Re:otazka zacatecnika

#25394
Michal
Člen

k tomu odkud psa a jak starého.
My si pořídili šelťáčka Michala jako štěně ( jinak super pejsci i do bytů) a po povodních jsme se ujali Pretinky ( taky šeltička), která přišla o bydlení nad hlavou a jinak by skončila v útulku. Stal se z nich super pár pro výlety a procházky a přestože si Pretinka nikdy s ničím nehrála ( nikdo jí to v mládí nenaučil) byla to nerozlučná dvojice.
Po jejich odchodu máme Rendu ( šelťáček, jak jinak) od štěněte a k němu jsme si pořídili Nica – (malý špic pomerein), kterého majitelka nabídla v jeho třech letech, neboť nesplňoval její výstavní předpoklady ( to je dost hrozný důvod). Klucí jsou spolu již nějaký ten měsíc a pomalu se na sebe zvykli. Dnes už se mladřímu podaří staršího občas vyprovokovat k nějaké té hře, přestože s hračkami si také neumí hrát.
Rozdíl mezi těmi, co jsme měli od štěněte a těmi, co jsme měli od dospělosti byl a je vidět. U těch druhých je to logicky pomalé hledání cesta k nám , které se časem mění v obrovskou lásku a vděčnost. Ta myslím přesahuje vztah majitele a psa chovaného od malička. 
Prostě ti, co našli nového páníčka jsou mu nebetyčně vděční. A to platí i o pejscích z útulků.
Budeš-li vybítat, jednou z možností , kterou jsme dvakrát využili i my je nabídna v Annonci.