Kudy chodil Karel IV.

V sobotu ráno jsme s Terinkou vyrazili na naši první velkou turistickou akci. Terinka - veselý turistaSluníčko se na nás smálo od rána, takže když jsme autem dorazili do Berouna, smáli jsme se také a vydrželo nám to až do večera. A nejen to. Po příjezdu jsme se nestačili divit.

 Malé parkoviště před berounským nádražím se jen hemžilo lidmi-pěšáky, psy a lidmi-cyklisty. Už z dálky svítila cedule START, tak jsme nemeškali, vyplnili nějaký dotazník (možná něco jako přihláška), zaplatili startovné, posbírali všechny přihlášky, které Terinka mezitím stačila vysypat:),vyfasovali mapu a vyrazili vstříc Karlštejnu. 

 Modrá značka by nás dovedla přes Tetín do Kody, žlutá do Srbska a červená se zastávkou u Kubrychovy boudy, kde byla kontrola, po krásných 15 km přímo na Karlštejn. Ovšem to by bylo příliš jednoduché:).

 Začalo to už před Tetínem, kde se nám nechtělo po silnici, a tak jsme se jali pronásledovat skupinku turistů přes pole. vyhlídka nad TetínemSamozřejmě do kopce. Nahoře se nám to zdálo málo, a tak jsem se vyškrábali na samotný vrchol, kde se nám otevřel nádherný výhled na Tetín a nějakou rokli. Vesele jsme se posmívali cyklistům pod námi, kteří jeli dále po modré (to jsme si to pěkně obešli, oni takový výhled nemají). Ovšem pak jsme zjistili, že oni cyklisté nepatří k pochodu Káji IV. a že ta modrá, po které jsme se vydali, není ta, kterou potřebujeme. O to totiž byl trojúhelníček a ne proužek:-D. Nevadí, Terince se na loukách moc líbilo:). Dodatečně jsme od místních domorodců zjistili, že modrý trojúhelníček vede na vyhlídku a na Kodu se musí městem po proužku. Aspoň jsme se pokochali. A po další konzultaci s domorodou babičkou jsme se v Tetíně napojili na cestu do Kody.

Ta proběhla bez problémů, tak jsme vesele šlapali do Srbska. Tam jsme koupili turistickou známku a někdo na ni záludně k nápisu „Srbsko“ přidal i „vápencové lomy“. No, přece nebudeme mít turistickou známku místa, kde jsme nebyli! Čili následovalo další vyzvídání u domorodců. Zjistili jsme, že lom je tam a tam a vyrazili jsme (samozřejmě, že zase do kopce). Ale stálo to za to, nahoře jsme se pokochali, odpočali a nasvačili se ve voňavé trávě pod nějakou pichlavou dřevinou, odpověděli volání přírody a mohlo se pokračovat zpět směrem na Karlštejn.  Terinka pase míček

Červená značka se vinula ještě docela dlouho a Terinka se brzy dožadovala míčku. S ním pobavila spoustu kolemjdoucích – dětem se líbilo „jak ten pejsek visí na provázku“ a skoro všichni se smáli, když Terinka začala míček pást:-D.

A pak už se nám na obzoru vyloupla střecha Karlštejna – hurá na hrad. Tak jsem vyrazili přímo za nosem a samozřejmě zase špatně:). Zpátky se nám nechtělo, tak jsme to „pro změnu“ vzali zkratkou přes pole a les.

No, ale nakonec jsme na hrad šťastně dorazili, Martin si prošel trasu a my s Terinkou jsme se zabavily na nádvoří. Náplň volného času = spánek a šaškování (naštěstí jsme byly docela schované v koutku nádvoří, tak nás skoro nikdo neviděl). Za hodinku se vrátil páníček a už jsme upalovali do podhradí na něco k snědku. V restauraci Terinka kapku odpadla, takže ani nebyl problém s obtěžováním hostů.

Po doplnění kalorií nás čekala už jen Karlštejn Street, která se podobala Václaváku o vánočních trzích, a na jejím konci vytoužený cíl.Terinka dostala diplom, my razítko, poděkovali jsme, rozloučili se a pokračovali na nádraží, kde Terinka opět odpadla:

                                                      Terinka odpadla

Suma sumárum: cesta pěšky z Berouna (start) na Karlštejn (cíl) s našimi úpravami a zastávkami minimálně 20 km a 7 hodin, cesta vláčkem z Karlštejna do Berouna 10 km a 9 min. :-D. Ale všichni tři jsme si to krásně užili a všem určitě doporučujeme vyrazit příští rok!:)

                                             tři výletníci - Martin, Terinka, Janča

Share

Doporučené články

Napsat komentář

Přejít k navigační liště