Re:Re:Re:Kdyz se rvou pejsci – co delat? – Piste sve postrehy

Tak po týdnu mezi skupinou pesanů jsem si také utvrdila spoustu postřehů a to – pokud je pohromadě více dospívajících psů – vždy koše samcům bez ohledu na povahu, plemeno, minulost! Chtě nechtě si vyříkávají pozice. I pesani, kteří dříve nikdy ani nezavrčeli a jsou vyrovnaní mazlíci, si bez dalšího pod sebe namuchlají cokoliv se mihlo kolem.. i tichá voda břehy mele. Povídání o tom jak má kdo hodného psíka, co nikdy nekousne – tak tomu už po x melách, které jsem viděla – neuvěřím! Rok jezdím s přáteli, pesani se znají, nikdy žádný bujarý konflikt, ale někteří už prožívají přelom puberty, dospívání, a z vycepovaného flegmatického psiska se dokáže na minutu rozběsnit testosteron do okolí a páníci v panice jen zbytečně volají povely. Od takových šarvátek – odejít od psa, na pesany nesahat, zbytečné volat povely. V 99% je vrčení a hukot, hryzkání, výpady, kotrmelce, zběsilý běh do minutky v trapu. Nějaký ten kousanec bývá, ale stále lepší než tržné rány, či neukončené spory, které vyvolají do příště zas další mazec. Je zcela fuk, jestli se jedná o borderáčka nebo dogýska.. sic u větších pesanů by rány byly hlubší od tesáků či drápů, ale nám se i škrábanec od menšího “neškodného” psíčka zanítil až to pěkné není a jako vždy atb na 40kg váhy psa a týden léčby – tícka ani nemrknu. U pesanů bych do potyčky v počátku skutečně nezasahovala, až pokud by konflikt trval intenzivně více než minutu, či byla zřejmá přesilovka, pesani nedokázali sami ukončovat, tedy začali by trhavé cukavé pohyby zakousnutného psiska, pak asi zasáhnout. Postačí proud vody z PET láhve na čumes zahryznutého pesana (pokud to není amík či asiat ;-)) většinou pustí, dotek na zátylek mnohdy vyvolá další výpad, na ten tedy opatrně, a tahání za obojek může někdy pesanovi uvíznout v paměti. Zahlédla jsem rozdělení kdy se psisko chytilo za kůži vzadu mezi ušima a stačilo to.. Většina šarvátek skutečně vypadá hrůzostrašně a ti co nemají zkušennosti propadají panice, křičí, volají “ke mně”, NE, fuj, co je to… a v psiskách to beztak jen budí další agresi protože to zní jako výzva k obraně, k akci.. a když pak ještě páník běží ke psům, kde cvakají zubiska, adrenalin z něho přímo čpí, ani se nedivím, že pesani v tom zmatku o to víc šílí, protože neví zda víc chránit sebe, nebo toho co jim tam plácá rukama nad hlavou a snaží se je chytat, druhého odkopávat.. Ať už se vás to týká, či nikoliv je to jeden velký chaos! Ikdyž mívám o svého psa i o ty další “aktéry” vždy velký strach a v hlavě mám milion myšlenek, co mi z toho mého zbyde a zda ostatní “přežijí”, tak vždy se mi vyplatilo – nic neuspěchat, pustit vodítko, odejít stranou, nepovelovat, a vyčkat příhodné chvíle na odvolání, komunikovat ke shodě s majiteli všech pesanů a až pak “jednat” – tedy až když se pesani “klidní” jásavě volat a poutat na sebe pozornost, pokud se ke mě pes vrací a jiný ho pronásleduje, pak takového cizáka zahnat “domů”.. Ale u fen opatrně, dokážou se tolerovat, respektovat, ale pokud už dojde na konflikt, není to vždy jen neškodné “umravňování”. Feny povětšinou řeší boje “natvrdo” více než samci. A jejich bitky bývají nelítostné. Sama fenu nemám, ale teoreticky z toho co jsem viděla, když už akce – tak zostra. Kdybych viděla vrčet fenu na fenu, už v takovém náznaku bych ukončila jejich “seznamování”.. Seznamovat psiska jen na vodítkách, je můj sen. V případě mého pesana, který se díky zkušennostem finálně téměř nepodřizuje, to na “šňůře” nedáváme.. Jako prckovi mu očividně selhala komunikace a asi ho něco většího zvalchovalo.. Ikdyž už jsme byli ve fázi, že si před jiným psem sedl, tak stačil jeden drápanec od jiného psa a začínáme zas znova.. Když je pesan na volno, a potkáváme cizího psíka, už umím rozpoznat z chování, kdy zavčasu psisko odvolat a vyhnout se komplikacím. Na nějaké “cukání” na vodítku už si hrajem jen výjimečně.. ono se psem do pasu to pro jednu je beztak předem ztracená energie 😉