Čimické koulování
Dohodlo se, že se 10. ledna, což byla neděle, pojede za Jankou do Čimic, kde se pesani vyběhají a proběhne koulování a bobování. No v našem případě lopatování, protože nikdo s sebou netahal boby ani sáně, jen lopaty a dokonce jedno záchodové prkýnko, které si potom Ashanti s Hapim zamilovali…
Ráno jsem s Artíkem a Lukášem s Niky a Ebi dobíhali na „Vysočanské“ bus 183 a čekali, že až nastoupíme bude tam už Lucka a Mája s Hapim. Ti však v buse nebyli a tak jsme jeli sami. Když jsme byly na „Kobylisích“, tak se do busu vřítil jako první Hapi a za ním Mája a Lucka… Z Kobylis jsme jeli rovnou na konečnou zastávku „Sídliště Čimice“, kde už na nás čekala Jana s Bonou. Měla dorazit i Iveta s Ashanti, ale ta prý volala Jance, že nasedla na jiný bus a jela do Bohnic, takže bude mít zpoždění (to není novinka 😀 ). Abychom nečekali na místě, tak jsme se přesunuli k poli, kde si psi začali běhat…
Iveta dorazila po cca 15 minutách a tak jsme mohli vyrazit. Mája s Luckou přitáhli dvě lopaty místo bobů a Iveta nesla tašku, kde táhla záchodové prkýnko 🙂 Prošli jsme kolem čističky, kde jsme se cestou koulovali a pokračovali dolů do údolí. Nešli jsme obvyklou cestou, ale lezli jsme do, pro mě, mega kopce, a hledali jsme místo, ze kterého by se dalo sjíždět. Janka ale věděla k jakému kopci nás dotáhne a tak jsme šli přes pole, kde nebyl vyšlapaný sníh… no docela namáhavé, ale za tu zábavu to vážně stálo. Pesani běhali s každým, kdo zrovna sjížděl, takže se pěkně vyběhali 🙂
Po nějaké době se s námi rozloučila Janka s Bonkou, protože jim byla zima a asi měli nějaký další plán. My ještě chvíli sjížděli a původně bylo v plánu jít se podívat do Bohnic na statek k ohradám na koníky. Nakonec jsme se ale domluvili, že radši pojedeme domů.
Jeli jsme společně na Kobylisy, kde jsme se rozloučili.
Doporučené články
Jak budu trávit letos dovolenou?
Červenec 15, 2014
Příprava na dogtrekking v Rudné u Prahy
Květen 15, 2014
Do Okoře bez oře
Duben 13, 2014