Téměř před 2 roky jsme si celí natěšení jeli pro nového pejska (Coton de Tuleár – Andy) Když jsme si pejska přivezli domů, byl to ten nejúžasnější okamžik jaký sme kdy prožili.. Bohužel však netrval dlouho.. Andy nám začal zvracet a mít krvavý průjem. Ihned sme ho vzali k našemu veterináři, ale ten nám řekl, že pejsek je absolutně zdravý a dal nám akorát Smectu na zastavení průjmu a doporučil nám dietu, kterou jsme mu už stejně dávali.. Nicméně Andymu se lépe neudělalo, právě naopak bylo mu čím dál hůř, proto jsme ho vzali k veterináři znovu, jenže byla sobota a on nás odmítl vyšetřit.. Neváhali jsme a vyrazili jsme do Prahy na soukromou veterinární kliniku v Libuši, kde nám sdělili, že Andy je v kritickém stavu. Že je strašně dehidratovaný od toho neustálého zvracení. Nechali jsme ho tedy hospitalizovat a Andy dostal okamžitě kapačku. Neustále sme na kliniku volali jak Andymu je, ale pokaždé nám řekli něco jiného. Buď že je mu už lépe, pak zase že dostal nějaký ošklivý záchvat. Když sme tam volali naposledy, tak Andy prý už reagoval a vrtěl ocáskem vypadal lépe, ale o pár hodin později nám volali z kliniky, že Andy to nezvládl 🙁 Takže pár dní na to co sme prožili ten nejúžasnější okamžik, kdy sme si ho přivezli domů, sme prožili ty okamžiky nejhorší, když jsme ho ztratili. A důvod? Parvoviróza. Pejsek nebyl plně očkovaný a chovatelka,od které jsme si pejska přivezli chovala doma na 28 různých psů, kteří se pohybovali venku a je více než pravděpodobné, že právě tak se náš Andy nakazil 🙁 Tímto bych mu chtěla věnovat vzpomínku. Sice jsme s ním prožili jen velice krátkou dobu, ale i za tu chvíli nám velice přirostl k srdci a měli jsme ho rádi.
a poslední změna proběhla před 15 roky a 2 měsíci.
