Re:Kdyz se rvou pejsci – co delat? – Piste sve postrehy

to Hanusha.a: neznáme se a také nemám důvod nikoho tady pranýřovat, asi vidíš, že tu jen všichni sdílíme svoje zkušennosti, a dáváme jen vlastní náhled na téma.. mě také na srazu nikdo neznal, a označil bez dalšího mého psa za agresivní bestii a mě za nánu na facku 😉 Obě víme jak to s našimi pesany je a děláme pro ně z nejlepšího přesvědčení co uznáme za správné. Víme své a nemáme potřebu to okolí na počkání svěřovat, beztak situace, co musíme řešit dnes a denně možná ani nikdy nepoznají :-). Pro Buddyho jsem se parťákem stala tak možná rok zpátky. Pes nereagoval na přivolání, vyvrčel každého psa, neuměl si hrát se stejně starými, vyštěkával lidi, neváhal by povalit dítko, které by šlo k němu napřímo.. Neútočí na trhance, ale je velký a ikdyž nechtěně, zraní už jen napřažením tlapy, a když nečekáš jeho výskok, válíš se jak brouček na zádech.. nesocializovaný, vystresovaný, nejistý, hyperaktivní, bázlivý pes, který mi nevěřil, nerozuměl a ani já jemu.. Náprava problémového chování, odbourání strachů, negativních prožitků se možná v televizi děje na počkání, ale nám se zázraky přes noc nedaří. Pracujeme jak se jen dá, ale narážíme stále na ty samé předsudky.. Našla jsem v republice jedno místo, kde fungujeme na výbornou, vše se sune dopředu, nikdo na nás nehledí skrz prsty a psisku každý pobyt v takovém prostředí navrací “normální” život. Prosím – nikdy! neříkej nikdy.. bude tě to stát ještě spoustu sil, ale zmákneš to! Nevím co máte s Ernym za sebou, ale cesta ke změně se vždy dá najít.. Z Práglu jsem, ale tím, že pesan řeší hodně lidi, tak sockou se někam přepravit je téměř nemožné.. teď má dva roky, dospívá, takže vystrkuje růžky a leze do poměřování se samci.. 😉 Nějaké setkání ale vymyslet můžeme 😉