Psí útulek U Šmudliny – Tachov-Vítkov

by

Psí útulek v Tachově vybudovalo město Tachov 27. 9. 2005.

Majitelem psího útulku je město Tachov. Činnost útulku je vedena na živnostenský list a městu Tachov se ptalí roční nájemné.

Celý pozemek pro pobyt psů má výměru 700m2 a najdete nás na konci města Tachov směr Vítkov, v bývalém objektu kasáren. (GPS souřadnice: 49° 48´26.343″N , 12° 38´57.043″E)
Ulice nemá žádné pojmenování. Pojedete z Tachova směrem na Planou, za čerpací stanicí OMV je asi po 100 metrech křižovatka, ze které se odbočí doprava u prodejny Yamaha na Sokolovské ulici. Vyjedete na kopec, na druhé odbočce pojedete v pravo, hned ulicí vlevo a útulek se nachází úplně na konci ulice.

Jsme malý útulek. Máme osm kotců,které patří městu Tachov a jeden zvlášť (slouží jako karanténa), který byl útulku věnován od dárce. Dvě stavební buňky, které slouží jako  pracovní kancelář a sklad na nářadí,deky a krmení. Součástí pozemku je i výběh pro pejsky,který využíváme minimálně,protože je poničen od vandalů. Do budoucna chceme tento výběh využít na psí Agility.
Maximální kapacita je dvacet míst.

V současné době máme v útulku čtrnáct psů:
Diego-kříženec pitbulla, stáří do 1 roku, výška 49 cm. Hodný,klidný, poslušný.
Míša-kříženec, asi 2 roky, vysoký 34cm. Živý,mazlivý. Do útulku přišel sám.
Matěj-kříženec, asi 1 rok, vysoký 34 cm. Aktivní, hravý.
Baruška-kříženka, asi 3 roky, výška 34 cm. Poslušná, hodná, hravá.
Gora-kříženka, asi 1 rok, výška47 cm. Aktivní, hravá, živá.
Rony-kříženec, asi 8 let, výška 58 cm. Byl týrán. Hodný, poslušný, dobře hlídá.
Falco-kříženec, asi 2 roky, výška 46 cm. Energický, živý.
Fanda-kříženec pitbulla,asi 8 let, výška 34 cm. Poslušný, aktivní.
Kitina-kříženka,asi 2 roky, výška 50 cm. Byla týrána. Poslušná, hodná, aktivní.
Ťapinka-kříženka, asi 4 roky, výška 39 cm. Byla týrána. Bázlivá, hodná.
Charlie-kříženec NO, asi 3 roky, váška 60 cm. Poslušný,hodný. Dobře hlídá.
Sargon-kříženec irského vlkodava,asi 6 let, výška 56 cm. Poslušný, hravý, aktivní.
Mája-kříženka, asi 5 let, výška 40 cm. Hodná,aktivní, nesnese psy.
Zorka-kříženka, asi 5 let, výška 36 cm. Poslušná, aktivní.


Každý kotec je zabespečen petlicí s visacím zámkem. Kotec je tvořen z betonové podlahy, železné konstrukce s armaturou a stěny tvoří vlnitý plech. Každý kotec má boudu se dvěma vchody,tak aby mohl mít každý pes svoje místo.
Na zimu má každý dostatek suché slámy v kotci i v boudě. Do boudy také dostávají deky na zahřátí a vchody mají zadělány kobercem s nastříhnutým průlezem.
Přes léto jsou koberce sundány a zůstává jim pouze deka,aby neměli otlačeniny.


