Žebrák a Točník

by

Sešli jsme se na nádraží Praha-Smíchov. A kdo přesně? Kláraa Tadeáš s Bess, Jitka s Oskárkem a Klára s Matějem :). Koupili jsme si jízdenky a šli rovnou na nástupiště. Když vlak přijížděl, tak na nás mávala Danča s Lumpasem. Držela nám ve vlaku samozřejmě místo 🙂

Ve Zdicích jsme si udělali menší rozcvičku. Vystoupíme a hned vedle stojí další vlak. Všichni se shodneme na tom, že to není náš vlak a jelikož máme opravdu jen dvě-tři minutky na přestup, tak se rozeběhneme a běžíme do podchodu, abychom šli ke správnému vlaku. Průvodčí nám s potěšením řekne, že tohle není ten náš vlak a že musíme zpět. Takže jsme opět nasadili tempo a rychle zpět k vlaku. Všichni na nás koukali, jak běháme sem a tam se směčkou psů a dost se přitom bavili Smile. Kdo by se také nebavil, že? Musím vám přiznat, že jsme se tomu též dost nasmáli 😀

Konečná zastávka, prosíme vystupujte, uživatelé PsíLásky :). Ano, už jsme v Praskolesích. Opravdu „obrovské“ nádraží Laughing. Vydali jsme se po modré až k Žebráku. Bylo to něco přes 5km. Pod Žebrákem na nás čekal Tomáš a Simča se psy.

Vyšli jsme kopec na Žebrák, napili se, koupili pohledy a podívali se za naprosto směšnou cenu na okolí z věže Žebráku. Snažili jsme se samozřejmě udělat společné foto 😀

Poté jsme vyrazili na hrad druhý – Točník. Vzali jsme to hned z kraje po červené, bylo to 0,5km do prudkého kopce. Určitě lepší, než jít na slunci. Ano, představte si, měli jsme krásné počasí. Docela jsme se zapotili! Zdolali jsme kopec a čekalo tam na nás překvapení. Kdo se to tam nezjevil? Ha, indián! Indián na Točníku, říkáte si? Laughing Byl tam a Tadeáš řekl, že vůbec nevypadá jako indián :).  Paní si nás tam odchytla a sdělila nám, že máme jít přes areál dolu zaplatit vstupné. No, tak jsme prošli okol indiána, byli v areálu a šli se podívat, kolik stojí vstupné. Než jsme tam došli, tak nás zastavil ještě jeden pán, který nám prodával vstupenky na Žebrák a řekl nám, že dnes je tu nějaká akce pro děti a vstupné je dražší, tak máme jít támhle zaplatit. Představte si, chtěli za osobu 150Kč :-/

Tak jsme řekli, že raději půjdeme domu, ale určitě to vezmeme tou stejnou cestou a paní nás opět pustili do areálu. Šli jsme si koupit pohled a už potřetí jsme potkali zase toho pána. Ptal se mne, jestli jsme zaplatili. Tak mu říkám: „No :)A teď si jdeme pro pohled :))“ Prodal nám pohledy a dál se o nic nezajímal. Já, Klára, Tadeáš, Danča a naši pejsánci jsme šli dál na Točník. Dali jsme si zmrzlinu a osvěžující nápoj. Mrzelo nás, že za námi nešel zbytek, ale asi je nějak nenapadlo, že my se tam prostě jdeme podívat, když už jsme tu 😀 Tadeášek dostal strááášnou chuť na ovoce polité horkou čokoládou, co tam prodávali, ale nechtěli jsme se opravdu moc zdržovat. Už jen z toho důvodu, že nám jel zase za chvilku vlak a my měli dalších 5km před sebou. Slíbila jsem Tadeášovi, že si doma někdy ovoce s horkou čokoládou určitě uděláme. Vyšli jsme z areálu, tam byly dvě kozy a tak jsme si u nich odpočinuli a pak se vydali na nádraží.

Po cestě na nádraží jsme si dávali hádanky. Docela jsme se všichni pobavili. A rychle nám to utíkalo, Tadeášek si pak povídal s Klárou o hračkách a jídle. Ještě, že na tohle téma narazili, jinak by Tadeáš myslel na to, že ho bolí nohy :D. Uteklo nám to jako voda a byli jsme najednou tam :),  Za 10 minut nám jel vlak. A tak všem už docházelo, že už se blíží konec našeho výlet :(.

Ve vlaku jsme skoro všichni usínali. Naštěstí se už nekonal žádný závěrečný maraton ve Zdicích jako ráno :D. Vše probíhalo naprosto skvěle.

Na nádraží Praha-Smíchov jsme se všichni rozloučili, tedy krom Danči s Lumpíkem. Oni jeli totiž až na hlavní nádraží. To už byl definitivní konec našeho fantastického výletu. A tak se všichni moc těšíme, až se zase někam vydáme a doufáme v to, že s námi pojede někdo další.

A to bych nebyla já, kdybych se vám nepochlubila, co jsme měli po tak skvělém výletu k večeři :)-

Přesně tak, ovoce s čokoládou :D. Tadeášek byl nesmírně nadšený 😀 Celá rodinka si moc pochutnala!!!

Share

Doporučené články

Napsat komentář

Přejít k navigační liště