místě.. Chce to prožít na vlastní kůži a udělat si vlastní názor.. 🙂

já byla v Herolticích na waterdogs vloni, a musím říct, že se mi to moc líbilo, příjemná atmoška, příjemný lidi.nebylo to sice o výcviku,ale udělalo to tam na mě velmi dobrý dojem
zde na FB skupina, kde určitě půjde získat další reference a rady [url=http://www.facebook.com/?ref=home#!/group.php?gid=95079002612]http://www.facebook.com/?ref=home#!/group.php?gid=95079002612[/url] 

No, holčiny, Heroltice jsou super, pročetla jsem si jejich stránky, ale bohužel za jeden víkend toho asi člověk moc nepochytí a abych tam jezdila alespoň jednou za měsíc, ne to zřejmě nebudou “love”, protože když si spočítám cenu pobytu + cvičení + doprava z Prahy tam a zpět, tak je to celkem ranec, pak bychom se asik zbytek měsíce chodili pást, nebo nevim  [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-laughing.gif[/img] Určitě tam ale aspoň jednou zavítáme, abychom věděli co a jak, a pak se uvidí. Moc děkuji za tohle doporučení [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-cool.gif[/img]

Tak to bysme se spolu třeba mohly domluvit a jet na nějaký ten víkend společně 🙂 Ta psí řeč mě taky zaujala 🙂

abych řekla pravdu,tak i za jediný víkend jsem se tam naučila hodně,až jsem se divila co vše se díky tomu jednomu víkendu změnilo…ted v dubnu jedeme zase a to na bázlivé a vystresované psy. Jsem zvědavá co nového se přiučím. Večer je vždycky povídání,Pavel nám tam promítá videa nebo jen tak povídá,probíráme svý problémy,někdy se i soutěží o ceny:)))Pokaždé je program nabitý k prasknutí,psi jsou unavení a tutíž i hodnější,nemají čas na lumpárny,a páníčkové jakbysmet:)))

a to nemluvím o tom, že moje malá čuba z útulku mě neposlouchá, ale můžu si za to sama, zrovna s ní necvičím. přitom na ní stačí vytasit míček nebo piškotek a v tu ránu přiběhne .prostě s ní dost lajdám :). když jsem si jí přinesla, tak to moc nemělo smysl,pač si potřebovala hlavně zvyknout, a to ani nepočítám kolikrát mě pokousala [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-cool.gif[/img] .ona je hodná, ale tvrdá palice, a jak má pocit že jí někdo činí něco špatně, tak zlobí. po těch skoro 3 letech co jí mám už ty scény pomalu prořídly [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-sealed.gif[/img].