Provozovatel útulku je Gabriela Jägerová- absolventka CSOŠ obor ochrana přírody a životního prostředí. Po roční praxi v tachovském útulku dostala nabídku stát se provozovatelem. Tuto nabídku ihned přijala. Mimo útulek chodí do zaměstnání na dvanáctihodinové směny v krátkém a dlouhém týdnu. Každý volný den se psům věnuje naplno.
Dobrovolní pomocníci a přátelé pejsků z našeho útulku jsou:
Michal Vodrážka-pejskům se věnuje každý víkend. Pomáhá i s technickými a s náročnějšími prácemi.
Eliška Horvátová- pejskům se věnuje každý víkend a veškeré školní prázdniny. Studentka Střední veterinární školy. V útulku získává praxi a vyměňujeme si vzájemné zkušenosti. Pečuje hlevně o zevnějšek psů. Stříhání dlouhosrstých psů, číštění uší, stříhání drápků,…
Markéta Jägerová a Josef Duspiva- se starají o psy,když je provozovatelka v zaměstnání. Dělají to,co každý dobrovolník v útulku. Jsou osvojiteli jednoho psa z útulku,se kterým chodí do kynologického klubu a získané zkušenosti předávají umístěným psům.
Štěpánka Matičková-tvůrce webových stránek (www.utulek-tachov.wbs.cz)
Magdalena Hanková a Milan Kropfreiter-starají se o uměleckou stránku útulku. Venčí psy a dokumentují veškeré dění v útulku v podobě fotografování.
Práce v útulku nás baví, protože všichni jmenovaní mají rádi přírodu. A zastávají názor: Pes, nejlepší přítel člověka. Hlavně všichni chceme dělat práci, která má smysl.

Peníze přicházejí do útulku s novým psem. Psi jsou odchyceni většinou městskou policií a umístěni v útulku za poplatek 4000 Kč na půl roku. Noví psi jsou nafoceni a umístěni na webové stránky útulku, policie a  Tachovského deníku. Takže majitel, kterému se pes ztratil, má mnoho možností,jak svého pejska najít. Pokud se majitel do půl roku nenajde a pejska si neosvojí jiný člověk, městský nebo obecní úřad musí přispět další 4000 Kč na druhý půlrok.
V současné době máme však v útulku šest umístěných psů,na které nepřispívá žádný majitel ani obecní nebo městský úřad. Evidence těchto psů byla zničena hávárií vody před dvěma lety.

 

Každý nový pes je umístěn sám v kotci,aby se adaptoval. Před umístěním je vyšetřen na veterinární klinice v Tachově. (MVDr. Bohumil Janouškovec, MVDr. Josef Heller) Kde pejska prohlédnou, jestli je zdravotně v pořádku, prohlédnou pachové žlázky, naočkují ho kombinovanou vakcinou, odčerví a následně je pes ošetřen přípravkem proti zevním cizopasníkům. Když je potřeba je pes ostříhán a vykoupán.

Do útulku jezdíme dvakrát denně, v různé hodiny.
Ráno jedeme do útulku pro kontrolu a doplnit vodu. Odpoledne pejskům vyčistíme kotce, dáme čerstvou vodu a krmení. Na vycházky chodíme ve skupinkách,tak jak se spolu psi snesou. Chodíme po loukách do nedalekého Biletína a cestou zkoušíme různé kynologické povely.
Dvakrát v týdnu provádíme dezinfekci misek a jednou v týdnu dezinfekci kotce.
Útulek může navštívit každý ve středu a ve čtvrtek od 15:30 do 17:00 hodin
Po domluvě je možné útulek navštívit kdykoliv.
Psům dáváme stejnou značku suchého krmiva EuroStandart. Věkově starším psům,kteří potřebují lepší stravu (i kvůli doplňkovým lékům), podáváme krmení Calibra Adult.
V zimním období vaříme rozmíchané konzervy s těstovinami. Občas dostávají vařené maso nebo syrové kosti. Také jsou zvyklí na pravidelný přísun pamlsků a pochutin.

Kdo nás podporuje:
-nadace Pes v nouzi. Zásobují nás léky, máme od nich deky na zimu, granule, hračky,…
-časopis Psí kusy. Zveřejňují články,o životě, který v útulku žijeme.
-Tachovský Deník. Inzeruje umístěné psy.
-Bezpečný kraj. Inzeruje umístěné psy.

Každý útulek je náročný.
Granule, pamlsky, hřebeny, vodítka, obojky,… si kupujeme v obchodě na objednávku a jako útulek dostáváme drobnou slevu.
Deky dostáváme od dárců nebo je dostáváme od různých nadací.
Na veterinárním ošetření (kastrace, očkování, odčervení, odblešení, chirurgické zákroky,…)  dostáváme také drobnou slevu.
Takže,pokud se najde dárce,který nakoupí granule (není jich nikdy dost) nebo finančně přispěje na léčbu nebo kastraci psů, budeme velice vděční!

