Sraz Netíků v Bludově

Tento sraz vznikl vlastně už dávno.

Je tomu asi tak rok a půl, co šeltička Pretinka odešla na Nebeskou louku. Bylo to zlé, smutné, ale jak se říká, každý konec je něčeho začátek a zde to platí dvojnásob.

Po odchodu našeho miláčka jsme s jejím životem seznámili i mnoho neznámých lidí kdesi na druhé straně obrazovky monitoru a ejhle, našlo se pár psích paniček a páníčků, kteří začali mezi ssebou komunikovat více než je obvyklé a tak vzniklo přátelství po internetu a naši pejsci dostali do vínku společné pojmenování Netíci.

Od té doby uplynulo mnoho vody a Netíci žijí dále. Máme společná videa, doma nám visí společný kalendář na kterém jsou jak jinak než naši psí darebáci, došlo i na nějaká ta menší setkání, ale …..

Náš problém se jmenuje dálka, jsme z různých koutů naší země – Plzeň, Mělník, Praha, Strakonice,Šumperk, Ostrava,Uherské Hradiště, Bojkovice atd. Takže nějaký ten společný sraz bylo spíše jen zbožné přání a přesto k němu došlo !

Na počátku letošního roku jsme dali hlavy dohromady a začali hledat místo, kde by se nám mohla většina sejít. Chata Vlčák v chatové oblasti Vlčí důl v Bludově v polovině června přivítala 6 psích lumpů s páníčky ze vzdálených koutů, na následující sobotu jsme pak uspořádali sraz páníčků, co se znají přes internet s pejsky, co se ještě nikdy neviděli.

A že to byl pořádný sraz ! Zde je několik základních informací :

V sobotu se sešlo dvanáct pejsků – šelťáci Oskar a Reno, špicové Míťa, Riči a Nico, westíci Roník, Bára, Nanynka, Idefix a Matty, jorkšírek Maty a Bobiš, což je jak říká páníček kříženec šeltie, špice a trabanta Smile

Doprovázelo je 13 páníčků s věkovým součtem přes 600 let, kteří proto, aby se mohli sejít,  urazili dohromady něco okolo 1800 kilometrů ! No prostě parádní vodvaz důchodců, jak by řekla omladina .

Ti mladší z nás to pojali sportovněji, takže nechyběla procházka po okolí včetně lítačky po poli a v jednom případě i neplánovaného závodu pes kontra člověk v běhu do parádního krpálu , ti moudřejší pak v duchu nám už nic neuteče.

No prostě každý si našel to svoje ať už byl pes, nebo psův trpěný společník.

Tímto bych chtěl všem poděkovat za účast, a ostatním říci : když něco chcete, usilujete o to a věříte v to, pak se to podaří, jako naše setkání.

PS na závěr – nikdo nebyl sežrán ( možná přežrán), pokousán ( leda od komárů) ani neutrpěl žádnou jinou újmu na zdraví ( tedy alespoň viditelnou) a všichni jsme se rozjeli do svých domovů s pocitem, že tam někde v dálce máme teď už ne jen obrazovkové, ale skutečné přátele .

A vo tom to je ……….