Re:Kdyz se rvou pejsci – co delat? – Piste sve postrehy

#30550
Buddy
Účastník

Neexistuje pravděpodobně žádný zaručený recept vyjma prevence (socializace, smečkování, poslušnost, náhubek). Ale automaticky na každého cizího psa, který chce něco řešit s mým, volit také agresi mi přijde kontraproduktivní. Jsem vyznavačem spíše asertivnějšího přístupu, tedy nevyhodnocovat situaci předem, pokud nemám dostatek informací o příčině konfliktu, protože jen izolace psa od zkušennosti ho ničemu dobrému nenaučí. Mj. každý pes má vzrušivost, bolestivost a zkušenost na jiné stupnici než ten váš. Jeden se křiku zalekne, druhého vyhecuje do akce.. některý člověka jdoucího čelem napřímo bude považovat za znak sebevědomé dominance na kterou nestačí, jiný za drzou hrozbu volající po útoku.. Viděla jsem rvačku, kde se psiska od sebe trhala za ocas a “nic”, zakousnutí trvalo, tržná rána se prohlubovala, voda nikde, pak přiškrcení za obojky a “nic”, prsty do čumáku.. pomohl až náraz kolenem na tepnu na krku.. Slyšela jsem i rady o vsunutí prstů dozadu do mordy a tlačit na jazyk.. Mnohdy je ale psů ve rvačce více, a vložit i jen ruku mezi cvakající čelisti, napřažené tlapy s drápy mohutných rozzuřených psů je pouze pro šílence.. A ani když se vám podaří zachytit cizího psa za obojek, hryže hlava nehlava, a tak má nablízku vaše nohy, paže.. zraněné pak svému psisku stěží pomůžete, a nedej bože, pokud chodíte na vycházky s malým dítětem – nemotejte se do toho a raději odveďte dítě dostatečně stranou!! Vždy zabírající způsob jsem ještě nepoznala a ani mezi odborníky nezaznamenala.. Nejčastěji zaznívá přiškrcení obojku, kopy kolenem, povalení útočníka na bok a koleno na krk, udržení ho vůči vám v podřízené pozici.. toto zabralo u jednoho labradora, ale jaké následky to bude mít na psychiku psa do budoucna.. to se neodvažuji domyslet. Buddyho už také xkrát napadla zdánlivě bez důvodu cizí psiska. Vždy samci a jak se později ukázalo, ve věkovém rozmezí 2-5 let, tedy dospívající, dospěláci – od staforda, přes vlčáka, labradory k borderákovi.. Ani jeden z těch psů nebyl na první pohled skutečně agresivní mezi jinými psisky. Jako naschvál se nám to přihodí vždy v téměř poloprázdné lokalitě a majitel nikde na dohled, asi se loudají kdesi opodál v domění, že jeho pes, je “hodný”, nikdy “nekouše”, proto může “vždy” běhat na volno bez koše.. Z mého pohledu absolutně naivní nezodpovědné myšlení. Pes má zuby, používá je ke komunikaci a tak i kouše, pokud je to nutné. Je mnoho psů, kteří jsou vyrovnaní, flegmatičtí, snadno se podřídí a nemají potřebu “řešit okolí”, ale denně vidíme kolem sebe psíky, kteří se nevracejí na přivolání ani od čichání, nebo majitelé, který svého vrčícího psa chlácholí slovy “neboj on tě nepokouše” a ještě mu pohlazením potvrdí, že příště může vrčet zas.. Domnívat se, že mám psa s kdejakou zkouškou a tak má svatozář nad hlavou, je krátkozraké. Stejně jako majitelé, kteří žijí v bludu, že na 100% odvolají svého psa i ze rvačky, protože přeci chodí na cvičák..
Buddy je na smečku a chování v ní zvyklý. Jezdíme hojně na akce kde je volně mezi psisky různých ras i věku a smečkování je mu tedy naprosto přirozená psí komunikace. Agresivitu nikdy neprojevil, vyštěká ho i jezevčík. Počátek sporů mezi psisky vypadá na první pohled vždy hrozivě. U každého sporu, který kdy můj pes měl, se mi vyplatilo to nejšílenější, co pochopí jen málokdo.. jít od psa a když je na vodítku, tak to pustit na zem. Kdo to neviděl v praxi, asi nepochopí, že to může fungovat. Do šarvátek nezasahuji pokud není nezbytně nutné. Principem je, že pes ví, že jsem nedaleko, že mě nic nehrozí, ví že s mou silou nemůže jen tak počítat, že je na konflikt sám a tak se ho vyplatí včas nenásilně ukončit. Není to žádný rváč, tak vždy volí přiměřenou obranu, a ikdyž sám nese v kožichu už pár hryzanců, tak NIKDY tržné rány, ŽÁDNÁ negativní zkušenost na psiska, ani “zasahující” lidi obecně, to samé platí i pro jeho protivníky bez výjimky. Buddy i bez náhubku psa jen držel za kůži, ale i s náhubkem šarvátku ustojí. Vše probíhá “čistě” jako souboj s vítězem a poraženým, který se respektuje. Když se ke mě pes jako poražený vrací a “prudič” ho pronásleduje, pak svého psa tělem blokuju a toho cizího hlubokým hlasem odvolávám “domů, na místo” .. nějaký povel, který mu zakáže a odvede “do pryč”.. Psa při návratu ke mě nijak nechválím, nekonejším, prostě jde se dál, ukončená záležitost.
Bránit mého psa jsem začala pouze v případě, když očividně z boje utíkal jako poražený a cizí pes ho i nadále napadal, a když měl cizí pes měl zřetelnou převahu a nevyrovnaný boj by způsobil vážná zranění. V takovém případě je dle mého zásah autority nezbytný. Pokud pes jasně vysílá signál o pomoc, musí ve vás najít oporu! Ale řešit za psa každou hlučnější potyčku.. to jako vůdce smečky nebudu..