Snažíme se,aby měli všichni pejsci dostatek volnosti,pohodlnosti a také trošku vychování. Vše je dost finančně náročné. Nemáme takové finanční možnosti na udržování vzhledu útulku,ale snažíme se peníze poctivě rozdělit mezi psy,tak aby měli dobré krmení, čisté deky, kvalitní veterinární péči a  radost ze života. A to všechno je financováno z výplaty provozovatelky útulku a příspěvků obecních nebo městských úřadů (zmíněné 4000 Kč za nového psa).

Proč takovou věc dělat? Protože jsme velká rodina! Je nám spolu hezky a každému chceme ukázat, že u nás mají pejsci pohlazení, pohyb, občas i kousek naší postele,… u nás se mají zkrátka dobře.

 

Pracovat ve psím útulku je dřina, ale když máte kolem sebe pár přátel, tak se vám pracuje krásně! A když jste za to patřičně odměněni,tak vám to stojí za to. Co tím myslím? Chtěla bych vás všechny seznámit s Ťapinkou! Ťapinka je fenečka 3-4 roky stará a do útulku přišla se svojí sestrou Idou. Byly nalezeny v pytli. Ida byla březí a když se jí narodila štěňata,všechno bylo v pořádku a do půl roka se zadařilo v adopci. S Ťapinkou to bylo horší. Jmenuje se tak,protože má starou(špatně srostlou) zlomeninu přední tlapky a spolu s veterinářem jsme uznali,že jí to v pohybu nějak nepřekáží, a tak jsme jí s tlapkou nic nedělali. Pamatuji si ji jako černou vyděšenou puckatou kuličku,která měla na krku obojek a kus ukousaného vodítka.Každý pohyb nebo jen samotný lidský hlas byl pro ni strašně stresující. Chovala se asi tak jako divocí papoušci ve voliéře. Tak strašně prchala,ale nybylo se kam schovat.
Bývalý provozovatel mě pořádal o trpělivost a jestli bych udělala všechno pro to,aby se přestala bát. Přece jen jsem drobné postavy a hlavně jsem žena. Trvalo to rok a dneska, když přijedu Ťapísek mě může sežrat láskou. Skočí na mě,podává mi tu svojí nemocnou tlapinku a ty její oči,to je taková krása! A to stojí za to!

Každý útulkáč má svůj příběh, jeden za druhým. Mohla by se o tom napsat knížka,ale on by si ji stejně nikdo nekoupil, protože by byla o lidských krutostech a o tom, že by se měl takový člověk stydět sám za sebe,ale to takoví lidé nedokáží.
U nás v útulku je hezky. Chceme, aby to věděli všichni, kdo mají psí srdce, a tak jsme založili s kamarádkou Štěpánkou na webových stránkách rubriku PŘÍBĚHY Z ÚTULKU. Jde o krátké povídky z útulku. To proto,aby všichni věděli,jací jsou moji útulkáči i v duši,né jen na fotce,kdy otevřou stránky útulku a tam pózuje jeden za druhým. Jsou tam příběhy,jak se tu s námi žije.
O tom se přesvěčila i paní Lendrová z nadace Pes v nouzi. Chtěli vybrat 12 útulků, se kterými nafotí kalendář na rok 2011 a podmínkou bylo: Proč právě můj útulek?!

