Ježiš vy jste jepice:-) Nástup byl ve 14 hod. v kempu, slečna dorazila až někdy k večeru, už ani nevim, kolik bylo. Lidi na ní čekali venku, na trávníku, jak debilové, na sluníčku, se psy, zavazadli. Všichni naštvaní, zpocení, unavení po tý cestě. My třeba jeli 5 hodin, byly strašný zácpy. Ona si tam večer v klidu nakráčela, a ještě chtěla vysvětlení, co se jako vlastně stalo. Když jsme přijeli my a volali jí, že jsme u recepce (tak to bylo domluveno, že přijde a dá nám poukazy a vjezdové karty), řekla mi, že tam vůbec není. A to jsem s ní ten den mluvila několikrát, ani jednou se nezmínila, že tam vůbec není. My se tam museli doprošovat sekuriťáků, aby nás pustili do kempu. Nikdo tam o nás samozřejmě nevěděl. Hned ten den byla zaplacená večeře, ta už se samozřejmě nestíhala, měl být první trénink agility, ten taky nebyl, natož nějakej táborák na uvítanou…Kdyby přijela, normálně se omluvila, tak bych to možná se skřípěním zubů vzala, protože jsme se strašně těšili, ale tím, jak tam nastoupila, a ještě chtěla vysvětlení, co se vlastně stalo, tak to na mě bylo moc. Uměla jsem si představit, v jakým duchu se ponese celý tábor, když přivítání bylo takovýhle. Když jsme odjížděli, mimochodem asi v sedm večer, tak teprve šla vyřizovat pro ostatní ubytování. Prostě strašná nezodpovědnost a neschopnost vlastně vůbec uznat svoji chybu a vinu. Naopak spíš drobátko arogance. No, nevim, když nevidíte do souvislostí, jak to vyzní, ale na mě to fakt bylo moc…