Jak začalo naše spolužití s naším psím miláčkem

0
64

A jak to vlastně všechno začalo?

Panička si už od dětských let hrozně moc přála pejska. Jenže místo toho měli doma křečky, pak morčata, dokonce i králíka a nakonec kočku.

Vše se konečně začalo rýsovat, až když si našla s páníčkem vlastní bydlení. První zimu v novém bytě si panička užila skoro sama, protože páníček byl většinu času v práci. No a protože na paničku lezly deprese, tak se domluvila s páníčkem, že by byl už konečně čas pořídit si štěňátko – tedy mě. Domluvila se se svou kolegyní z práce, která má nádhernou fenečku, tedy mojí mámu Báru a mívala dřív i mého tátu Apolla, no a bylo to. V lednu 2006 jsem se v paneláku ve Stodůlkách narodila já a ještě dalších 5 brášků a 3 sestřičky.

 Jezdili se na mě dívat jak jen to šlo, takže mě viděli, jak krásně rostu. Páníček nejdřív moc chtěl pejska, ale nakonec se domluvili na tom, že si vezmou mě. No a aby se při návštěvách nenudili, tak jsme se všechna štěňátka domluvila a čůrali jsme, jak jsme jen mohli a páníčkové dostali do rukou mop a bylo jim řečeno „jen se snažte, ať víte, co vás brzy čeká doma“. Nejkrásnější pro ně ale bylo dívat se jak jíme tu úžasnou baštu tvaroh z piškůtkama, mňam mňam. No a protože jsme u té bašty byly všechny zmazaný až, no prostě všude, nezbývalo nic jiného než nás pak vzít a omýt nás – tomu se u nás říkalo „mycí linka“.


V tu dobu jsem si hrála se svými brášky a sestřičkami a vůbec jsem netušila, že někde jinde už je pro mě připravený pelíšek, o který se nebudu muset s nikým dělit a že budu mít nové páníčky. Ti se na mě těšili tak moc, že hned v první možný termín odběru si pro mě přijeli a odvezli si mě domů. No a abych jim to tak trochu nedarovala, tak jsem se cestou jednou počůrala (paničce do klína) a 2x pozvracela. To bylo poprvé a naposledy, co se mi to stalo. Páníček hrozně rád vzpomíná na tu naši první společnou cestu, a vypráví, že jsem s ním řídila celou Evropskou. Já? a řídila, vždyť nemám přece řidičák. To mu budu tak věřit 😉 

Byla jsem z té cesty a nových vjemů tak unavená, že první, co jsem v novém domově udělala, bylo to, že jsem se schovala za sedačku (mé oblíbené místečko na spaní) a dala si „dvacet“. Za nějakou dobu jsem se probrala a chtěla si hrát, takže páníčkům nic jiného nezbývalo než se mi jít věnovat.
Už v novém domově, takto jsem čekala na páníčky až si se mnou budou hrát 🙂
 
Takhle to tedy začalo. A jak u vás? 🙂