S překvapením zjistila,že se některé útulky ani neozvaly. Mrzelo jí to. Když četla o nás,ráda za námi přijela až z Prahy a já jim moc děkuji,za to že mi pomáhají,protože bych bez nich byla ztracená. Poskytli mi léky pro Roníka.
Roníka mi přivezla odchytová služba ve stavu,kterému nechtěl věřit ani veterinář! Roník měl na staré zlomeniny páteře (jednou na zádech,jednou na ocase), proražené lebeční kosti mezi okem a uchem(také staré zranění) a nemohl skoro chodit a ani pořádně přes zánět v očích neviděl,co nesmím zapomenout zmínit je to,že je Roník veliký jako Labrador a na krku měl obojek z kůže velikostně na pudla. Katastrofa,co se dneska všude děje. Nadace Pes v nouzi mi poskytla léky na kosti a oči. Dneska je u nás Roník čtvrtý měsíc a hopká jako laňka.A tak jak byl agresivní,protože ho bolel každý dotek,dnes když ho hned po příchodu nepomazlím,je na mě naštvaný celý den.
Naši pejsci dostávají granule a když nám zavolá náš známý řezník,jedeme si pro masíčko nebo kosti. Upřednostňujeme stejnou značku granulí, změna jim dělá velké zažívací potíže. Takže jiné krmivo dostanou,jen když příjde někdo z návštěvníků a něco přinese,což je velmi málo. U nás na Tachovsku nemá útulek žádný význam. Když už má někdo doma pejka stará se jen o něj (což je velmii dobře) a ti co psa nemají útulek neláká. Takže návštěv do měsíce se mi snadno podaří spočítat na prstech jedné ruky. A to jsou většinou moji přátelé z práce nebo ze školy.

Také většina rodin,kam pejsek jde, je z úplně jiného okresu nebo i kraje než z toho našeho, Tachovského! Takže, když přijede rodina s bývalým útulkáčem na návštěvu,jsem moc ráda. Vezmem na procházku pět, šest psů a jdeme toulat lesy. Všichni psíci (až na výjimky-většinou nováčci) jsou zvyklí chodit venku bez vodítka a bez problémů poslechnou. Přes léto,když se vydáme s přítelem na Wandr,bereme sebou alespoň dva psíky a třeba víkend nocujeme v přírodě. I tímhle si musí naši psíci projít,je to ale baví. Toulat se a pak se schoulit do spacáku.

V útulku pracuji jen já,o víkendech mi pomáhá přítel Míša a kamarádka Eliška. Když jsem v práci,tak do útulku jezdí má sestra Markéta. Dělám totiž dvanáctihodinové směny v krátkém a dlouhém týdnu. Můj bratr Milan s přítelkyní Majdou se starají o uměleckou stránku útulku. Půjčují si psíky na vycházku a do budoucna plánují výstavu fotografií s motivem: Jak se žije v útulku. Psi jsou vyvenčení a Milan s Majdou spokojeni,že je políbila múza.

Mě také jednou políbila múza,a to když jsme byla asi třicet hodin vzhůru a intenzivně se starala o malé štěňátko Jimíčka,který měl parvovirźu. Psala jsem jeho příběh na náš web a také do časopisu Psí kusy. A druhý den přišla překvapivá odpověď: Děkujeme za příbeh, brzy váš článek otisknema na stránkách našeho časopisu.
A jsem moc ráda, že se najde někdo, kdo naší útulkovou práci ocení. Ocení to, za co Jimíček trpel. Mít tohle malinkatý miminko na klíně a vidět ho jak trpí a vy s tím nemůžete nic dělat,to je hrozná věc. A moc nás to spojilo!Tím, čím Jimíček prošel pro mě bylo poučení a nová zkušenost a jsem moc ráda, že moje zážitky mohu napsat do časopisu, a tím upozornit okolí,že na nás všude čekají hrozby v podobě nemoci.

Takový člověk, který do této své práce v útulku  dáva všechno, nemá přátele, protože na ně nemá čas.
Neví,co je to zábava po večerech a jít někam s partou mladých lidí, protože člověka jak jsem já tohle nebaví. Raději se brouzdám rosou, jak je to v té písničce…brouzdám, ale mám psí tlapky vedle sebe.
Je mi 21 let a nelituji toho, o co jsem přišla,protože mám,co jsem hledala. Oni jsou pro mě nejlepším přítelem i rodinou.
Vlastně by byla jedna maličkost, o kterou jsem přišla. A to je náš malý nemocný Jimíček. Lituji, že jsem si ho nenechala. Ale my se stejně milujeme…na dálku a on to ví!

Share

Napsat komentář

Přejít k navigační liště