Kokořín

Ráno v 7:30h  byl srázek na nádraží ve Vysočanech a tak jsme s Lukášem a holkama – Niky a Ebí vyrazili dřív, aby se pesani vyvenčili, když jsme přecházeli přes tramvaje, tak jsme potkali Ivetku s Ashí, přivítali jsme se a šli na nádraží pro lístky. Měli jsme několik minut a tak jsme vypustili esany aby se nenudili.
Ve vlaku byli pesani moc hodní, jeli jsme cca půl hodinky, pak jsme přestoupili, jeil jsme cca 8minut a potom posledním vlakem cca 3/4hodiny do Mšena. Na náměstíčku jsem vyfotila pesany a Ivet u sochy, Lukáš mrknul do mapy a mohli jsme razit dál. Zamířili jsme dolů z kopečka mezi domky, prošli kolem krásné „perníkové chaloupky“ a došli až na pole. Všude hromada sněhu, kolem les a v dálce srny. Artuše jsem vyslala na srnky a tak se hezky proběhl a potom se vrátil. Zašli jsme mezi skály a já zjistila, že nám chybí Ashí s Artíkem a tak jsem volala, ale na nic. Musela jsem se vrátit, aby zjistili, že jsme dole mezi skalkami a tak se mohlo pokračovat. Šli jsme lesíkem a vyšli u silnice. Zjistili jsme, že jsme šli jaksi jinudy, než bylo v plánu a tak jsme si trasu prodloužili o další 4 km. Dále vesničkou Ráj a po silnici až na Pokličky. Schody na horu byly zrádné. Pěkně namrznuté klouzaly a my se drápali pomocí zábradlí nahoru. Když jsme se konečně dodrápali, tak jsme vybalili svačinku a udělali několik fotek. 

Po nějaké chvíli jsme museli vyrazit dál (abychom stíhali vlak zpět) a tak jsme po zrádných schodech lezli dolů… Dole jsme mrkli na mapu a pokračovali. Kolem krásných chaloupek jsme mířili přímo na Kokořín. Šlapali jsme lesíkem po dřevěných můstcích, kolem skal a potoka. „Schody“ na Kokořín byli snad ještě horší než na pokličky, protože některé měli i půl metru a tak člověk nešlapal, ale vyloženě lezl. Když jsme vylezli nahoru, tak jsem se svalila na zem a musela se vydýchat:D Lukáš už zamířil na hrad a tak jsem čekala na Ivet s Ashí. Vyrazili jsme dál a udělali společnou fotku před bránou. Koukla jsem na kašničku, kam se házejí peníze, za které se má splnit přání a mohli jsme se vydat zpět. „Schody“ dolů bylo jednodušší seskákat a tak jsme byli dosti vytřepaní:)

Po silnici jsme se dostali až na louku a kolem domku jsme se dostali opět do lesíka a potom k Harasovskému rybníku. U „pláže“, jak jsme tomu s Ivet říkali, jsme se zastavili. Iveta s Ashí vlezli i na led, což jsem se já bála. Přes vodu jsme viděli Harasovský zámek. Pokračovali jsme dál za Lukášem a holkama. Museli jsme po dalších schodech, které však schody nepřipomínali. Byl to mohutný žebřík. Ebince to šlo jako po másle, Nikušku musel Lukáš zvednou, Artík se zasekával a moc mu to nešlo, ale jak viděl, že holky jsou nahoře, tak na to šlápl a byl nahoře během chvilky. Ashí jsem bohužel už neviděla, protože jsem se svalila na nejbližší poražený strom. Když jsem seděli všichni, vyslechli jsme si příběh od Lukáše o Harasovském zámku a Krvavém mlýně. Potom jsme mohli pokračovat dál.

Slezli jsme dolů, šli se podívat na Mrazilku a po silnici jsme se opět napojili na les. Mezi skalami podél potoka jsme mířili na nádraží. Zbývali nám 2 hodinky na 6 km. Stíhali jsme krásně a tak jsme se mezi skalami zastavili a odpočinuli. Dál jsme šli přes vesničku rovnou na Lhotku. Na nádraží jsme čekali celou hodinu, než dorazí náš vlak. Mezitím si pesani trochu odpočinuli a po chvíli měli zase dost energie a tak si hráli dál. Naskákali jsme do vlaku a jeli domů.

Share

Doporučené články

Napsat komentář

Přejít k navigační liště