Re:Re:Přibehy o psech – od našich pejskaru – cislo 1

Byl raz jeden psík,který miloval svého pána natolik,že by za něj položil život.Pouto mezi nimi bylo opravdu velice silné.Pouhým pohledem do očí svého pána,poznal pejsek jménem SPIKE jeho rozpoložení.Byli naladěni na stejnou vlnovou frekvenci…kdo ty dva znal,věděl,že je nemožné potkat jednoho bez druhého.
Jednoho podzimního večera,kdy slunce již zapadalo za barevné koruny stromů,šel pán se SPIKEM na procházku.Jako vždy,šli tiše,jen tu a tam pohladil muž svého psa pohledem v kterém se odrážel hluboký cit a porozumnění.Procházeli krásnou krajinou,která lahodila oku,když náhle….pocítil muž u srdce palčinou bolest a s nataženou rukou ( jako – by hledal pomoc u svého věrného psího kamaráda) se sesunul na podzimním sluncem vyhřátou zem…Spike znejistěl,nechápal co se děje,ale cítil,že není cosi v pořádku…nechápal proč tu “jeho člověk” nehybně leží,proč ho jeho ruka nehladí,proč neslyší z jeho úst vlídná slova,na které je zvyklý….přitulil se svým malým tělíčkem k velkému tělu svého pána a tak jak mu velela jeho věrnápsí dušička vyčkával,až se jeho dvounohý přítel opět probudí….Měli štěstí,a i když byl už večer,našla je na zemi postarší dáma,a ihned zavolala sanitku.Psík až malý vzrůstem,hrdinně bránil svého pána jak mu velelo jeho velké srdce naplněné láskou a oddaností….vždyť jak on,obyčejný voříšek,mohl vědět,že lidé v těch divných bílých pláštích chtějí jeho milovanému pánovi pomoci….on byl připravený bránit jej a  bude-li to třeba,položit za něj i svůj psí život.Záchranář už chtěli volat odchyt psů,aby se mohli dostat k bezvládnému tělu,ale v tom starší dáma vytáhla z kabele dobrůtku a lákala Spika k sobě.Mluvila na něj a vysvětlovala,že  musí záchranáře k pánovi pustit aby se uzdravil  a jestli chce,že může zůstat zatím u ní. 
[b]Spike cítil vnitřní smutek,ale pochopil…. a udělal krok za starou paní,ze které cítil,že jí může věřit….
[/b]
[hr]