Dogtrekking

Já byla s čivavou a NO.
S NO na vodítku také nejsem zvyklá.
S čivavou to šlo.  Šli jsme do 45 km. 100 km bych také nedala.
 

Ahojky
My taky uvažuji že začneme dělat DOGTREKKING ale pořád se tak navzájem s Buffy přemlouváme, jsme zvyklí na dlouhé procházky atd… stejně…nemám zkušenosti a proto bych byla ráda za každou radu [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-wink.gif[/img] 🙂 

Dog-trekking – více na [u][b]http://www.dogtrekking.info/[/b]
[/u] Náročná horská turistika

Pes v postroji nebo jen s obojkem je spojen tažnou šňůrou se svým psovodem, který musí v případě, jedná-li se o závody, nést povinnou výbavu předepsané hmotnosti. Oba, odkázaní několik dnů jen sami na sebe, překonávají ve složitém přírodním terénu až stokilometrové etapy – podle trasy vyznačené organizátorem a mapě. Jedná se o extrémní individuální sport pro dobrodruhy a samorosty, kteří dokáží přežít v přírodě v jakýchkoli podmínkách.

· Dog-trekking je extrémní kynologickým vytrvalostním sportem, při němž jsou překonávány mimořádné vzdálenosti v časovém limitu.

· Psovod je se psem při dog-trekkingu spojen buď postrojem a vodítkem připjatým k bedernímu pásu, nebo vede psa pouze na vodítku (či střídáním obou variant). V žádném případě není možno jít se psem “na volno” (ani krátkodobě).

· Závody dog-trekkingu jsou obvykle pořádány na 100 a více kilometrů. Za nejkratší dog-trekkingový závod lze respektovat podnik na 80 km. Jsou buď etapové (různé místo startu a cíle), nebo respektují pouze časový limit. Při etapovém závodě je doporučená délka etapy min. 40km.

· Závodníci jsou při dog-trekkingu odkázáni sami na sebe a před započetím podniku podepisují prohlášení, jímž ztvrzují, že vstupují do závodu výhradně na vlastní nebezpečí a že jsou si vědomí úplné vlastní zodpovědnosti za sebe a svého psa.

· Dog-trekking je kynologickým outdoorovým sportem, který vede účastníky k samostatnému rozvíjení fyzických a mentálních (např. orientačních) schopností. Rozvíjí souhru a vzájemné pochopení člověka a psa.

Jak to vlastně u nás začalo (z článku Vladimíra Párala):

· Dog trekking neboli orientační pochod se psem je v Česku jedním z nejmladších odvětví pejskařských aktivit. Jeho historie se u nás začala psát v roce 2000, prvním závodem nazvaným “Osamělý vlk” ve Žďárských vrších. Za tímto závodem i vůbec za myšlenkou přivést dog trekking do českých zemí, stojí kamarád, spisovatel, obdivovatel aljašských malamutů, člověk s neúnavnýma toulavýma nohama, Jaroslav Monte Kvasnica.

jj…já uvažuju nad kratší trasou cca těch 40km…myslím, že to bude dostačující….na úvazech jsou pesani asi kvuli bezpečnosti, zvěři a taky když vezmeš, že když je pesa a volno tak naběhá o x km víc…tak by toho měl plný kecky:-))nikdy bych nevěřila, ale zkus připevnit pejdovi krokoměr na obojek a druhý si vem ty až půjdeš někam dál na výlet….budeš žasnout jaký je to rozdíl v km:-))

Pes je (kromě toho, co řekla Dogs-mam) i kvůli tomu, aby ti pomáhl. Ideální je, když máš sedák a psa si připneš k němu – krásně tě táhne.
Musí se to ale trénovat, aby pes pochopil, že postroj = dlouháááá procházka, tedy aby se naučil šetřit síly. Pak se musí pes naučit, že když má postroj, tak táhne, naučit ho čtyři základní dogtrekové povely: vpravo/vlevo (když třeba běžíte z kopečka, tak aby ti nevlítl jinam, než kam vede cesta), stůj (když jste rázně rozejití a třeba se ti rozváže tkanička nebo je před tebou něco nebezpečnéhp), za paty (velmi důležitý povel – při cestě ze srázu dolů).
Dogtrekingy jsou úžasný, ráda bych to jednou zkusila, ale 100 km nedám ani náhodou. Navíc – já když se ráno nenamaluju a nevezmu si čisté oblečení, tak nemůžu fungovat 🙂 Myslím, že to není sport pro mě. Takže taky zůstáváme u procházek 🙂
Fakt ty lidi obdivuju!!! 

Jasně, že se bez vpravo/vlevo obejdeš, ale je to pohodlnější 🙂
Já bych to nezvládla – zvlášť ty, kde se i spí – kromě povinné výbavy, vody, jídla pro mě a psa bych musela táhnout ještě spacák, make-up a řasenku… to bych se pěkně pronesla!
Ale jste dobrý, že jste zvládly 60! To já ani omylem. Když chodím, tak do 30 km, většinou tak kolem 20 a mám pak dost (a Indiísek jakbysmet) :), ale nemám ani sedák, ani postroj ani gumicuk ve vodítku, takže si to dáváme velmi rekreačně. 

No, Akitu v papučích si moc představit neumím 🙂