Re:diskriminace “bojových plemen” ve Vídni

Otázka “bojových plemen” je opravu složitá, protože my jsme měli doma bojového jezevčíka, který pokousal sousedy. Kousal jem do chlapů a přímo vyskakoval do rozkroku. Ani kastrace nezabrala. Vše mělo ale důvod. Když byl malé štěňátko a synové ho venčili ( tehdy starší syn chodil asi do druhé třídy a menší ještě do školky) velcí kluci po psovy házeli kameny a kluky šikanovali. Já ale chodila somozřejmě do práce a pokaždé jsem nemohla zakročit. Kluci chtěli malého pejska do bytu a vyrostl z něj jezevčík obranář. Děti a ženské miloval všechny bez rozdílu. 
Naší jedné kníračce jako štěňátku ubližovala jedna malá holčička. Bylo to na závodech, kdy si Áju půjčila že se chce s ní projít na vodítku, kde by mě napadlo, že jí bude trápit. Od té doby Ája nesnáší děti. Když začnou běhat a hulákat beží za nima, štěká a protože jsem jí vždy odvolala, nevím co by udělala. Protože to vím, tak jakmile vidím, že jdou děti,  Áju okamžitě přivolám o jde na vodítku. S naší fenkou křížence labradora z útulku mám už šest zkoušek z výkonu a také jí vždy neřím. Většinou je mazlivá a když na táborech děláme ukázky výcviku děti si s ní potom dělají co chtějí. Z figuran.rukávu jde se s nimi mazlit. Ale nědky se jí někdo nelíbí a stojí vedle člověka a vrčí.
Znám spoustu psů, kteří byť jsou cvičení od malička, jsou zkrátka nevyspitatelní a jejich pán je jen tak z vodítka pustit nemůže. Naopak jsou psíci zlatíčka a mají známku bojového plemene.