Satalice, Ctěnice, Jenštejn

 Když jsme se ráno probudili, začali jsme se balit. Připravila jsem si batoh, kde samozřejmě nesmělo chybět pití, sváča, foťák a baterky, připnula jsem si kapsu s pamlsky na kalhoty, Artík dostal postroj i obojek a mohlo se vyrazit. Teda nejdřív jsme počkali samozřejmě na Lukáše s Ebí a Nikuškou, teprve potom jsme vyrazili. Šli jsme na metro a jeli na „Rajskou zahradu“, kde čekala Hanka a Ondra s Ebinou – samojedka. Počkali jsme na bus 186, který jel během několika minut, a nechali se dovézt na „Satalickou oboru“. Na místě jsme čekali na paní s Blaskem – chodský pes, a Lucku s Rastym – borderák.

Hned na začátku jsme se chytili žluté turistické značky a zamířili do lesa. Bylo krásně a tak jsme si procházku užívali. Při vstupu do lesa jsme prozkoumali délku skoku různých zvířat, nejzajímavější byla však blecha. V lese bylo trochu chladněji, ale rychlejším krokem se člověk zahřál a tak si nikdo nestěžoval. Cestou jsme prošli kolem několika bažinek, kde se samozřejmě pesani nezapomněli vymáchat a tak z bílé Ebinky byl černý pes baskervilský, Artík s Rastym neměli viděl bílé packy s bříškem, na Blackovi bahno nebylo ani skoro poznat, jen mu zmizelo trochu pálení a holky Niky s Ebí byly raději na vodítku, aby nevzali dráhu, protože nejednou se v lese mihl zajíček. Hlouběji v lese Lukáš objevil jeskyni. Mysleli jsme, že je průchozí a tak jsme se jaksi nahromadili ke vchodu a pak se všichni museli zase šplhat nahoru, protože jeskyně byla jen vyhloubená, nikoli průchozí. Vydrápali jsme se do kopečku na pole, kde Rasty s Ebinkou zdrhli za zajícem, Artík s Blackem se nechali odvolat a tak jsme čekali až se pronásledovatelé zajíců vrátí, šli jsme jim naproti a jako první vyběhl Rastík. Potom jsme pokračovali směrem k silnici. Pesani museli jít na vodítku (jistota je jistota), protože byl docela hustý provoz. Ve Vinoři se psíci opět šli smočit do potůčku a šlo se dál.

Opět jsme zašli do lesíka a potom rovnou kolem střelnice a rybníka, který dosti zapáchal, jsme pokračovali do Ctěnické zahrady, kde se akorát fotili novomanželé. Ze zahrady jsme zamířili ke koním a potom jsme v zahradě šli na společnou fotku. Mezitím se stačili pesani zchladit v potoce a Ebuška v bažině, tak byla ještě černější.

Dále jsme pokračovali zpět do Vinoře a měli namířeno na Jenštejn. Na autobusové zastávce jsme dali přestávku a tak Lukáš a následně Lucka šli do obchodu pro posílení v podobě jídla a pití a já náhle měla o 3 psy víc:) Hanka a Ondra s Ebinkou se rozhodli, že jim procházka stačí a tak zůstali na zastávce a čekali na bus. Ostatní pokračovali dál.

Chvilku jsme šli lesem, potom kolem silnice, zase lesem, mezi domky a kolem částečně zamrzlého rybníka, do kterého Rasty, Artík i Blac vlezli, jsme se vydali do lesa. Cesta byla velmi příjemná, i když trochu bahnitá. Nepršelo a teplo bylo, co víc si přát:) Když jsme se dostali z lesa, museli jsme po silnici, po schodech dolů, kolem rybníka – ten byl nesmírně špinavý a smradlavý, ale to Rastymu vůbec nevadilo a tak hodil placáka do vody a pronásledoval kachny do půlky rybníčku a pak se vrátil. Kolem zahrádek jsme se dostali až k věži zříceného hradu Jenštejn. Nebyla bych to já, kdybych vše nedokumentovala a tak jsem potřebovala alespoň jednu fotku, která by dokázala, že byl Artík u zříceniny a tak jsem si ho chytila za postroj, dala povel „nahoru“ a Artík vyskočil na zíďku a seděl někomu na zahrádce dokud jsem si ho nevyfotila:)

Ze zříceniny jsme šli na autobusovou zastávku. Čekali jsme 20 minut, Lucka trochu déle, protože si jela domů autem a paní s Blackem též 20 minut. Pejsánci byli krásně vyběhaní a tak doma lehli a spali:)

Share

Doporučené články

Napsat komentář

Přejít k navigační liště