útočení na psy velkých plemen

chce to velke kamarady, aby se naucil, ze nic nedelaji. Takze idealne se dohodnout s nekym, kdo ma velkeho tolerantniho pejska a chodit s nimi na prochazky.
my mame zas problem s jack russelama, jeden mi ho pokousal a od te doby je nesnasi. Nojo, ale kde vzit toleratniho jacka? podle me to jsou vsechno hrozni previti – opravdu jich znam hodne a ani jeden neni takovy, ze by se nesel rvat – nj terieri a porizuji si lide jako modni doplnek, pritom to je pes ke konim ….
a s cernymi psiky podobnym labradorum, to zas mame za plotem jednoho zleho psa, co utoci i na lidi a Enzuli se proste nelibi, vecne rvacky pres plot a kdyz vidi cerneho psa, tak se jde vytahovat.

a asi jsi nezkousela je mit bez voditka, kamaradky pes je vzteklej a jakmile je bez voditka, tak ani nepipne. Jjo, jsou dva, to taky dela sve 🙂 to vidim i na svem, kdyz mame doma na hlidani kamose, tak si o sobe vic mysli a vic si veri

souhlasim s Elie, nekdo nato muze koukat jako na tyranstvi, ale kdyz to udelas parkrat a budes mit stesti, tak to muze zabrat a pes se prestane rvat. Ale znam dost pejsku, kterym ani toto nevadi.
 My jsme podobnym zpusobem resili uteky za zveri a neverili byste, kolik jsem si vyslechla poznamek, ze tyram psa, ze jsem si ho nemela porizovat, kdyz se k nemu neumim chovat, apod. Uznavam, ono kdyz nekdo nevi, ze pes zdrha za zveri a pritom je jeste tak malej a roztomilej, jako ten muj “andilek” a vidi v dali mizejiciho psa, za nim letici panicku, ktera kdyz ma stesti a lapi ho, tak ho chnapne za kuzi za krkem, ve vzduchu mu protrepe kozich a jeste na nej rve, tak to tak mozna vypada 🙂 A nejlepsi poznamky meli vzdy lidi, co nemaji se psy zkusenost. Jinak s tim nadavanim, me poradili na cvicaku, abych pouzivala slova, ktera nezna a ktera dobre znej, takze u nas to bylo slovicko “kreten”. Ale to jsem teda pouzivala jen tehdy, kdyz mi zdrhl v lese, kde nikdo nebyl 😀 jinak bych se bala, ze na me fakt zavolaj ochranare zvirat 😀
Ale psa bych nemlatila, pouze chnapnout za krkem a slovne mu vynadat. popr. po takovem incidentu procvicit treba 10min poslusnost – ale to bylo zas u psa zdrhajiciho

víš, tohle to fakt není žádna sranda, jendou bude nějaký pes nasratý paníčke v pozdálí a co pak, prostě to zkus pořešit, najít dobrý cvičák, kde jso uindividuálky a hlavně někoho kompetentního…,protože magoru je všude dost

[hr]
[erdina 27-08-2009 12:25]:

Úplně s vámi souhlasim, praktikujeme to podobně, ale zatim to nemělo žádný efekt. A jsme zase u té tvrdohlavosti a jejich povahy, z toho to všechno pramení. Ale nechci to tím omlouvat nebo to na to svádět. Oni se po trestu prostě oklepou a je to jakoby se nic nestalo, jakoby žádnej trest ani nebyl. Myslim si, že jsem v tomhle směru důsledná, nic jim nedaruju, jen to zatim moc nefunguje. Ale musim vytrvat. Je to prostě kdo z koho.
Já vím, že nikomu neublíží, že dělá jen velkej rámus a jakoby útočí, a že by nikdy nekousnul. Jen dělá divadlo, ale je to prostě hodně nepříjemný, a to jak mně (hlavně mně), tak ostatním pejskům a pejskařům. A taky se bojim, aby se mu kvůli tomu něco nestalo, když nemá pud sebezáchovy. On se vlastně ani neumí prát, je to hroznej trouba. Jsou to prostě takový paradoxy, docela bych chtěla pochopit jeho myšlenkový pochody….

Ahoj.. mám většího psa a už byl nejednou pokousán i menším pejskem. On sám s malými pejsky nemá problém, ale v naší ulici vidím běžně, jak by se do nás nejraději zakousl i rozvernější pudlík.. S kamarádkou, která má staršího a velmi dominantní jorka jsme proto dali vycházku s náhubky. Menší psík k tomu našemu nevyslal žádný konejšivý signál k podřízení, a hned jak ho viděl zarytě vyrazil do boje, štěkotu plno, zubiska cenil jak na fotky žurnálu. Oba na klidném plácku, bez vodítek. Obě jsme si s sebou vzali hračku, pamlsky, aby ve chvíli klidu byli pejsci odměňováni. Větší si menšího “namuchlal” pod sebe, ten se “vzpínal” bez koše by mi ho jistě dohryzal, naskakoval mu na krk, vážně nic moc pohled, packy lítali vzduchem. Náš větší menšího “otéčkoval” a čekal na jeho “zmrznutí”, to se mu nechtělo a tak se situace opakovala na vícekrát, vše se dělo již bez cenění “zubů”, bylo sem tam slyšet už jen hlubší vrkot: Šlo jen o rituál k uznání autorit a ověření si, že signály ke smíru fungují a přináší výhody. Ataky z bázlivosti je nutné usměrňovat, ale dokud si pejsek nepotvrdí, že to jde i po dobrém.. (je to jak s dítkem, 100x mu můžete zakazovat sahat na horký plech, dokud se jednou nespálí, nepozná že je něco “extra horké”). Pak to potřebovalo pravidelnost, spoustu chválení za pěkné chování, pejsky souběžně zaměstnávat, co nejvíce konfliktů nechat “na nich”, od muchlujících se psů odejít. Když byli na volno v košících a šli na vodítkách, tak jejich občasné výpady bylo nutné utnout hned rázným trhnutím, zrychlením kroku atd.. podařilo se, a dnes s jorkem můžeme vyjít ven a “velkého černého psa” se už nijak nebojí.. Teď už je jen na nich, zda budou toto aplikovat i mezi jinými kamarády, protože ono to JDE! Nic se nezměnilo přes noc. Pro mnohé z mých přátel, kteří bydlí daleko a na psí srazy se bojí jezdit, cvičákům nedůvěřují a neví si rady když v okolí není spřízněná duše, bylo výborným východiskem – vybrat si víkendovou akci psí školy – http://www.skola.kynolog.cz kam jezdí pejsci všech velikostí, stáří, povah, plemen.. a majitelům se společně daří “nemožné”. Naprosto běžně na akci uvidíte vedle sebe i čínského chocholatého a ridgebacka. Žádný malý psík nebyl “rozsápán” 😀 za zkoušku by to mohlo stát i vám. Někdy v dobrém úmyslu děláme spousty malých pochybení, pesan se horší.. pak stačí pohled někoho nezúčastněného přímo při akci a máte klid, budete vědět jak na to..Výcvikáři jsou tam super, je to prima odpočinek a zábava.. mj. reference účastníků mluví za vše.