Čimické koulování

 Dohodlo se, že se 10. ledna, což byla neděle, pojede za Jankou do Čimic, kde se pesani vyběhají a proběhne koulování a bobování. No v našem případě lopatování, protože nikdo s sebou netahal boby ani sáně, jen lopaty a dokonce jedno záchodové prkýnko, které si potom Ashanti s Hapim zamilovali…
Ráno jsem s Artíkem a Lukášem s Niky a Ebi dobíhali na „Vysočanské“ bus 183 a čekali, že až nastoupíme bude tam už Lucka a Mája s Hapim. Ti však v buse nebyli a tak jsme jeli sami. Když jsme byly na „Kobylisích“, tak se do busu vřítil jako první Hapi a za ním Mája a Lucka… Z Kobylis jsme jeli rovnou na konečnou zastávku „Sídliště Čimice“, kde už na nás čekala Jana s Bonou. Měla dorazit i Iveta s Ashanti, ale ta prý volala Jance, že nasedla na jiný bus a jela do Bohnic, takže bude mít zpoždění (to není novinka 😀 ). Abychom nečekali na místě, tak jsme se přesunuli k poli, kde si psi začali běhat…

Iveta dorazila po cca 15 minutách a tak jsme mohli vyrazit. Mája s Luckou přitáhli dvě lopaty místo bobů a Iveta nesla tašku, kde táhla záchodové prkýnko 🙂 Prošli jsme kolem čističky, kde jsme se cestou koulovali a pokračovali dolů do údolí. Nešli jsme obvyklou cestou, ale lezli jsme do, pro mě, mega kopce, a hledali jsme místo, ze kterého by se dalo sjíždět. Janka ale věděla k jakému kopci nás dotáhne a tak jsme šli přes pole, kde nebyl vyšlapaný sníh… no docela namáhavé, ale za tu zábavu to vážně stálo. Pesani běhali s každým, kdo zrovna sjížděl, takže se pěkně vyběhali 🙂

Po nějaké době se s námi rozloučila Janka s Bonkou, protože jim byla zima a asi měli nějaký další plán. My ještě chvíli sjížděli a původně bylo v plánu jít se podívat do Bohnic na statek k ohradám na koníky. Nakonec jsme se ale domluvili, že radši pojedeme domů.

Jeli jsme společně na Kobylisy, kde jsme se rozloučili.

Share

Doporučené články

Napsat komentář

Přejít k navigační liště