Károvské údolí, Břežanské údolí, Komořanské údolí

0
58

Ráno jsme se vzbudili a začali se připravovat na výlet. Udělal se čajík, svačinka, připravili se hafani (obojky, postroj, košíky) a vyrazili jsme na metro. Cestou jsme vyvenčili Artíka, Niky a Ebču. Na Florenci jsme přestoupili a dojeli na Hlavní nádraží. Chvilku jsme hledali pokladny, protože u pokladen jsme měli oficiálně sraz. Čekali jsme na Kláru s Besinkou, která dorazila cca za 10minut. Přivítali jsme se s Beskou a poznali dalšího skvělého pejskaře.

V 10:15 nám jel vlak (Os 19055). Jeli jsme 6 zastávek (Vršovice, Krč, Bráník, Komořany, Zbraslav, Jarov). Na Jarově jsme vystoupili ještě s jedním hafanem z vlaku. Měli jsme na výběr dvě cesty – vlevo nebo vpravo. Podle mapy jsme museli nahoru po skále, což se nám zdálo divné, protože skála byla dost strmá. Lukáš zahlídl modrou značku a tak jsme vyrazili. Zažila jsem mega překvápko, když nás značka vážně vedla na skálu. Byla tam vyšlapaná cestička, ale pohled dolů trochu děsil. Ještě, že jsme měli psí pomocníky, kteří nám pomáhali do kopce. Když jsme konečně dolezli až nahoru, tak se Artík s Besinkou mohli vyběhat. Nikuška s ebčou byly na vodítku, ale i tak měli dost možností počuchat si nové neznámé pachy v lese. Šli jsme mezi domky, kolem pole a objevili koně. Nebyla bych to já, kdybych za nimi nešla a tak jsme udělali pár fotek u koní, Besinka si je šla prohlédnout zblízka a pokračovalo se dál. Prošli jsme kolem domečku, kde na nás koukalo štěndo bernského salašnického psa. Niky měla chuť jít se na něj podívat a tak se málem vrhla za ním cca z 2metrové zídky. Opět jsme zašli do lesa, kde uprostřed cestičky byl neroztátý led a sníh. Došli jsme k Hálkovu pomníku (představitel májovců, s Nerudou označován jako zakladatel moderní české poezie), kde jsme si chvilku odpočinuli, vybalili čajík a sváču a samozřejmě fotili:)

Potom nás nečekaně čekala stezka smrti, a to doslova. Měli jsme jít podél vody,ale problémem bylo, že cesta vedla skrz kopcem, takže pod námi vlevo rozbouřená voda kvůli tání, pod námi úzká ledovcová cestička z kopečka a vpravo strmý kopec. Další překážkou byly popadané stromy v cestě. Když to bylo za námi, tak se naskytl další problém a to voda bez lávky. Lukáš našel nejužší místo a přeskočil to. Podala jsem mu vodítko s holkami a tak během chvilky byly na druhé straně. S Klárou jsme se pokusily najít lepší místo k přeskoku, ale nakonec jsme se vrátily a musely skočil. První šla Klára a pak já. Besinka vodu přeskočila jako nic a Artík se namočil, ale zjistil, že je to legrace a tak se i z druhé strany do vody vrátil a pak ho popadl amok, začal běhat a skákat na mě.

 Přešli jsme silnici a vydali se k civilizaci. Zůstali jsme chvíli trčet na autobusové zastávce v jakési vesničce. Nejspíš se slavil nějaký svátek a tak spousta lidí byla oblečená do převleků. Artíkovi se nelíbil “rytíř”, který mlátil mečem do štítu a tak celou dobu štěkal a vyváděl. Vytáhli jsme čajík a zbytek sváči a chtěli se vydat na Velkou Ladu. Bohužel trasa nebyla “funkční” a tak jsme to vzali jinudy a šli kolem pole skrz lesík. Slyšeli jsme dost silnou ránu, nejspíš výstřel či co, a Besinka se tak lekla, že chtěla utéct, Artík se lekl a tak přiběhl ke mě a holky si šly dál jakoby nic. Tak jsme si hafíky přivázali a pokračovali.

Podél silnice jsme se dostali na tramvajovou zastávku a dojeli na Karlovo náměstí, kde jsme přestoupili na metro. Rozloučili jsme se s Klárou a Besinkou a jeli domů. Psiska jsme šoupli do vany a potom spokojeně spinkali:)