Jaro jsme přivítali výletem do Jenštejna.Jako malou rozcvičku na příští týden – to chci podniknout psí výlet na Žebrák a Točník – jsem využila nabídku přidat se k psí vycházce Satalice-Ctěnice-Vinoř-Jenštejn. Našla jsem to tady na stránkách. A protože to mám všechno “za rohem”, tak vzhůru do míst známých i neznámých.
To neznámo je Jenštejn, který je od nás už přeci jenom dost daleko, a tak jsem se tam ještě podívat nebyla. Jinak Vinoř, Ctěnice a Satalice, to jsou celkem příjemná místa s hezkou přírodou.
Výprava startovala v 10 hodin od Satalické obory. Přicestovali jsme s Blekoušem normálka autobusem, už tam vlastně byli všichni a mohlo se vyrazit. Bíglí slečny (Abi a Neli). Dále borderáci (Artuš a Rasty). Samozřejmě se Blekoušovi moc líbili. A ještě šel bílý chlupatý méďa . Zdálo se, že je to spíš gaučák, ale zdání klame. Zmazat v bahně se dokázal náramně a v honičce za zajícem vyvinul nečekanou rychlost. Šlapali jsme svižně skrz obory, hafani si blaženě lítali a ňuchali.
Jakmile to šlo, zmazali se v bažinách a mírně pak zase opláchli v rybnících. Počasí nám přálo, tak ani nevadilo, když se hafíci koupali mezi ledovou tříští. Pilně jsem fotila, hlavně přírodu. Hafani se míhali tak, že bych musela být mnohem pohotovější. To starý pařez přeci jenom počká…
U Ctěnického zámku jsme se chvilku zdrželi a odpočinuli, a pak zase čile dále. Nakonec jsme skutečně došli až do Jenštejna. Z hradu už zbyla jen věž. No a poslední čtvrthodinka odpočinku, a autobus nás vezl zpátky. Nožky bolí pořádně, Blekouš celé odpoledne už jenom ležel. Ale určitě nám to moc prospělo. Já jsem si užívala svěží povětří, laskala pohledem nalívající se pupence, zatím marně vyhlížela nějaký ten podběl či jiný kvítek v přírodě – ale to přijde! A už se těším na další výpravu. Třeba zase se k někomu přidáme, Blekouš si to tak mnohem líp užije.
