Rudolf Desenský, Viktor Dostál a Millan Cesar

Cesar Millan jednoznačně[img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-cool.gif[/img] žádné vrčení ani podobné ptákoviny [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-laughing.gif[/img]

o Dostálovi sjem četla mnoho negativního, tam bych nejela ani náhodou, dokonce ve Světě psů byl popisován průběh jeho výcviku, dost blbý.
joo a taky se mi nedaří aby psi nenapínali vodítko [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-cool.gif[/img], hlavně když jdou všichni tři, pač se chtějí předbíhat . Cesat by asi omldlel. veřím že jemu by šli tak jak mají [img]plugins/editors/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-innocent.gif[/img] 

vícero lidí si stěžovalo, že v rámci urovnání si hierarchie, nechal jejich psy vokousat jeho lajkou. ovšem nechápu jak tohle může dělat mezi cizíma psama, který spolu smečku nikdy tvořit nebudou. a jeho aroganci k lidem ani nemluvím, stačí si přečíst jeho poradnu. všichni jsou u něj něco jako debilové,psům nerozuměj atd.,na jeho chování jsem taky načetla dost stížností. asi stačí zalistovat na netu.
jediný v čem s ním souhlasím, jsou jeho názory na Žertovou. Žertová to je kapitola sama pro sebe.

to [b]alenamisa: [/b]s tím taháním jde o to naučit se trik jak trhnout se psem[b] [/b]zpátky, nejlepší je to opravdu vidět v praxi. Můj rafan to ještě pak párkrát zkusil, ale poté, co se poválel na zemi, už netahá.
Anebo to jde ještě zkusit takto:

ale nemám odzkoušeno. Jinak ta autorka má na své Youtube stránce spoustu skvělých videí věnující se výcviku a výchově psa

A co zkusit hlati ohlavku? Ja jsem na ni u Rudy vodila kavkazaka skoro na malicku a to byl tahoun jako blazen a me musi skubani by mu bylo jen k smichu. Na haltine vsak slapal ukazkove 🙂

Ahoj,
z mediálních hvězd “psích expertů” českých si narychlo vybavím Dostál, Zelníček, Desenský, Žertová, Šilhavý, Eichler… a vážně mohu brát jen ta dvě poslední.
Pokud je mi známo, tak dvojice Dostál, Zelníček mají velké problémy se sebeovládáním vůči účastníkům kurzů a diskuzí a vůči zvířatům bývají mnohdy až bezcitní. Když jsem v minulosti hledala pomoc s výchovou mého psíka, našla jsem nejednu velmi negativní reakci a takovým lidem bych nikdy psa do rukou nesvěřila. Z doslechu kamarádky, která se kurzu p. Dostála účastnila a jiné, která u p. Zelníčka byla na loveckém výcviku si pamatuji na jejich vyprávění o hrubosti, aroganci, opovrhování vším živým. Obě z kurzu odjely předčasně, a to holky nejsou žádné “barbie” ani nemají nesocializovaná psiska a na sparťanské podmínky jsou zvyklá.
Kontroverzní dvojku Desenský, Žertová mnozí nespojují, ale pro mne jsou to ti co mají pesany moc rádi, ale jejich práce je spíš “pokus omyl”. V počátcích mi imponovala populistická snaha o začlenění problémových psů a osvěta veřejnosti jak s takovými zacházet a nabídnout jim druhou šanci. Bohužel jeden je víc vlk než chlap s reálnou představou o dnešní společnosti a druhá je převahou odbornice na medikaci, než výchovu a výcvik. Myšlenky sem tam dobré, naděje pro zoufající, ale doporučované praktiky nelze šablonovitě aplikovat. Akce Desenského zcela nezatracuji, určitá snaha pomoci je, nabízí i azyl a kdo byl na free sobotě sám v roli laika, nestačil se divit rozsahu neřízené socializace a množství zfanatizovaných lidí, z nichž alespoň třetina odjížděla ve zklamání. Ono je bláhové očekávat zázraky z jednoho trhnutí vodítka, vrčením na povaleného psa, či jednoho rafnutí do čumáku. To samé jako od paní doktorky co dá bázlivému psisku horu sedativ a čeká, že si pes obranu příště “rozmyslí”. Není řešena příčina, jen je přebíjení důsledků a proto jsem moc ráda, že mi včas přátelé, otevřeli oči.
Větší výhra už je kombinace Šilhavý a Eichler. Oba se svědomitě věnují výcviku, každý na jiné úrovni, ale oba jsou důslední a jejich výsledky jsou odrazem smysluplné práce. Myslím, že oba mají jasno v tom, že psisko potřebuje zaměstnat, je nutné mu nabídnout pochvalu a motivaci a také jasnou autoritu, důslednost. Jejich tréninky jsou o plném nasazení, ale jsou to osoby, se kterými se dá mluvit a neztrácejí se v časoprostoru.
V telce je možné vidět Cesara i Victorii a ikdyž nejsem pravidelný divák tohoto media, tak v podstatě spokojenost. Jasně totiž dokazují, že pokud se člověk oprostí od vlastního strachu, začne aplikovat sterotypy a začne se na mnohé dívat očima mazlíka, může se vymanit z bludného kruhu a to mnohdy rychlostí rakety 🙂

Heroltice alias skola.kynolog.cz Pavla Bradáče je chválena pro možnost řízené socializace a velmi dobré komunikace směrem k majitelům psů. Ti pak řádně poučeni a v praxi natrénováni dělají velké pokroky a vydávají se vstříc lepším a zábavnějším zítřkům.. Je jedno zda se účastníte akcí pro štěňata či problémové pesany, či něco tématického. Metodika je tam založená na pozitivní motivaci tedy pochvala pamlsek pohlazení (a ikdyž to pro mnohé zní lacině.. tak správně načasovat, intonovat, nasměrovat je alfa omega), stejně jako to zákazové “NE” a trhnutí o kterém je zmínka tady u “táhnutí na vodítku” 🙂 Jde tam hlavně o získání pevného vztahu psa a psovoda do týmu. Teď tam byl víkend pro naprosté začátečníky pro “stopu” a všichni účastníci nadšení 🙂 Fajn akce a přístup jsou také od psí školy HAFBEZOBAV.. víc je jich zmíněno v diskuzích o táborech.. 🙂 Naštěstí česká kynologie má stále pár schopných lidí.. ikdyž mnohdy jejich jména zná jen omezený okruh lidí..

tak jsem si přečetla něco ze stránek Desenského a Dostála. Desenský se mi zdá strašně krutý, v životě bych ty jeho metody nezkusila. Co jsem četla Dostálovy stránky, akorát tam pořád někým pohrdá a neviděla jsem tam nikde žádnou pořádnou radu.. ale ten Desenský, to se mi zdá že je to někdo jako Žertová z polepšovny mazlíčků:D